ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.31.2006
sp. zn. 1 Azs 31/2006 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely
Zemanové v právní věci žalobkyně: T. S., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2005,
č. j. OAM-1170/VL-07-ZA-03-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 9. 1. 2006, č. j. 56 Az 178/2005 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 3. 11. 2005 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobkyni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž zároveň požádala
o ustanovení zástupce.
Krajský soud v Brně žalobkyni vyzval k doložení majetkových poměrů; žalobkyně
na výzvu nereagovala, a soud tak zamítl její návrh na ustanovení zástupce usnesením ze dne
9. 1. 2006. (Usnesením ze dne 11. 1. 2006 pak žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, zejména
k označení chybějících žalobních bodů.) Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení
o neustanovení zástupce kasační stížností; uvedla zde pouze tolik, že s usnesením nesouhlasí,
protože v průběhu azylového řízení byl několikrát změněn azylový zákon a stěžovatelka
nemohla kvůli špatné znalosti českého jazyka prostudovat tyto změny. Stěžovatelka zasílala
dokumenty ve své věci advokátovi, nedostala však žádnou odpověď. Stěžovatelka
je nezaměstnaná a v ČR jí pomáhá sestra s manželem, ti však mají momentálně dovolenou.
V doplnění kasační stížnosti k výzvě soudu zdůraznila právo účastníků na pomoc v řízení
a na ustanovení zástupce, které však v jejím případě bylo porušeno. Bylo porušeno
též její právo na tlumočníka: stěžovatelka nemluví a špatně rozumí česky, a přítomnost
tlumočníka od samého počátku řízení tak byla nutná. V řízení tak byla porušena četná
ustanovení správního řádu, zejména §4, podle nějž mají všichni účastníci v řízení rovná
procesní práva a povinnosti. Stěžovatelka též požádala o opakovanou zásilku, aby mohla
předložit důkazy, a o překlad formuláře do běloruštiny.
Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
Krajského soudu v Brně, a požádala též o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný
účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Kasační stížnost je částečně nepřípustná; ve zbytku je pak nepřijatelná.
Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení
důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní
bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel
považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103 odst. 1 s. ř. s.
jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit
konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo
podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými
vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné
posouzení právní otázky soudem apod. Jako stížní bod tak nemůže obstát popis soukromých
obtíží a osobních poměrů, s nimiž nemá rozhodovací činnost žalovaného ani krajského soudu
nic společného (stěžovatelčina neznalost novel zákona o azylu, nemožnost sehnat práci,
nečinnost advokáta, pomoc ze strany rodinných příslušníků). Takto nekvalifikovaná tvrzení
nejsou stížním bodem, jak jej má na mysli §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž tzv. jiným důvodem
podle §104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části
nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Podobně nepřípustná je kasační stížnost v té části, v níž žalobkyně tvrdí,
že bylo porušeno její právo na ustanovení zástupce. Toto tvrzení totiž není doplněno
ani skutkovými, ani právními důvody; zůstává tak pouhým nesouhlasem s rozhodnutím
krajského soudu, který je nemožné přezkoumat.
Nejvyšší správní soud se poté zabýval tím, zda kasační stížnost ve své zbývající části –
tj. v námitce o porušení stěžovatelčina práva na tlumočníka – ve smyslu §104a s. ř. s.
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zda je tedy možno
ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Námitkou, podle níž krajský soud porušil stěžovatelčina práva
tím, že s ní komunikoval v českém jazyce, se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 16. 6. 2005, č. j. 1 Azs 223/2004 - 32, www.nssoud.cz, v rozsudku
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 3 Azs 119/2005 - 77, publikovaném pod č. 686/2005 Sb. NSS,
nebo v rozsudku ze dne 17. 8. 2005, č. j. 1 Azs 7/2005 - 39, www.nssoud.cz.
Co se pak týče stěžovatelčiny žádosti o opětovné zaslání formuláře přeloženého
do běloruštiny, takový postup by příslušel krajskému soudu, ovšem jen v případě,
že by mu to Nejvyšší správní soud uložil svým zrušujícím rozhodnutím. Vydání takového
rozhodnutí však v projednávané věci nebylo na místě: otázka, již žalobkyně učinila
předmětem sporu, byla v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešena s týmž výsledkem
a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní,
že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost
kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku, kterou stěžovatelka vznesla v kasační stížnosti. Kasační
stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky; Nejvyšší
správní soud ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu