ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.24.2007
sp. zn. 1 Azs 24/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely
Zemanové v právní věci žalobkyně A. G., zastoupené zákonným zástupcem: G. G., proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 8. 2006, č. j. OAM-821/VL-09-ZA05-2006, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2007, č. j. 56 Az 264/2006 -
26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 8. 2006 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou; tu však Krajský soud v Brně zamítl
rozsudkem ze dne 20. 12. 2006.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku kasační stížností; současně požádala
s ohledem na své majetkové poměry o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení
o kasační stížnosti. Krajský soud stěžovatelce ustanovil usnesením ze dne 30. 1. 2007
jako zástupce pro řízení o kasační stížnosti advokáta Mgr. Zbyňka Stavinohu. Stěžovatelka
podala proti usnesení kasační stížnost; odůvodnila ji tak, že ustanoveného zástupce nezná,
a není proto přesvědčena o tom, že bude řádně hájit její věc. Po podání kasační stížnosti
se stěžovatelka setkala s advokátem Mgr. Jiřím Hrubanem; seznámila jej se svou situací
a má za to, že tento advokát bude zastupovat její zájmy tak, jak to odpovídá významu řízení
pro stěžovatelčinu situaci. Jelikož stěžovatelka není schopna hradit náklady zastoupení
na základě plné moci, dovoluje si soud požádat o ustanovení Mgr. Jiřího Hrubana zástupcem
namísto Mgr. Zbyňka Stavinohy.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z těchto
důvodů:
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Podle §109 odst. 4
s. ř. s. pak Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
co bylo vydáno napadené rozhodnutí. Kasační stížnost stěžovatelky směřuje toliko
do rozhodnutí soudu o její žádosti o ustanovení zástupce; již pojmově tak jejím obsahem
nemohou být důvody podle §103 odst. 1 písm. b) (vady řízení před správním orgánem)
či podle §103 odst. 1 písm. e) (nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení) s. ř. s. Důvody stěžovatelčiny kasační stížnosti však nelze podřadit
ani pod další písmena zmíněného ustanovení. Stěžovatelka nevytýká krajskému soudu
ve smyslu písm. a), že nesprávně posoudil právní otázku (ostatně není ani jasné,
o jakou otázku by šlo), že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce,
soud byl nesprávně obsazen nebo bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku
trestného činu soudce, jak to žádá písm. c), nebo že usnesení krajského soudu o ustanovení
zástupce je nesrozumitelné či trpí nedostatkem důvodů, případně že řízení před soudem
je zatíženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o ustanovení zástupce,
podle písm. d).
Stěžovatelka se tak v podstatě vůbec nedomnívá, že krajský soud pochybil – je pouze
nespokojena s usnesením o ustanovení zástupce z důvodů, které krajský soud
při svém rozhodování neznal a nemohl je zvažovat. Takové důvody ale nemohou obstát
jako důvody kasační stížnosti: ty totiž musejí směřovat proti nějakému pochybení
či opomenutí, kterému by krajský soud mohl při řádném postupu předejít. Krajský soud
ve stěžovatelčině věci však při volbě zástupce pochybit nemohl, protože mu nebylo
ani známo, že stěžovatelka bude klást na výběr zástupce nějaká kritéria. Jelikož
tedy stěžovatelčina kasační stížnost netvrdí, že krajský soud se dopustil
nezákonnosti - ať již svým postupem, nebo hmotněprávním úsudkem – nejsou důvody
jí uváděné důvody ve smyslu §103 s. ř. s., a její kasační stížnost je tak nepřípustná. Navíc
o skutečnosti, kvůli níž byla podána kasační stížnost – tedy o setkání s advokátem, kterého
by si přála ustanovit jako zástupce – se stěžovatelka poprvé zmínila právě až v této kasační
stížnosti; k takové skutečnosti nelze v řízení o kasační stížnosti přihlížet (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu