ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.95.2006
sp. zn. 1 Azs 95/2006 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Daniely
Zemanové v právní věci žalobkyně: I. D., zastoupené JUDr. Jaroslavem Janečkem,
advokátem se sídlem Starodubečská 158/41, 107 00 Praha 10 - Dubeč, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí ze dne 10. 5. 2006, č. j. OAM-372/LE-BE03-BE01-2006, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006, č. j. 46 Az 19/2006 -
15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Jaroslava Janečka se u r č u je částkou
4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2006 zamítl žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu
jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala zejména, že žalovaný pochybil,
pokud založil své rozhodnutí na tom, že žalobkyně požádala o azyl s cílem vyhnout
se správnímu vyhoštění: žalobkyně se totiž proti rozhodnutí o správním vyhoštění odvolala,
a v důsledku toho byla ihned propuštěna ze zařízení pro zajištění cizinců. Krom
toho měla žalobkyně při zajištění cizineckou policií již sbaleno a chtěla odjet žádat o azyl.
Krajský soud v Praze žalobním tvrzením nepřisvědčil a zamítl žalobu rozsudkem ze dne
22. 6. 2006.
Žalobkyně brojila proti rozsudku blanketní kasační stížností, v níž požádala
o ustanovení advokáta. Ustanovený advokát pak jménem žalobkyně – poté, co zdůraznil,
že žalobkyně sama vyhledala orgány státní moci ČR, a to ve věci svého zdejšího
pobytu - namítl, že neudělením politického azylu je žalobkyně vystavena perzekuci
a trestnímu stíhání, neboť žádný ze států bývalého SSSR není hodnocen jako bezpečná země.
Žalobkyně není kriminální osobou, žila v ČR řádně a spoléhala se na pomoc zdejších občanů.
Je právním laikem, k čemuž soud nepřihlédl a řídil se s tátně politickou doktrínou
vůči občanům bývalého SSSR – azyl za žádných okolností neudělit. Kromě toho žalobkyně
podotkla, že i její původní kasační stížnost byla projednatelná.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji z těchto
důvodů:
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Právě tyto posledně
uvedené nové důvody, a žádné jiné, obsahuje kasační stížnost žalobkyně. V žalobě žalobkyně
poukazovala na okolnosti svého správního vyhoštění a zdůrazňovala, že o azyl
by byla požádala, i kdyby jí vyhoštění nebylo uděleno; domnívala se proto, že správní orgán
pochybil, pokud zamítnutí její žádosti o udělení azylu odůvodnil tím, že se žalobkyně chtěla
žádostí vyhnout správnímu vyhoštění. V kasační stížnosti naproti tomu argumentuje
žalobkyně jednak tím, že Ukrajina není bezpečnou zemí a že by jí tam hrozilo pronásledování
a trestní stíhání, jednak tím, že je právním laikem, na území ČR žije řádně a nedopouští
se zde trestné činnosti. Tyto námitky se však nijak nepřekrývají s tím, co žalobkyně uvedla
v žalobě, a čím byl tedy vymezen rámec přezkumu u krajského soudu;
již pojmově tedy žalobkyně nemůže krajskému soudu vytýkat nesprávný náhled na otázky,
které mu vůbec nepředložila k posouzení. K tomu se dodává, že námitky obsažené v kasační
stížnosti by nemohly být věcně přezkoumány též z toho důvodu, že zcela míjejí podstatu
správního rozhodnutí, a tedy i předmět řízení před krajským soudem: tím byla otázka,
zda se žalobkyně skutečně chtěla vyhnout hrozícímu správnímu vyhoštění, nikoli úroveň
dodržování lidských práv na Ukrajině ani způsob života žalobkyně v ČR.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Zástupci, který byl žalobkyni ustanoven soudem,
náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátního tarifu). Soud proto přiznal ustanovenému zástupci v souladu se sazbou
mimosmluvní odměny 4200 Kč za dva úkony právní služby [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 3
písm. f) advokátního tarifu] a 600 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojených
[§13 odst. 3 advokátního tarifu]. Celkem tedy zástupci náleží 4800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu