ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.6.2007
sp. zn. 1 Azs 6/2007 - 137
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: V. M.,
zastoupeného JUDr. Davidem Heryánem, advokátem se sídlem Praha 2, Uruguayská 17, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 4. 2004, č. j. OAM-387/VL-18-ZA07-2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2005, č. j. 36 Az 122/2004 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2004, č. j. OAM-387/VL-18-ZA07-2004, žalovaný
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že žalovaný přesně a úplně
nezjistil skutečný stav věci, provedené důkazy pak zhodnotil nesprávně a bez jejich vzájemné
souvislosti. V doplnění žaloby k výzvě soudu dále poukázal na chybějící náležitost
napadeného rozhodnutí, a to podpis oprávněné osoby. Navrhl, aby soud rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 5. 2005. V řízení před správním
orgánem neshledal krajský soud vady, pro které by měl napadené rozhodnutí zrušit;
v odůvodnění rozsudku se rovněž ztotožnil se žalovaným v posouzení důvodu,
pro nějž žalovaný neudělil žalobci azyl. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce opustil
zemi původu kvůli vydírání ze strany soukromých osob, které po něm opakovaně požadovaly
část zisku z jeho podnikatelské činnosti. Na státní orgány se však se žádostí o ochranu
neobrátil. Skutkový stav byl zjištěn dostatečným způsobem, provedené dokazování
bylo logické a nebylo v rozporu s výpovědí žalobce. Co se týče náležitostí rozhodnutí,
soud konstatoval, že ve správním spisu se nachází vyhotovení rozhodnutí, které je opatřeno
podpisem oprávněné osoby a je i jinak bezvadné. Postup žalovaného sice neodpovídal §47
odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2005
(dále jen správní řád), avšak nemohl mít vliv na zákonnost rozhodnutí samotného. Soud
se též ztotožnil se závěrem žalovaného o neudělení humanitárního azylu i o nevztažení
překážky vycestování.
Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel)
včas kasační stížnost. Uvedl, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným
právním řádem. Lze shledat vážná pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu.
Soud projednal věc v rozporu se zákonem o azylu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V doplnění kasační stížnosti ze dne 20. 1. 2007 k výzvě soudu poukázal na skutečnost,
že orgány země původu trpěly ústrky a nesnáze, které mu byly různými subjekty činěny
pro jeho náboženské vyznání. K tomuto pronásledování z náboženských důvodů
však žalovaný ani soud nepřihlédli. Dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného
v otázce humanitárního azylu. Z odůvodnění nelze s určitostí dovodit, které skutečnosti
byly podkladem pro rozhodnutí, zejména pak z jakých poměrů stěžovatele žalovaný vycházel
a které okolnosti posuzoval jako nehodné zvláštního zřetele. Nepřezkoumatelným
je pak i výrok o nevztažení překážky vycestování a stejně tak i rozhodnutí soudu. Závěrem
zopakoval svůj návrh na zrušení napadeného rozsudku.
Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost
nedůvodnou.
V prvé řadě nutno uvést, že stěžovatel v žalobě ani v jejím doplnění nenamítal
nepřezkoumatelnost výroků rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu
či o nevztažení překážky vycestování. Pokud by však rozhodnutí žalovaného
bylo nepřezkoumatelné, musel by krajský soud k této vadě řízení přihlédnout a napadené
rozhodnutí zrušit bez ohledu na žalobní námitky (srov. např. č. 359/2004 Sb. NSS). Krajský
soud nad rámec žalobních bodů přezkoumal předmětné výroky rozhodnutí žalovaného věcně
a nepochybil, pokud shledal rozhodnutí žalovaného řádně odůvodněným a vydaným
na podkladě dostatečně zjištěného skutkového stavu.
Jak vyplynulo ze správního spisu, domáhal se žalobce udělení azylu kvůli vydírání
ze strany soukromých osob, dále však též uvedl, že žádá o humanitární azyl z důvodu
své nemoci – tuberkulózy v neinfekčním stadiu. Žalovaný v rámci posuzování, zda žalobcem
tvrzené skutečnosti jsou okolnostmi hodnými zvláštního zřetele řádně zjistil a posoudil
jak osobní situaci stěžovatele, tak i stav v jeho vlasti (v tomto ohledu vycházel zejména
z informace Ministerstva zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 10. 2002,
č. j. 134929/2002-LP). Svůj závěr, že v daném případě nebyly dány důvody pro udělení
humanitárního azylu, pak na podkladě provedených důkazů odůvodnil v souladu s pravidly
logického usuzování.
Žalovaný se pak řádně zabýval i otázkou, zda žalobce naleží k osobám ohroženým
skutečnostmi zakládajícími překážky vycestování dle §91 zákona o azylu. Vycházel přitom
z tvrzení žalobce o nepříznivých rysech jeho pobytu na Ukrajině, které konfrontoval
s informacemi, jež za účelem zjištění reálného obrazu o situaci v dané zemi shromáždil
(jednalo se o zprávu Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržování lidských práv
na Ukrajině za rok 2002, informaci Ministerstva vnitra Velké Británie – hodnocení země,
Ukrajina, říjen 2002, a dále aktuální informace Ministerstva zahraničních věcí České
republiky a Zastupitelského úřadu Kyjev). I v tomto případě se žalovaný zabýval všemi
aspekty relevantními pro posouzení překážek vycestování. Tyto podložil řádně zjištěným
skutkovým stavem. Konkrétní důvody a svůj myšlenkový postup pak v rozhodnutí náležitě
popsal.
Jestliže následně krajský soud po věcném přezkoumání dotčené výroky rozhodnutí
žalovaného shledal zákonnými, implicitně tak deklaroval, že jsou procesně bezvadné
a tedy i přezkoumatelné. Ani krajskému soudu tak v otázce přezkoumatelnosti
jeho rozhodnutí nelze vytknout ničeho.
Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdil, že byl v zemi původu pronásledován
z náboženských důvodů, pročež mu měl být udělen azyl dle §12 písm. b) zákona o azylu,
pak jde o tvrzení, které ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem neuváděl.
Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nové, které uplatnil až poté,
co bylo vydáno napadené rozhodnutí. K takovým skutečnostem Nejvyšší správní
soud nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu