ECLI:CZ:NSS:2007:2.AFS.80.2006
sp. zn. 2 Afs 80/2006 - 80
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: B. a. s., proti
žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská
28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
3. 10. 2005, č. j. 7 Ca 219/2004 - 51,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2005, č. j. 7 Ca 219/2004 - 51,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti výše
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2004, č. j. FŘ - 12703/13/03. Tímto správním
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období červen 2000, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 8 dne
19. 11. 2002 pod č. j. 204094/02/008512/7864.
Ve své kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že mu bylo odepřeno právo domáhat
se spravedlnosti. Stěžovatel vznáší námitku, že elektronicky podaná žaloba byla řádně
podepsána, tj. byl připojen řádný elektronický podpis. Na důkaz přiložil tiskový výstup datové
zprávy, ze které je podle stěžovatele patrno, že součástí datové zprávy byl řádný elektronický
podpis. Dále navrhuje v případě, že by Nejvyšší správní soud shledal za potřebné, znalecké
ohledání počítače, z něhož byla datová zpráva vypravena a počítače soudu, a v tomto směru
navrhuje provedení důkazu znaleckým posudkem prof. ing. V. S., CSc., soudního znalce v
oborech ekonomika a kybernetika a ochrana dat a autorské právo. Odkazuje na komunikaci s
úřednicemi soudu H. Ch. a J. P.. Stěžovatel od začátku vyjadřoval nesouhlas se skutečností,
že by podaná správní žaloba neobsahovala řádný elektronický podpis. Usnesení soudu je
proto nesprávné, protože je založeno na nedostatečně objasněném skutkovém stavu.
Napadené usnesení je podle stěžovatele založeno na nesprávném posouzení právní
otázky, a proto je nezákonné. Soud vyložil ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) způsobem, který přináší zásadní rozdíl mezi písemné
a elektronické podání. Podle názoru soudu písemné podání nemusí obsahovat podpis
oprávněné osoby a soud je povinen vyzvat účastníka řízení, aby v přiměřené lhůtě vadu
podání odstranil. U elektronického podání naopak dovozuje, že žaloba podaná v elektronické
podobě bez elektronického podpisu je podáním, kterým nelze disponovat řízením nebo jeho
předmětem. Stěžovatel namítá, že smyslem preklusivní lhůty pro podání správní žaloby
je přimět žalobce, aby vznesl všechny žalobní námitky a nemohl je dále rozšiřovat. Na druhou
stranu pokud správní žaloba trpí nedostatky, které garantují, že soudu byly sděleny všechny
žalobní námitky, a pouze formální důvody brání projednání žaloby, pak není smysluplného
důvodu, proč odpírat žalobci postup k soudu. Podle stěžovatele soud má vyzvat k odstranění
formální vady a případ věcně projednat. Stěžovatel je toho názoru, že i kdyby žaloba
neobsahovala elektronický podpis (i když je nepochybné, že obsahovala), tak byla předložena
včas a v čitelné podobě, chybějící elektronický podpis je pouze odstranitelná formální vada.
Soud svým výkladem zakládá neopodstatněnou nerovnost mezi účastníky řízení podle
zvoleného způsobu komunikace. Písemné a elektronické podání má stejnou váhu, a není
důvodu, proč při odstraňování vady spočívající v absenci elektronického podpisu postupovat
odlišně oproti chybějícímu podpisu na písemném podání.
Stěžovatel podal dne 9. 12. 2004, na základě čilé elektronické komunikace
s podatelnou soudu, opakovaně podání, které stejně jako prvé podání obsahovalo elektronický
podpis. Soudní řád správní připouští, aby účastník, který učinil podání v jiné formě
než písemně, ústně do protokolu, či v elektronické formě podepsané elektronicky podle
zvláštního zákona, potvrdil své podání písemným podáním shodného obsahu nebo předložil
originál. Soud v odůvodnění uvedl, že druhé podání správní žaloby není originálem, protože
podle názoru soudu originál neexistuje. Stěžovatel namítá, že podle Slovníku spisovné češtiny
s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, vydaným
nakladatelstvím A., 3. vydání, 2003 slovo originál znamená dílo v původní autorské podobě,
původní vyhotovení. Pak je tedy originálem podání správní žaloby datová zpráva vyhotovená
zástupcem stěžovatele pro soud dne 4. 12. 2004. Každý zkušenější uživatel elektronické pošty
ví, že když není datová zpráva z rozličných důvodů doručena, tak ji lze v nezměněné podobě
opakovaně zaslat tak, že ze složky Odeslaná pošta ho použitím funkce Předat dál znovu
odešle adresátovi, přičemž je garantováno, že je opětovně doručován originál datové zprávy.
Přesně tak postupoval stěžovatel, když dne 9. 12. 2004 doručil na elektronickou podatelnu
soudu datovou zprávu zcela shodnou s předchozí datovou zprávou. Stěžovatel se proto
opětovně dovolává zdravého rozumu. Smyslem ustanovení umožňujícího potvrzení podání,
pokud původní bylo podáno v nestandardní formě, je umožnit účastníkovi řízení zhojit svůj
postup, pokud je původní podání sice čitelné, ale je předloženo ve formě, kterou soudní řád
správní nezná. Opětovně zde zákonodárce projevil vůli odstranit formální vadu podání, pokud
je jasné, že obsah původního podání nebude změněn. A tak tomu došlo i v daném případě, a
proto je podání ze dne 9. 12. 2004 předložením originálu. A proto i kdyby prvé podání správní
žaloby neobsahovalo řádný elektronický podpis, což již bylo výše vyvráceno, tak bezpochyby
druhé podání žaloby bylo předložením originálu, a proto způsobilé zhojit domnělou vadu
prvého podání.
Pokud městský soud vycházel z toho, že stěžovatel měl možnost během 34,5 hodin
odstranit vadu podání, takže, považuje tuto lhůtu stěžovatel za extrémně krátkou. Uvádí, že
úřednice, které s ním komunikovaly, jej nijak nepoučily o nezbytnosti dodržet lhůtu 34,5
hodin a naopak jej utvrzovaly, že jde pouze o řešení technických problémů, které nebudou mít
vliv na včasnost podání.
Stěžovatel je dále toho názoru, že pokud soud vydal přípis, ve kterém označil všechny
skutečnosti bránící věcnému projednání žaloby, pak je svým vlastním rozhodnutím vázán.
Jinak řečeno, vyjádřil-li soud taxativní výčet nedostatků, které má stěžovatel zhojit, pak není
jiných nedostatků, které by věcnému projednání bránily. Soud mlčky přiznal, že žaloba byla
podána řádně, protože se věnoval odstraňování dalších překážek bránících věcnému
projednání. Opak by znamenal, že soud i přesto, že žaloba byla podána opožděně, nezákonně
činil další úkony, které činit neměl, protože věcné projednání žaloby nepřipadalo v úvahu pro
její opožděné podání.
S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje napadené usnesení městského soudu
zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
II.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvod, obsažený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť kasační stížnost podal z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Protože Nejvyšší správní soud je zásadně vázán
důvody kasační stížnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zaměřil se v dalším toliko na posouzení
zákonnosti procesního postupu městského soudu.
IV.
Ze správního a soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti. Předmětnou žalobu podal stěžovatel
prostřednictvím svého zástupce dne 6. 12. 2004 v elektronické podobě (odeslána byla
v sobotu 4. 12. 1004). Soud ještě týž den zaslal zástupci stěžovatele elektronickou formou
upozornění, že jeho podání bylo přijato bez elektronického podpisu s tím, že elektronicky
podepsaná podání musí mít připojený kvalifikovaný certifikát vystavený První certifikační
autoritou.
Na toto upozornění reagoval zástupce stěžovatele sdělením elektronickou formou dne
7. 12. 2004, ve kterém uvedl, že prověřil podání a zjistil, že obsahuje zaručený elektronický
podpis vydaný ICA.
Dne 8. 12. 2004 soud opět upozornil stěžovatele, že jeho elektronický podpis nebyl
přiložen.
Dne 9. 12. 2004 zástupce stěžovatele zopakoval podání a opět upozorňoval, že toto
i původní podání je opatřeno elektronickým podpisem. Následně ověřovala toto podání
vedoucí oddělení informatiky, která si vyžádala novou datovou zprávu opatřenou
elektronickým podpisem, a poté, co se nepodařilo vyřešit daný problém, poradila zástupci
stěžovatele konzultaci s certifikační autoritou. Zástupce stěžovatele však argumentoval,
že podává denně až deset elektronicky podepsaných podání na soudy, a neměl přitom žádný
problém s elektronickým podpisem. Poslal proto datovou zprávu s vyšším stupněm
zabezpečení. Na toto sdělení odpověděla vedoucí informatiky tak, že zaslaná zpráva byla
elektronicky podepsaná, ale byla zašifrovaná. Ve vzájemné spolupráci se zástupcem
stěžovatele byl následně i tento problém vyřešen a ještě týž den, tj. 9. 12. 2004, bylo soudem
zasláno potvrzení podání s elektronickým podpisem. Z přiloženého tiskového výstupu datové
zprávy vyplývá, že součástí datové zprávy odeslané dne 4. 12. 2004 byl řádný elektronický
podpis, nevyplývá z ní však, zda a jak byla doručena.
V.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná. Přitom předesílá, že prakticky
identickými případy stejného stěžovatele se již podrobně zabýval v rozsudcích
sp. zn. 2 Afs 81/2006 a 2 Afs 136/2006, od nichž neshledal žádný rozumný důvod se jakkoliv
názorově odchýlit, a na které proto v plném rozsahu odkazuje.
Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda by byla žaloba podána včas, i kdyby
elektronické podání doručené soudu dne 6. 12. 2004 neobsahovalo elektronický podpis
v souladu s zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“).
Podle ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením
nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické
formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li takové podání učiněno v jiné
formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být
předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Úprava v §37 odst. 2 s. ř. s. je ucelená
a autonomní, a proto je aplikována ve správním soudnictví ona; subsidiární užití §42
občanského soudního řádu na základě ustanovení §64 s. ř. s. zde proto nepadá v úvahu.
Na okraj nutno přesto pro účely dalšího výkladu v souvislosti s dále citovaným
nálezem Ústavního soudu poznamenat, že obsahově obdobné ustanovení §42 odst. 1 věta
prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „občanský soudní řád“) zní:
„Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky
nebo telefaxem.“ Ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu zní: „Podání obsahující
návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li
písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit
předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním,
pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.“ Z obsahu §42 občanského
soudního řádu vyplývá možnost učinit podání v elektronické podobě a toto podání pak do tří
dnů doplnit předložením jeho originálu.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že dvouměsíční zákonná lhůta podle
§72 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí počala podle ustanovení
§40 odst. 1 s. ř. s. běžet od úterý 7. 10. 2004 a posledním dnem této zákonné lhůty bylo úterý
7. 12. 2004. Pokud by žaloba podaná v elektronické podobě dne 6. 12. 2004 byla
stěžovatelem v souladu s §42 odst. 3 občanského soudního řádu řádně doplněna podáním
originálu žaloby, a to ve lhůtě 3 dnů po podání elektronickou cestou, musel by soud
k elektronickému podání žaloby přihlížet a dospět k závěru, že toto elektronické podání bylo
učiněno v zákonné lhůtě z hlediska §72 odst. 1 s. ř. s.
Městský soud v odůvodnění napadaného usnesení uvedl, že předmětné podání
neobsahovalo elektronický podpis a zároveň ani nebylo potvrzeno písemným podáním
shodného obsahu a nebyl předložen jeho originál, podání stěžovatele ze dne 9. 12. 2004 podle
soudu není písemným podáním, ani není originálem podání ze dne 6. 12. 2004. Soud dospěl
k závěru, že originál tohoto podání (elektronicky bez elektronického podpisu) v písemné
formě neexistuje, a nelze jej tak překládat soudu.
S tímto právním názorem se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Ustanovení
§37 odst. 2 s. ř. s. (ostatně ani obdobné ustanovení §42 odst. 3 občanského soudního řádu)
totiž nespecifikuje pojem originál a především nestanoví, že jeho existence je možná pouze
v písemné formě v listinné podobě. Pojem „originál“ v případě datových zpráv v české právní
úpravě není definován. Absence obecné právní úpravy pojmů „originál“, „zaručená
elektronická kopie“ či „notářská činnost v elektronické formě“ byla již kritizována v odborné
literatuře (srov. Právní úprava elektronické komunikace v České republice, Mgr. Zbyněk
Loebl, LLM, Central European Advisory Group - Oddělení práva elektronických komunikací,
měsíčník Právo a praxe ICT, říjen 2004/7, dostupný na www.ceag.cz).
Lze konstatovat, že z právní úpravy není zcela zřejmé, co to je „originál“
elektronického podání. Elektronické podání může být vyhotoveno následně po vyhotovení
listinného podání (postupem, kdy je „naskenováno“ listinné podání do elektronické verze
obrázku), v tomto případě je „originálem“ původní listinné podání. Ovšem elektronické
podání může být vyhotoveno například také přímým vepsáním textu podání do těla e-mailu
nebo do jeho přílohy např. ve formátu MS Word, OpenOffice Writer, PDF, aj. V tomto
případě „pouze“ neexistuje „originál“ v listinné podobě, podle názoru Nejvyššího správního
soudu, z toho však nelze dovodit, že vůbec neexistuje či nemůže existovat originál tohoto
dokumentu.
Objektivně-teleologickým výkladem, jehož úlohou je vystihnout smysl a účel právní
normy v souvislosti s potřebami společnosti v aktuální situaci, v níž se má norma realizovat
(v současnosti nelze přehlédnout především rychlý vývoj informačních technologií,
který kromě jiného nabízí větší efektivitu veřejné správy, rychlejší komunikaci veřejné správy
s občany, finanční úspory atd.), lze dojít k závěru, že pojem „originál“ v sobě zahrnuje nejen
původní vyhotovení v listinné podobě, nýbrž i původní vyhotovení elektronického podání
s elektronickým podpisem splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu.
V souvislosti s výkladem §42 odst. 3 občanského soudního řádu posuzoval Ústavní
soud přípustnost elektronického podání s elektronickým podpisem v nálezu ze dne
24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05. Z hlediska historicko-teleologického výkladu vycházel
z důvodové zprávy k zákonu o elektronickém podpisu (III. volební období Poslanecké
sněmovny, 1999, tisk 415/0), kde je v oddíle věnovaném odůvodnění hlavních principů
návrhu zákona uvedeno, že hlavním principem navrhovaného zákona je zajistit, že datové
zprávy nesmí být diskriminovány, tj. že nesmí existovat rozpor v zacházení mezi datovými
zprávami a dokumenty na papíře. I objektivně-teleologickým výkladem dospěl k závěru,
že cílem právní úpravy je usnadnit doručování podání prostřednictvím elektronické
komunikace tak, aby byla v co největší míře zajištěna rovnost elektronických podání
s podáními v písemné podobě na papíře. Tyto závěry lze vztáhnout i k výkladu pojmu
„originál“.
Z komparativního hlediska interpretace pojmu „originál“ lze poukázat na skutečnost,
že v mnoha státech (např. USA, Francie, Velká Británie, Rakousko, Švédsko aj.) vychází
právní úprava výše uvedených pojmů z tzv. vzorových zákonů UNCITRAL, konkrétně
z UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce z roku 1996 a z Model Law on Electronic
Signatures with Guide to Enactment 2001 (www.uncitral.org). Pojem „originál“ je zde
definován nikoliv ve vztahu k formě, v jaké byl příslušný dokument původně pořízen, ale ve
vztahu k integritě obsahu příslušného dokumentu (srov. Právní úprava elektronické
komunikace v České republice, Mgr. Zbyněk Loebl, LLM, Central European Advisory Group
- Oddělení práva elektronických komunikací, měsíčník Právo a praxe ICT, říjen 2004/7,
dostupný na www.ceag.cz).
Ustanovení soudního řádu správního a zákona o elektronickém podpisu upravující
doručování jsou ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod stanoveným
postupem, kterým je možno domáhat se u nezávislého a nestranného soudu svých práv. Tato
právní úprava je konkretizací kautel práva na soudní ochranu, zejména práva na přístup
k soudu, a je způsobilá za dodržení imperativu ústavně konformní interpretace působit
k ochraně základních práv a svobod. Přílišný formalismus spočívající v uplatňování výkladu
právní normy nerespektující účel tohoto institutu by byl v extrémním rozporu s principy
spravedlnosti a založil by porušení základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního
soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 110/06, www.judikatura.cz, nebo nález téhož soudu
ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb.n.u.ÚS, svazek č. 15, nález č. 98, str. 17).
Z výše uvedených důvodů lze uzavřít, že i kdyby předmětné
podání, jak bylo odesláno, neobsahovalo elektronický podpis, bylo zároveň potvrzeno
předložením - elektronického – originálu podání stěžovatele ze dne 6. 12. 2004. Žaloba
podaná v elektronické podobě dne 6. 12. 2004 byla stěžovatelem v souladu s ustanovením
§37 odst. 2 s. ř. s. řádně doplněna podáním originálu žaloby, a to ve lhůtě 3 dnů po podání
elektronickou cestou, soud proto pochybil, pokud k elektronickému podání žaloby nepřihlížel
a dospěl k závěru, že stěžovatel podal řádně žalobu až dne 9. 12. 2004, a tudíž opožděně.
Za těchto okolností je rovněž zřejmé, že stěžovatelem navrhované provedení důkazu
znaleckým posudkem se jeví jako zjevně nadbytečné, neboť nemůže mít žádný vliv na
výsledek tohoto rozhodnutí, příznivého pro stěžovatele.
Nejvyšší správní soud se proto dále nezabýval námitkami ohledně nesprávného
zjištění skutkového stavu, tj. zda prvé podání správní žaloby v elektronické podobě
obsahovalo či neobsahovalo řádný elektronický podpis. Vzhledem k výše uvedenému by toto
nemělo žádný vliv na posouzení právní podstaty daného sporu. Z elektronické komunikace
mezi soudem a zástupcem stěžovatele však lze předpokládat, že šlo pouze o řešení
technických problémů ze strany soudu. Z přiloženého tiskového výstupu datové zprávy
vyplývá, že součástí datové zprávy odeslané dne 4. 12. 2004 byl řádný elektronický podpis,
což je pro posouzení věci kardinální.
Nejvyšší správní soud naopak nepřisvědčil argumentaci stěžovatele, pokud tvrdí,
že není důvodu, proč při odstraňování vady spočívající v absenci elektronického podpisu
postupovat odlišně oproti chybějícímu podpisu na písemném podání. Danou situaci totiž
přímo upravuje §37 odst. 2 s. ř. s., když stanoví, že podání učiněné v jiné formě musí být
do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho
originál, jinak se k němu nepřihlíží. Elektronické podání bez elektronického podpisu
představuje podání učiněné v jiné formě, a je tedy třeba postupovat podle této výslovné právní
úpravy.
VI.
Nejvyšší správní soud za těchto okolností konstatuje, že shledal důvod pro zrušení
napadeného usnesení městského soudu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Proto
Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než rozhodnutí městského soudu zrušit a vrátit mu věc
k dalšímu řízení (§110 s. ř. s.). V dalším řízení se městský soud zaměří na nápravu
vytýkaného pochybení, tedy věc meritorně projedná ve smyslu žalobních bodů.
VII.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti městský soud pojedná v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu