ECLI:CZ:NSS:2007:2.AFS.181.2005
sp. zn. 2 Afs 181/2005 - 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: O., a. s.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti
žalovanému: Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2005,
č. j. 8 Ca 148/2004 - 55,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2005, č. j. 8 Ca 148/2004 - 55,
se z r u š u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti výše
uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2004, č. j. 2663/04-130.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí, že rozhodnutí Finančního úřadu v Kutné
Hoře (dále jen „finanční úřad“) ze dne 8. 9. 2003, č. j. 45055/03/038920/0524, a rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 5. 2004, č. j. 2662/04-130, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti
dodatečnému platebnímu výměru, jímž mu byla doměřena spotřební daň ve výši
1 725 584 Kč, jsou nezákonná a měla být na základě stěžovatelem podané žaloby
projednávané v řízení před městským soudem pod. sp. zn. 8 Ca 147/2004 zrušena. Na tato
rozhodnutí o doměření spotřební daně obsahově navazují správní rozhodnutí o doměření
DPH. S ohledem na nezákonnost rozhodnutí o doměření spotřební daně potom podle
stěžovatele musí být nezákonná i tato navazující rozhodnutí o DPH, konkrétně platební výměr
finančního úřadu ze dne 3. 11. 2003, č. j. 52938/03/038920/4619, jímž byla doměřena DPH
z dodatečně vyměřené spotřební daně, a rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele proti tomuto platebnímu výměru.
Stěžovatel připustil, že rozsudkem městského soudu ze dne 2. 6. 2005,
č. j. 8 Ca 147/2004 - 68, sice byla jeho žaloba proti rozhodnutí o dodatečně vyměřené
spotřební dani zamítnuta, nicméně dodal, že on podal proti výše uvedenému rozsudku kasační
stížnost a že předpokládá zrušení zmíněného rozsudku kasační instancí. Stěžovatel dále
rekapituluje obsah této kasační stížnosti a navrhuje napadený rozsudek městského
soudu ve věci DPH zrušit, a to z důvodu, že se obsahově opírá o – podle stěžovatele
nesprávný – rozsudek městského soudu ve věci spotřební daně.
II.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s námitkami stěžovatele
dostatečně vypořádal v odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Městský soud se ve svém
rozsudku zabýval všemi žalobními námitkami a podrobně zdůvodnil výrok svého rozsudku.
Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby kasační stížnost byla v celém rozsahu zamítnuta.
III.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní
namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), neboť stěžovatel namítá,
že městský soud nesprávně posoudil otázku zákonnosti rozhodnutí finančního úřadu
a žalovaného, a to v návaznosti na související rozhodnutí o vyměření spotřební daně.
Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2
a 3 s. ř. s. vázán.
IV.
Ze správního a soudních spisů (související spis vedený pod. sp. zn. 2 Afs 164/2005)
Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti
kasační stížnosti: Dodatečným platebním výměrem ze dne 8. 9. 2003,
č. j. 45055/03/038920/0524, finanční úřad stěžovateli doměřil spotřební daň z lihu a lihovin
ve výši 1 752 584, Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 9. 10. 2003 odvolání,
které žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 26. 5. 2004, č. j. 2662/04-130.
Vzhledem k ustanovení §14 odst. 4 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění účinném do 31. 3. 2000 (dále jen „ZDPH“), který stanovil, že podléhá-li zdanitelné
pl ně ní s pot ř e bní dani, základ daně zahrnuje i tuto daň, pak žalovaný stěžovateli platebním
výměrem ze dne 3. 11. 2003, č. j. 52938/03/038920/4619, doměřil daň z přidané hodnoty ve
výši 379.628,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný zamítl
svým rozhodnutím ze dne 26. 5. 2005, č. j. 2663/04-130. Obě tato rozhodnutí stěžovatel
napadl žalobou.
Žalobu proti rozhodnutí o odvolání proti doměření spotřební daně městský soud zamítl
rozsudkem ze dne 2. 6. 2005, č. j. 8 Ca 147/2004 - 68. Žalobu proti rozhodnutí o doměření
daně z přidané hodnoty městský soud zamítl rozsudkem ze dne 14. 6. 2005,
č. j. 8 Ca 148/2004 - 55. Proti oběma rozsudkům stěžovatel podal kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 10. 5. 2006, č. j. 2 Afs 164/2005 - 107
zrušil rozsudek městského soudu ze dne 2. 6. 2005, č. j. 8 Ca 147/2004 - 68 (tj. rozsudek
ve věci rozhodnutí o spotřební dani) pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc městskému soudu.
Ten následně svým rozhodnutím ze dne 6. 2. 2007, č. j. 8 Ca 170/2006 - 146, rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 5. 2004, č. j. 2662/04 - 130 (tj. rozhodnutí o odvolání ve věci spotřební
daně), zrušil jako nezákonné.
V.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.
Podle §14 odst. 4 ZDPH, podléhá-li zdanitelné pl ně n í s po t ř e bní dani, základ dan ě
zahrnuje i tuto daň. Je tedy zřejmé, že zásadním předpokladem pro určení výše základu DPH,
a tedy i pro doměření DPH bylo v předmětné věci dodatečné doměření spotřební daně.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru, kterým byla spotřební
daň vyměřena, bylo zrušeno, nezbývá než konstatovat, že mělo být zrušeno i rozhodnutí
o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ve věci DPH, neboť vyměření DPH ztratilo
podklad pro určení základu této daně. Rozhodnutí žalovaného ve věci DPH tak neobstojí
vzhledem k tomu, že nebyl pro jeho vydání řádně zjištěn základ daně, zahrnující i spotřební
daň. Jak totiž shledal městský soud v rozsudku, jímž zrušil správní rozhodnutí žalovaného
ve věci spotřební daně (tj. v rozsudku z 6. 2. 2007, č. j. 8 Ca 170/2006 - 146), v řízení před
žalovaným nebyl v této věci řádně zjištěn skutkový stav. Ani DPH proto nebyla vyměřena
v souladu se zákonem, neboť pro rozhodnutí o ní chyběl skutkový podklad, vycházelo-li
rozhodnutí po skutkové stránce zcela z rozhodnutí o spotřební dani.
VI.
Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než rozsudek
městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť kasační stížnost stěžovatele
byla důvodná [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
VII.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). Na městském soudu tedy nyní bude, aby
zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž žalovaný bude
o DPH rozhodovat v závislosti na výsledku řízení věcně souvisejícího řízení o spotřební dani.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že ve věci dvou tak úzce skutkově
souvisejících správních rozhodnutí, jakými byla rozhodnutí o spotřební dani a na ně
navazující rozhodnutí o DPH, je na místě obzvláště pečlivě zvažovat aplikaci ustanovení
§39 odst. 1 s. ř. s. o spojení žalob ke společnému projednání.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu