ECLI:CZ:NSS:2007:1.AZS.96.2006:51
sp. zn. 1 Azs 96/2006 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Karla
Šimky v právní věci žalobce: O. B., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se
sídlem Praha 4, Pod Terebkou 12, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2006,
č. j. OAM-103/LE-C09-C09-2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2006, č. j. 47 Az 10/2006 - 22,
takto:
Věc se p o s t u p u je rozšířenému senátu.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2006, č. j. OAM-103/LE-C09-C09-2006, žalovaný zamítl
žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Žalobcovu žalobu proti uvedenému rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Praze
zamítl rozsudkem ze dne 18. 5. 2006. V odůvodnění se ztotožnil se závěrem žalovaného
o splnění podmínek pro aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť žalobce žádné
důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu neuváděl, když zmínil pouze problémy
se soukromými osobami a svými nadřízenými. Rozsah zjišťovaných skutečností
byl s ohledem na okolnosti žalobcova případu dostačující a nebylo tak třeba ani opatřovat
zprávy o situaci v zemi původu. Dodal, že nebylo povinností žalovaného zabývat se možností
vyslovení překážek vycestování podle §91 zákona o azylu. Ve smyslu §28 tohoto zákona
tak správní orgán musí učinit pouze tehdy, rozhoduje-li o neudělení nebo odnětí azylu,
v daném případě však byla žalobcova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Proti rozsudku krajského soudu žalobce podal kasační stížnost. Namítl, že ve správním
řízení podrobně popsal své problémy na Ukrajině, a to obavu o život a zdraví z důvodu
výhrůžek kvůli vyšetřování, které vedl jako policista. Uvedl tak azylově relevantní důvody,
což žalovaný i soud chybně popřeli. Tím došlo k porušení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu a čl. 53 Příručky UNHCR k postupům a kritériím pro určování právního postavení
uprchlíků. Nebyla tak zkoumána reálnost hrozby pronásledování žalobce z důvodu jeho práce
pro policii a v rozporu s §3 a §68 odst. 3 správního řádu nebyl zjištěn skutkový stav.
Dále byl porušen §91 zákona o azylu ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zahrnuje pojem
soukromého života též právo na ochranu fyzické a morální integrity každého. Ochrana
poskytovaná článkem 8 Úmluvy může být významná v případech, kdy zásah do práv
jednotlivce nedosahuje intenzity nutné pro aplikaci čl. 3 Úmluvy. Žalovaný i soud měli
tento mezinárodněprávní závazek České republiky zohlednit přednostně před aplikací
obyčejného zákona. Žalobce dále namítl, že řízení před soudem bylo vedeno v jazyce,
kterému nerozumí, čímž došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Závěrem pak důvody své kasační stížnosti zobecnil v devět otázek, v nichž spatřuje
její přijatelnost. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První pětičlenný senát pro rozhodování o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní
ochrany shledal kasační stížnost přijatelnou, a to v prvé řadě z důvodu potřeby učinit
tzv. judikatorní odklon [k podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS].
Při předběžném posouzení věci totiž dospěl k závěru o povinnosti žalovaného
rozhodnout o překážkách vycestování i v případě, kdy je žádost o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 zákona o azylu. Ustanovení §28 zákona o azylu (ve znění
účinném do 31. 8. 2006) je za použití výkladu systematického a teleologického, a sekundárně
též s ohledem na povinnost efektivního dodržování mezinárodněprávních závazků České
republiky, nutno vyložit tak, že kategorie rozhodnutí „o neudělení nebo odnětí azylu“,
zahrnuje všechna pro žadatele o azyl negativní rozhodnutí, jimiž se azylové řízení končí,
a v případě všech těchto rozhodnutí je správní orgán povinen rozhodnout též o překážce
vycestování.
Výše popsaný právní názor, o který první pětičlenný senát hodlal své rozhodnutí opřít,
je v rozporu s právním názorem vysloveným druhým senátem v rozsudku ze dne 9. 9. 2004,
č. j. 2 Azs 147/2004 - 41. Podle tohoto právního názoru vycházejícího z jazykového výkladu
dotčených ustanovení lze za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu §28 zákona o azylu
(ve znění účinném do 31. 8. 2006) považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra
rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 a §14 zákona
o azylu po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl. Pouze takové rozhodnutí
(a dále rozhodnutí o odnětí azylu dle §17 zákona o azylu) musí obligatorně obsahovat výrok
o vztažení či nevztažení překážky vycestování.
S tímto názorem se tedy první azylový senát neztotožnil, nemůže
se ovšem od něho bez dalšího odchýlit. Podle §17 odst. 1 s. ř. s. proto rozhodl o předložení
věci rozšířenému senátu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodov at ve složení: JUDr. Marie Žišková,
JUDr. Vojtěch Šimíček, JUDr. Marie Součková, JUDr. Dagmar Nygrínová,
JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Bohuslav Hnízdil, JUDr. Eliška Cihlářová,
JUDr. Petr Příhoda a JUDr. Radan Malík. Účastníci mohou namítnout
podjatost těchto soudců v propadné lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy zjistí
důvody podjatosti (§8 odst. 1 s. ř. s.).
V Brně dne 19. září 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu