ECLI:CZ:NSS:2007:2.AFS.111.2006
sp. zn. 2 Afs 111/2006 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce A.
s. r. o., zastoupeného JUDr. Michalem Vondráčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Palackého
11, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1,
Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 16. 3. 2006, č. j. 6 Ca 191/2005 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2005, č. j.: FŘ-2240/13/053616b/12/03, jímž bylo
zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne
14. 5. 2004, č. j. 181543/04/010511/6989 na daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí r. 2003.
Městský soud vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného bylo žalobci
doručováno do vlastních rukou a dne 19. 4. 2005 bylo převzato jeho zástupcem panem L.,
který byl podle prohlášení ze dne 21. 1. 2005 žalobcem zmocněn k přebírání zásilek. Lhůta
pro podání žaloby skončila dne 20. 6. 2005, žaloba však byla podána u soudu osobně až dne
8. 7. 2005. Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ji proto městský soud odmítl jako opožděnou.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Usnesení městského soudu považuje za nezákonné. Stěžovatel byl po celé daňové řízení
zastoupen zástupcem s neomezenou plnou mocí a podle §17 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků (dále jen "daňový řád"), bylo povinností žalovaného zaslat
rozhodnutí tomuto zástupci a neměl je zasílat na adresu stěžovatele. Tímto zástupcem,
jehož plná moc je založena ve spise, je pan J. Š. a ten také za něho v daňovém řízení činil
úkony. Pokud skutečně za něho převzal zásilku dne 19. 4. 2005 pan L., dověděl se o tom
stěžovatel až z odůvodnění napadeného usnesení. Toto doručení je třeba podle jeho názoru
považovat za nerozhodné. Lhůta počala ve skutečnosti běžet až dne 10. 5. 2005 převzetím
rozhodnutí panem J. Š. a zákonná lhůta pro podání žaloby byla zachována. Proto navrhuje
zrušení napadeného usnesení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnost byla stěžovatelem následně doplněna o ověřenou fotokopii plné moci
ze dne 17. 10. 2002 podepsané jednatelkou stěžovatele a J. Š. a adresované Finančnímu úřadu
pro Prahu 10, v jejímž textu je uvedeno, že plná moc se uděluje jako neomezená, a to panu J.
Š. (bytem …, č. OP …, r.č. .…) k zastupování společnosti A. s. r. o. při jednání s Finančním
úřadem pro Prahu 10.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že plná moc
předložená správci daně byla výslovně omezena na zastupování při jednání s Finančním
úřadem pro Prahu 10 a tento úřad se zástupcem také jednal. Na řízení před žalovaným
se však již nevztahovala, proto bylo rozhodnutí doručeno přímo stěžovateli, který pověřil
přebíráním korespondence pana L.; ten také zásilku převzal dne 19. 4. 2005, který je dnem
doručení rozhodnutí. Proto žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel namítá kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
Podstatné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je zjištění dne doručení
rozhodnutí žalovaného daňovému subjektu. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že existovala
plná moc pro J. Š. ze dne 7. 10. 2002, která je založena ve správním spise. V řízení
před finančním úřadem také J. Š. za daňový subjekt jednal, byly mu doručovány výzvy a byl
mu doručen platební výměr, který napadl odvoláním. Jiná plná moc však předložena nebyla a
stěžovatel její existenci ani netvrdí.
Uvedená plná moc se vztahovala výslovně na řízení před Finančním úřadem v Praze
10, v řízení před finančním ředitelstvím stěžovatel zastoupen nebyl. Jeho rozhodnutí bylo
podle doručenky připojené k rozhodnutí doručováno na adresu stěžovatele a dne 19. 4. 2005
převzato. Převzetí je potvrzeno nečitelným podpisem, nad ním je vypsáno tiskacími písmeny
„L.“
K výzvě žalovaného sdělila Česká pošta, s.p., odštěpný závod Střední Čechy,
že zásilka byla vydána panu L., který se prokázal průkazem příjemce č. … a osobním
dokladem č. … Zpráva byla doplněna zasláním fotokopií dokladů, na jejichž základě byl
vystaven průkaz zmocněnce. Jedná se o „Prohlášení o osobách oprávněných k převzetí
poštovních zásilek a poštovních poukázek“ ze dne 19. 1. 2005, potvrzení o převzetí prohlášení
ze dne 21. 1. 2005, souhlas se zpracováním poskytnutých dat, ověřená plná moc vystavená
jednateli stěžovatele (M., V.) ze dne 30. 11. 2004 k zastupování a plnění všech úkolů za
stěžovatele. Příjmení oprávněné osoby je v těchto dokladech uvedeno jako L., jeho podpisy
odpovídají podpisu na doručence rozhodnutí žalovaného.
Určitá odlišnost v uvedení příjmení není rozhodná, stěžovatel nepopírá oprávnění
této osoby k přebírání poštovních zásilek, ale tvrdí, že přijetí rozhodnutí žalovaného
touto osobou nepřicházelo v tomto případě v úvahu proto, že rozhodnutí nemělo být vůbec
zasíláno na adresu stěžovatele, ale jeho zástupci pro daňové řízení J. Š.
Podle §17 odst. 7 daňového řádu se v případě, že má příjemce zástupce s neomezenou
plnou mocí, doručuje písemnost pouze tomuto zástupci. Pokud má zástupce s plnou mocí
omezenou jen na některé úkony, doručuje se písemnost příjemci i jeho zástupci. Nejvyšší
správní soud se otázkou plné moci udělené k jednání před finančními úřady zabýval ve svém
rozsudku ze dne 8. 12. 2004, č j. 2 Afs 10/2004 - 71 a dospěl zde k názoru, že taková plná
moc se nevztahuje na řízení o odvolání vedené příslušným finančním ředitelstvím. Stejně
posoudil opačnou situaci i Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. IV. ÚS 239/03,
kde vyslovil, že plnou moc udělenou pro zastupování v odvolacím řízení nelze považovat
za plnou moc udělenou pro celé řízení.
Jak ovšem bylo výše uvedeno, v řízení před žalovaným stěžovatel zastoupen nebyl,
plná moc pro J. Š. byla výslovně vymezena na jednání před Finančním úřadem pro Prahu 10.
Rozhodnutí žalovaného finančního ředitelství tak mělo být zasíláno jen daňovému subjektu
podle §17 odst. 9 daňového řádu, jak se stalo.
Městský soud proto správně vycházel ze skutečnosti, že rozhodnutí žalovaného bylo
doručeno stěžovateli dne 19. 4. 2005 a s ohledem na zákonnou lhůtu pro podání žaloby
(§72 odst. 1 s. ř. s.), byla žaloba podaná dne 8. 7. 2005 opožděná. V souladu s ust. §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. ji odmítl.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že není dán tvrzený kasační důvod,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1, 2 (§120) s. ř. s.,
když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu