ECLI:CZ:NSS:2007:2.AFS.89.2006
sp. zn. 2 Afs 89/2006 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. z. Z., spol
s. r. o., zastoupeného advokátem Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem
Milešovská 2137/12, Praha 3, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám.
Svobody 4, Brno, ve věci kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 25. 11. 2005, č. j. 29 Ca 133/2004 - 53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. 29 Ca 133/2004 - 53,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá
zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo pro vady řízení
zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2004, č. j. 110-6593/2003-0106. Tímto
rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Zlíně
ze dne 14. 7. 2003, č. j. 164572/03/303919/1912, kterým byla žalobci uložena povinnost
zaplatit daňový nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních
požitků podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši 389 178 Kč.
Kasační stížností stěžovatel namítl nesprávné právní posouzení věci, tzn. uplatnil
důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní („s. ř. s.“). Uvedl, že jím vydané rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje, neboť
z obsahového hlediska tvoří jeden organický celek, při jeho zpracování postupoval v souladu
s ustanovením §50 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků („daňový řád“)
a vypořádal se se všemi odvolacími námitkami. Protože některé námitky se v podaném
odvolání překrývaly nebo na sebe úzce navazovaly, bylo k následně uvedené námitce
rozšířeno odůvodnění obsahově se vztahující i k námitce předchozí. Žalobou napadené
rozhodnutí tak poskytuje dostatečný skutkový rámec pro stěžovatelem uplatněnou aplikaci
ustanovení §15 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
Žalobce nabyl do svého vlastnictví majetek privatizovaného podniku S. m. p., s.p., M.,
v rozsahu podepsané a za podmínek vyplývajících ze smlouvy č. 053/99 o prodeji
privatizovaného majetku uzavřené dne 8. 10. 1999. Stěžovatel proto odkázal na čl. III. této
smlouvy a na zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku podle ustanovení §19, 20 a
21 zákona č. 92/1991 Sb. Jako příloha tohoto zápisu byla žalobci předána mimo jiné rozvaha
privatizovaného majetku a z řádku 096 této rozvahy vyplývá, že žalobce převzal v rámci
procesu privatizace celkový závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši 48 134 000 Kč, jehož
součástí byl i k 7. 10. 1999 splatný nedoplatek na dani z příjmů (účet č. 342/30, příloha č. 8).
Částka 389 178 Kč představující daňový nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob ze
závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období leden – říjen 1999 byla
daňovému subjektu S. m. p., s.p. předepsána platebním výměrem ze dne 11. 12. 2000,
č. j. 40710/00/300970/3153.
Stěžovatel tvrdí, že žalobce převzal jako závazek související s podnikatelskou činností
privatizovaného státního podniku rovněž povinnost uhradit předmětný daňový nedoplatek.
Konkrétní skutkové závěry vyplývají z obsahu celého soudem zrušeného stěžovatelova
rozhodnutí a korespondují s obsahem správního spisu.
Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit.
Žalobce ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že považuje napadený rozsudek
krajského soudu za správný a citované rozhodnutí stěžovatele pokládá rovněž
za nepřezkoumatelné. Proto navrhuje kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na obsah kasační stížnosti
a na podstatu napadeného rozsudku krajského soudu se jeví rozhodnou otázka, zda citované
rozhodnutí stěžovatele skutečně lze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Základním argumentem, o který krajský soud opřel svůj závěr o nepřezkoumatelnosti
žalobou napadeného rozhodnutí stěžovatele, byla absence odůvodnění k otázce, jaký
konkrétní majetek byl privatizován a žalobcem převzat a proč s tímto privatizovaným
majetkem má bezprostředně souviset závazek spočívající v povinnosti zaplatit daň z příjmů
fyzických osob ze závislé činnosti. Žalovaný se dle krajského soudu nevypořádal s námitkou,
že žalobce nezprivatizoval veškerý majetek S. m. p., s.p., M.. Žalovaný dle soudu uzavřel, že
podpisem smlouvy o prodeji privatizovaného majetku přešla na žalobce ze zákona povinnost
převzít a vyrovnat závazky s privatizovaným majetkem, a to včetně závazků vzniklých
neuhrazením daňových povinností části podniku. Žalovaný rovněž poukázal na přílohu
k zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku, kde se má nacházet seznam
pohledávek a mimo jiné daňové závazky vůči státu. Tyto závěry krajský soud považoval za
zcela nedostatečné vzhledem k aplikaci ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., neboť
žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neodpověděl na otázku, zda závazek k úhradě
předmětné daně bezprostředně souvisí právě a jen s privatizovaným majetkem, který žalobce
v rámci privatizace nabyl.
S ohledem na shora popsaný obsah kasační stížnosti je v projednávané věci zřejmé,
že kasační stížnost může být shledána důvodnou tehdy, jestliže závěr krajského soudu
o nepřezkoumatelnosti citovaného rozhodnutí stěžovatele neobstojí. Sedes materie
napadeného rozsudku krajského soudu přitom spočívá ve vztahu k žalobní námitce,
která vyjadřuje pochybnost, zda žalobce převzal v rámci pohledávek a závazků rovněž
povinnost zaplatit daňový nedoplatek, když tato pochybnost vyplývá z toho, že na žalobce
nebyl převeden veškerý majetek státního podniku. Tuto námitku uplatnil žalobce
již v podaném odvolání proti shora označenému rozhodnutí správce daně.
K tomu je třeba uvést, že z odůvodnění předmětného rozhodnutí stěžovatele plyne,
že stěžovatel se zabýval otázkou přenosu daňové povinnosti na žalobce, když uvedl,
že z přílohy Zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku plynou (ř. 096) daňové
závazky vůči státu ve výši 48 134 000 Kč, a dále poukázal na rozhodnutí Ministerstva
zemědělství, podle něhož byly na FNM převedeny jen závazky vztahující se na privatizovaný
majetek (SPJ 2001 – Průmyslový areál S. m. p. M.) a nikoliv závazky související
s nezprivatizovanými nepodnikatelskými jednotkami (tělocvična, sauna, bytový fond,
nemovitý majetek v k. ú. N. L.). Stěžovatel dále ve svém rozhodnutí vycházel z bodu 2 čl. III
smlouvy č. 053/99, podle něhož žalobce s privatizovaným majetkem převzal i veškerá práva a
závazky, které s ním souvisely, takže výše závazků ve vztahu ke správci daně byla žalobci
známa. O tom svědčí rovněž seznam závazků k 7. 10. 1999 podle účtů, z něhož je zřejmé, o
jaké konkrétní závazky se jednalo.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že odůvodnění rozhodnutí stěžovatele
o podaném odvolání je ve vztahu ke znění uplatněných odvolacích námitek dostatečné.
Krajský soud se totiž mýlí v tom, že v daném případě muselo být posouzeno, jaký konkrétní
majetek byl privatizován, zda byl privatizován veškerý majetek a zda s tímto majetkem
předmětná daňová povinnost bezprostředně souvisí či nikoli. Takový postup by totiž ve svých
důsledcích představoval soudní přezkum privatizačního procesu jako takového a rozhodnutí
v něm učiněných, což však zákon č. 92/91 Sb. (ustanovení §10 odst. 3) neumožňuje. Bylo
proto třeba se v rozhodované věci zaměřit „pouze“ na to, zda na základě uzavřené smlouvy
o privatizaci na žalobce přešly rovněž daňové závazky. To žalovaný učinil a svůj postup
k uplatněné odvolací námitce rovněž náležitě zdůvodnil. Žalobce v odvolání či podané soudní
žalobě ostatně vůbec nezpochybňoval skutečnost, že v souvislosti se smlouvou o privatizaci
byl vyhotoven rovněž zápis o předání a převzetí privatizovaného majetku (který předpokládá
čl. V. bod 1 smlouvy o privatizaci), který zástupce žalobce podepsal, a rovněž skutečnost,
že zápis obsahoval přílohu, v rámci které byly převzaté daňové závazky specifikovány
(to, že jako příloha zápisu byla předána žalobci mimo jiné rozvaha privatizovaného majetku,
vyplývá z bodu 8 zápisu). Tento závěr ostatně převzal ve svém rozhodnutí i krajský soud.
Lze tak uzavřít, že v daném případě není rozhodné, ke kterému konkrétnímu majetku
se daňové závazky případně vztahovaly a zda byl tento majetek na žalobce rovněž smlouvou
o privatizaci převeden, neboť podstatné je, že byl převeden rovněž předmětný daňový
závazek.
Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný neuvedl, zda sporný závazek figuruje
v příloze k zápisu či v rozvaze privatizované jednotky. Takový závěr však nemá oporu
v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž sice výslovně neuvedl,
že příloha k zápisu předmětnou položku obsahuje, ze skutečnosti, že zápis i přílohu
v odůvodnění zmínil, však bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že tento názor žalovaný zaujal.
Lze proto uzavřít, že rozhodnutí o odvolání nelze z důvodů, pro které tak učinil
krajský soud, považovat za nepřezkoumatelné. Nejvyšší správní soud proto rozhodnutí
Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud závěr
o nepřezkoumatelnosti učinil ve vazbě na možnost aplikace ustanovení §15 odst. 1 zákona
č. 92/1991 Sb. ve vztahu k ustanovení §45 zákona č. 337/1992 Sb. Je vhodné připomenout,
že k otázce vzájemného vztahu obou ustanovení existuje ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu (rozsudek ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 2 Afs 181/2004, č. 712/2005 Sb. NSS),
podle níž ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. představuje zákonnou výjimku
z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti podle ustanovení §45 daňového řádu.
Z tohoto rozhodnutí bude krajský soud při novém rozhodování ve věci vycházet. Rovněž
v následném řízení posoudí důvodnost ostatních námitek, které byly v podané žalobě
uplatněny a kterými se dosud nezabýval.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhod ne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu