ECLI:CZ:NSS:2007:2.AFS.90.2006
sp. zn. 2 Afs 90/2006 - 79
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: JUDr. M. B.,
správce konkursní podstaty úpadce T. z. Z., spol. s r. o., proti žalovanému: Finanční
ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č. j. 29 Ca 132/2004 - 51,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25 . 11. 2005, č. j. 29 Ca 132/2004 - 51
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností brojil žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti shora
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno správní rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 4. 2004, č. j. 110-6746/2003-0106. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti předchozímu prostupňovému správnímu rozhodnutí Finančního úřadu
ve Zlíně ze dne 14. 7. 2003, č. j. 164591/03/303919/1912, kterým byla žalobci podle
ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový
řád“), a v souladu s ustanovením §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu
majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“),
uložena povinnost zaplatit daňový nedoplatek na příslušenství (penále) daně z příjmů
fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů v celkové výši 269 986 Kč, zaevidovaný dne 9. 10. 1999 na osobní daňový
účet žalobce ve smyslu ustanovení §62 daňového řádu na základě předložené smlouvy
č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku státního podniku S. m. p., s. p., M., ze dne
8. 10. 1999, uzavřené mezi Fondem národního majetku ČR a žalobcem jako nabyvatelem.
II.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť má za to,
že napadený rozsudek spočívá na nesprávném posouzení právní otázky soudem.
Stěžovatel nepovažuje soudem zrušené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů.
Soudem zrušené rozhodnutí stěžovatele tvoří z hlediska obsahového jeden organický
celek, při jehož zpracování se stěžovatel vypořádal se všemi odvolacími důvody.
Protože některé odvolací důvody se ve stěžovatelově věci z hledisk a odůvodnění překrývaly
nebo na sebe úzce navazovaly, je podle stěžovatele vzhledem ke zvolené metodě třeba
vyvodit konkrétní skutkové a právní závěry souzené věci z celého obsahu žalobou
napadeného správního rozhodnutí, které takto posuzováno podle stěžovatele poskytuje
dostatečný skutkový a to nejen obecný rámec s dostatkem skutkových důvodů
pro stěžovatelem uplatněnou aplikaci §15 zákona č. 92/1991 Sb.
Žalobce nabyl do svého vlastnictví majetek privatizovaného podniku S. m. p., s. p., M.,
v rozsahu a za podmínek vyplývajících ze Smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného
majetku uzavřené dne 8. 10. 1999 jako mezi Fondem národního majetku České republiky jako
prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. Předmětem zmiňované smlouvy podle čl. III. odst.
1 byl prodej privatizovaného majetku podniku S. m. p., s. p., M., bez majetku tělocvičny a
sauny, bez bytového fondu a bez nemovitého majetku v k.ú. N. L. podle rozhodnutí
Ministerstva financí ČR o privatizaci ze dne 13. 6. 1997, č. j. 41/42589/97 a změně
rozhodnutí o privatizaci vydaného Ministerstvem financí ČR ze dne 10. 3. 1999,
č. j. 41/3183/99. Smlouvou bylo převedeno vlastnické právo k nemovitému i movitému
majetku, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež sloužily k provozování podniku a spolu s
vlastnickým právem k privatizovanému majetku přešly na kupujícího i jiná práva a závazky
související s privatizovaným majetkem (čl. III. bod 2 předmětné smlouvy). Žalobce podle
stěžovatele v citovaném článku výše uvedené smlouvy také prohlásil, že závazky podniku
související s privatizovaným majetkem dnem účinnosti předmětné smlouvy přebírá.
K předmětné smlouvě si správce daně i stěžovatel opatřili jako důkazní prostředek i Zápis o
předání a převzetí privatizovaného majetku státního podniku S. m. p., s. p., M.podle §19, 20 a
21 zákona č. 92/1991 Sb., sepsaný mezi Fondem národního majetku ČR jako předávajícím a
žalobcem jako nabyvatelem, a to včetně požadovaných účetních dokladů vážících se
k privatizovanému majetku. Jako příloha k tomuto zápisu byla žalobci předána mimo jiné
rozvaha privatizovaného majetku sestavená na základě účetní závěrky privatizovaného
majetku ke dni 7. 10. 1999 – příloha 1a předmětného zápisu. Z řádku č. 096 předmětné
rozvahy privatizovaného majetku podle stěžovatele vyplývá, že žalobce převzal v rámci
procesu privatizace celkový závazek vůči státnímu rozpočtu ve výši 48 134 tis. Kč, kdy
součástí předmětné zúčtované částky závazků vů či státnímu rozpočtu byl i k 7. 10. 1999
splatný nedoplatek na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
a z funkčních požitků ve výši 258 775 Kč – účet číslo 342/90 – příloha č. 8 – seznam závazků
souvisejících s privatizovaným majetkem, která je nedílnou součástí Zápisu o předání
a převzetí privatizovaného majetku státního podniku. Daňový nedoplatek na penále
na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních
požitků byl finančním úřadem v předepsán státnímu podniku S. m. p., s. p., M.,
platebními výměry č. j. 21139/99/300970/0826 ze dne 25. 5. 1999 na částku 104 346 Kč
a č. j. 21144/99/300970/0826 ze dne 25. 5. 1999 na částku 116 397 Kč. Zbylá částka
daňového penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků
uložená k zaplacení žalobci rozhodnutím podle §32 daňového řádu ve spojení s ustanovením
§15 zákona č. 92/1991 Sb. byla předepsána S. m. p., s. p., až po provedené privatizaci, avšak
týkala se zdaňovacích období před privatizací státního podniku a vztahovala se
k privatizovanému majetku státního podniku, který přešel na žalobce v právním postavení
nabyvatele. K tomu je podle stěžovatele nutno uvést, že žalobce přistoupil na smluvní
podmínku, že kupní cena je stanovena na základě výsledku veřejné obchodní soutěže ve výši
5 010 001 Kč s tím, že je konečná a nebude již dodatečně upravována podle výsledků účetní
závěrky provedené ke dni předcházejícímu dni účinnosti smlouvy.
Stěžovatel uvádí, že z výše uvedených skutkových a právních závěrů, které se podávají
z odůvodnění soudem zrušeného stěžovatelova rozhodnutí o odvolání, měl stěžovatel
za prokázané, že podpisem smlouvy č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku přešly na
žalobce v souladu s ustanovením §15 odst. 1 zákona č. 91/1992 Sb. pohledávky a závazky
privatizovaného státního podniku zúčtované v souladu s ustanovením §3 zákona
č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ke dni zpracování mimořádné účetní závěrky, které souvisely
s podnikatelskou činností podniku. Žalobce převzal mezi závazky souvisejícími
s podnikatelskou činností privatizovaného státního podniku i povinnost uhradit daňový
nedoplatek na penále na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních
požitků, jehož aktuální výše ke dni vydání rozhodnutí ze dne 14. 7. 2003,
č. j. 164591/03/303919/1912, podle §32 odst. 1 daňového řádu ve spojení s §15 odst. 1
zákona č. 91/1992 Sb. činila částku 269 986 Kč.
Vzhledem k předmětu smlouvy č. 0 53/99 - předmětem privatizace byl majetek podniku
S. m. p., s. p., M., průmyslově výrobní jednotka bez neprivatizovaných tzv.
nepodnikatelských jednotek, kterými byly tělocvična a sauna, bytový fond a nemovitý
majetek v k.ú. N. L. – a vzhledem k předmětu daně z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a z funkčních požitků a způsobu jejího výběru podle zákona č. 586/1992 Sb. tuto daň
a penále na ni nelze vázat na neprivatizované nepodnikatelské jednotky.
Stěžovatel závěrem odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2006,
sp. zn. 29 Ca 198/2004 - 57 ve věci skutkově a právně shodné u stejného žalobce,
kde spornou byla aplikace §15 odst. 1 citovaného zákona u povinnosti zaplatit daňový
nedoplatek na příslušenství na dodatečně vyměřené dani z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 1993. Krajskému soudu byl postoupen obsahově shodný spisový
materiál, avšak soud dospěl v dané věci k jinému právnímu závěru a žalobu zamítl jako
nedůvodnou.
S ohledem na výše uvedené navrhuje stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu,
aby napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že správní rozhodnutí stěžovatele mimo
jiné trpí vadami, které jsou mu v rozsudku Krajského soudu v Brně vytýkány. Kasační
stížnost považuje žalobce za nedůvodnou a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
IV.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel má
za to, že soudem zrušené rozhodnutí je přezkoumatelné, neboť poskytuje dostatečný skutkový
a to nejen obecný rámec s dostatkem skutkových důvodů pro stěžovatelem uplatněnou
aplikaci §15 zákona č. 92/1991 Sb.
Nejvyšší správní soud je podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s vázán rozsahem a důvody, které
uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti.
V.
Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu správního a soudního spisu následující rozhodné
skutečnosti:
Ve spise je obsažena Smlouva č. 053/99 o prodeji privatizovaného majetku uzavřená
dne 8. 10. 1999 mezi Fondem národního majetku České republiky jako prodávajícím
a žalobcem jako kupujícím. Předmětem zmiňované smlouvy podle čl. III. odst. 1 byl prodej
privatizovaného majetku podniku S. m. p., s. p., M., bez majetku tělocvičny a sauny, bez
bytového fondu a bez nemovitého majetku v k.ú. N. L. podle rozhodnutí Ministerstva financí
ČR o privatizaci ze dne 13. 6. 1997, č. j. 41/42589/97 a změně rozhodnutí o privatizaci
vydaného Ministerstvem financí ČR ze dne 10. 3. 1999, č. j. 41/3183/99. Smlouvou bylo
převedeno vlastnické právo k nemovitému i movitému majetku, jiná práva a jiné majetkové
hodnoty, jež sloužily k provozování podniku, a spolu s vlastnickým právem k
privatizovanému majetku přešly na kupujícího i jiná práva a závazky související s
privatizovaným majetkem (čl. III. bod 2 předmětné smlouvy). Smlouva podle čl. VII.
vstoupila v platnost dnem podpisu oběma smluvními stranami a účinnosti nabyla dnem, kdy
smlouvu podepíše prodávající poté, co byla podepsána kupujícím; vlastnické právo k věcem z
privatizovaného majetku, jakož i jiná práva a závazky s tímto související, přecházejí na
kupujícího dnem účinnosti smlouvy. Smlouvu podepsal kupující dne 4. 10. 1999 a prodávající
dne 8. 10. 1999.
Podle čl. V. smlouvy je prodávající nejpozději do třiceti dnů ode dne účinnosti této
smlouvy povinen předat a kupující převzít, a to podle stavu ke dni předcházejícímu dni
účinnosti smlouvy, věci zahrnuté do privatizovaného majetku. O převzetí se sepíše zápis,
který podepíší obě dvě strany. Z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele plyne, že o předání
a převzetí privatizovaného majetku byl pořízen zápis, podle něhož byl předán majetek
a rozvaha státního podniku S. m. p., s. p., M. k 7. 10. 1999. Tento zápis ani jeho přílohy se
však v soudním ani správním spise předloženém Nejvyššímu správnímu soudu nenachází.
VI.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského
soudu a dospěl k závěru, že ta to je důvodná.
Krajský soud označil rozhodnutí správního orgánu za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů, zároveň uvedl, že jde o situaci, kdy skutkový stav tvořící základ napadeného
rozhodnutí nemá oporu ve správním spise, neboť stěžovatelem učiněný obecný skutkový
rámec neodpovídá na otázku, zda povinnost zaplatit za jiný daňový subjekt penále na dani
z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků bezprostředně souvisí právě
a jen s privatizovaným majetkem (žalobcem nabytým) části státního podniku S. m. p., s. p.,
M.. Krajský soud postrádal odůvodnění k otázce, jaký konkrétní majetek byl privatizován a
proč s tímto privatizovaným majetkem má bezprostředně souviset závazek spočívající
v povinnosti zaplatit daňové penále.
Nejvyšší správní soud se proto s ohledem na obsah kasační stížnosti zabýval otázkou,
zda rozhodnutí stěžovatele skutečně lze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů.
V projednávané věci, jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005, č. j. 2 Afs 181/2004 - 53, č. 712/2005 Sb.
NSS), dochází k nabytí vlastnictví k předmětnému majetku nikoliv na základě klasické civilní
smlouvy, nýbrž v režimu zákona č. 92/1991 Sb. Tento zákon upravuje tzv. velkou privatizaci
majetku státu, přičemž tak činí kogentním způsobem a v jednotlivých právně popsaných a na sebe
navazujících krocích (výběr majetku k privatizaci, vypracování privatizačního projektu, rozhodnutí
o privatizaci atd.).
Podle §2 zákona č. 92/1991 Sb.: „Majetkem podniku je pro účely tohoto zákona souhrn
věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho
vlastnictví, jakož i souhrn práv, jiných majetkových hodnot a závazků podniku“.
Podle §10 odst. 3 téhož zákona: „Na rozhodování o privatizaci se nevztahují obecná
ustanovení o správním řízení. Toto rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem.“
Ustanovení §15 téhož zákona stanoví, že: „S vlastnickým právem k privatizovanému
majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným
majetkem.“
Podle §19 odst. 1 a odst. 3 téhož zákona: „Ke dni účinnosti smlouvy nebo vkladu
je Fond povinen předat a nabyvatel převzít věci zahrnuté do privatizovaného majetku.
O převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. Vlastnické právo k věcem
z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy.“
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že i když k nabytí vlastnictví majetku dochází
ex lege ke dni účinnosti smlouvy, na otázku, který konkrétní majetek a tedy i závazky přešly
na nabyvatele, lze odpovědět toliko prostřednictvím předmětné smlouvy, zápisu o převzetí
a předání předmětného majetku S. m. p., s. p., M.a účetních dokladů. Pokud totiž pojem
majetek podniku podle ustanovení §2 zákona č. 92/1991 Sb. zahrnuje rovněž závazky
podniku, je zřejmé, že při uskutečnění privatizace prodejem majetku podniku na základě
smlouvy uzavřené s kupujícím přechází na nabyvatele rovněž závazky podniku. V daném
případě proto není rozhodné, ke kterému konkrétnímu majetku se daňové závazky případně
vztahovaly, neboť podstatné je, zda byl podle předmětné smlouvy převeden rovněž daňový
závazek. Krajský soud se tudíž mýlí v tom, že daném případě má být posouzeno, jaký
konkrétní majetek byl privatizován, zda byl privatizován veškerý majetek a zda s tímto
majetkem předmětná daňová pov innost bezprostředně souvisí či nikoli, neboť takový postup
by ve svých důsledcích představoval soudní přezkum privatizačního procesu jako takového a
rozhodnutí v něm učiněných, což však zákon č. 92/1991 Sb. (citované ustanovení §10 odst.
3) neumožňuje.
V daném případě je s ohledem na výše uvedené jako stěžejní otázku nutno posoudit,
zda je v odůvodnění rozhodnutí stěžovatele obsažen dostatek skutkových důvodů, z kterých
lze usuzovat, že na základě uzavřené smlouvy o privatizaci na žalobce přešly rovněž daňové
závazky.
Stěžovatel v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z předmětné smlouvy, ze Zápisu
o předání a převzetí privatizovaného majetku a jeho příloh, mezi nimiž výslovně odkázal
na Přílohu – Seznam závazků k 7. 10. 1999 podle účtů - celkový přehled. Nelze proto
přisvědčit názoru krajského soudu, že stěžovatel neuvádí, zda na Seznamu závazků
k 7. 10. 1999 figuruje sporný závazek či nikoliv. I když stěžovatel výslovně neuvedl,
že příloha k zápisu předmětnou položku obsahuje, ze skutečnosti, že zápis i přílohu
v odůvodnění zmínil, bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že tento názor stěžovatel zaujal.
Krajský soud ve svém rozsudku dále vyslovil, že ani z obsahu připojených správních
spisů nelze dovodit skutečnost, zda na Seznamu závazků k 7. 10. 1999 figuruje sporný
závazek či nikoliv. Je pravdou, že v předmětném správním spise předloženém Nejvyššímu
správnímu soudu se tyto důkazní prostředky nenachází, ovšem z odůvodnění rozhodnutí
stěžovatele je zcela zřejmé, že z nich vycházel, a že tudíž původně zřejmě byly součástí
správního spisu, v němž mají být obsaženy všechny podklady, z nichž oba správní orgány při
svém rozhodování vycházely. Lze tedy shrnout, že správní orgán (stěžovatel) nepředložil
krajskému soudu úplný správní spis. Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud
především zjistil, že pokynem na č. l. 36 bylo soudní kanceláři uloženo, aby stěžovateli
zaslala kopii žaloby k vyjádření a výzvu k předložení veškerých originálních písemných
materiálů, včetně doručenek, které souvisí s rozhodnutími správních orgánů obou stupňů.
Z č. l. 46 je pak zřejmé, že stěžovatel soudu své vyjádření doručil dne 22. 7. 2004 spolu
se správním spisem. Protože z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele vyplývá, že nebyl
předložen úplný správní spis, měl krajský soud z důvodu procesní ekonomie správní orgán
opětovně vyzvat k doplnění veškerých písemných materiálů, případně konkretizovat
chybějící. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, č. j. 6 As 33/2006 - 92
vyslovil, že „pokud správní orgán nepředloží soudu správní spisy v souladu s výzvou podle
§74 odst. 1 s. ř. s., nelze bez dalšího rozhodnutí správního orgánu zrušit
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, ale je nezbytné správní
orgán k jejich předložení opětovně vyzvat, poučit jej o následcích, které by nepředložení spisu
mohlo způsobit (§36 odst. 1 s. ř. s.), případně uložit sankci za neuposlechnutí výzvy
soudu podle §44 s. ř. s.“ Prostřednictvím argumentu od většího k menšímu (a maiori
ad minus) lze dospět k závěru, že uvedené platí i pro situaci, kdy je prima facie patrné,
že správní spis neobsahuje veškeré důkazní prostředky, které stěžovatel v odůvodnění svého
rozhodnutí prezentuje.
Výše uvedené podporuje i skutečnost, že krajský soud projednával více skutkově
a právně obdobných věcí žalobce T. z. Z., spol. s r. o. Z odůvodnění rozsudku ze dne
30. 1. 2006, č. j. 29 Ca 198/2004 - 57, i rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 29 Ca 17/2005 - 47,
přitom vyplývá, že krajský soud měl důkazní prostředky, ze kterých vycházel správní orgán i
v projednávané věci, v těchto správních spisech k dispozici. V soudním spise ve věci sp. zn.
29 Ca 47/2004, ve které byla rovněž podána kasační stížnost, je z č. l. 30 patrné, že správní
spis došel na krajský soud již dne 25. 5. 2004. V tomto spise pak je obsažen Zápis o předání a
převzetí privatizovaného majetku. Podle 8. bodu tohoto zápisu byly žalobci jako příloha
předány účetní závěrka ke dni 7. 10. 1999 (rozvaha privatizovaného majetku,
neprivatizovaného majetku státního podniku celkem, výkaz zisků a ztrát privatizované části
podniku), zpráva auditora o ověření správnosti účetní závěrky, vyjádření předávajícího ke
zprávě auditora, tabulka výpočtu účetní hodnoty majetku, seznam plně odepsaných
samostatných předmětů, zápis z mi mořádné inventarizace majetku a závazků, účetní
písemnosti privatizované jednotky, seznam pohledávek a závazků souvisejících s
privatizovaným majetkem, dokumentace související s privatizovaným majetkem a zpráva k
privatizované části majetku. V rozvaze privatizovaného majetku ke dni 7. 10. 1999 jsou
uvedeny závazky vůči státu (daňové závazky a dotace) ve výši 48 134 tis. Kč. Tyto závazky
jsou blíže specifikovány v materiálu označeném „Seznam záv azků k 7. 10. 1999 podle účtů –
celkový přehled“, kde je mimo jiné uvedeno penále daně ze závislé činnosti v částce
258 775 Kč (účet 342/90).
Je proto především třeba uvést, že z odůvodnění předmětného rozhodnutí stěžovatele
plyne, že stěžovatel se zabýval otázkou přenosu daňové povinnosti na žalobce, když uvedl,
že z přílohy Zápisu o předání a převzetí privatizovaného majetku plynou (ř. 096) daňové
závazky vůči státu ve výši 48 134 tis. Kč, a dále poukázal na rozhodnutí Ministerstva
zemědělství, podle něhož byly na Fond národního majetku převedeny jen závazky vztahující
se na privatizovaný majetek (SPJ 2001 - Průmyslový areál S. m. p., s. p., M. a nikoliv závazky
související s nezprivatizovanými nepodnikatelskými jednotkami (tělocvična, sauna, bytový
fond, nemovitý majetek v k. ú. N. L.). Stěžovatel dále ve svém rozhodnutí vycházel z bodu 2
čl. III smlouvy č. 053/99, podle něhož žalobce s privatizovaným majetkem převzal i veškerá
práva a závazky, které s ním souvisely, takže výše závazků ve vztahu ke správci daně byla
žalobci známa. O tom svědčí rovněž Seznam závazků k 7. 10. 1999 podle účtů, z něhož je
zřejmé, o jaké konkrétní závazky se jednalo. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že
odůvodnění rozhodnutí stěžovatele je dostatečné, neboť v daném případě není rozhodné, ke
kterému konkrétnímu majetku se daňové závazky případně vztahovaly a zda byl tento majetek
na žalobce rovněž smlouvou o privatizaci převeden, neboť podstatné je, že byl převeden
rovněž předmětný daňový závazek.
S ohledem na to, co bylo zmíněno shora, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že rozhodnutí stěžovatele nelze z důvodů, pro které tak učinil krajský soud, považovat
za nepřezkoumatelné.
VII.
Vzhledem k výše uvedenému tak Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než rozsudek
krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Je vhodné připomenout, že k dané
problematice existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (výše uvedený
rozsudek ze dne 25. 8. 2005, č. j. 2 Afs 181/2004 - 53, č. 712/2005 Sb. NSS). V dalším řízení
krajský soud posoudí důvodnost ostatních námitek, které byly v podané žalobě uplatněny
a kterými se soud nezabýval.
VIII.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
krajský soud pojedná v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu