ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.24.2007
sp. zn. 2 As 24/2007 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: K. Ž.,
zastoupeného Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem Pekárenská 12, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2006,
č. j. 30 Ca 131/2006 - 18,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2006, č. j. 30 Ca 131/2006 - 18,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým soud odmítl jeho žalobu proti
rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje („žalovaný“) ze dne 15. 5. 2006,
č. j. JMK 37002/2006. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti
rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 30. 1. 2006, č. j. OSVV/88/2005, kterým byl
na žádost V. Ž. (jeho bývalé manželky) podle ustanovení §12 odst. 1 písm. c) zákona č.
133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů stěžovateli
zrušen údaj o místu trvalého pobytu na adrese V., L. 620/9.
Z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu (vycházejíc výslovně
též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 6 As 33/2003), plyne,
že žalobou napadeným rozhodnutím o zrušení údaje o místu trvalého pobytu se nezakládají,
nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti. Tento údaj má totiž pouze evidenční
funkci a neplynou z něj žádné přímé důsledky pro výběr místa pobytu. Proto krajský soud
žalobu podle ustanovení §70 písm. a), §68 písm. e) a §46 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) odmítl jako nepřípustnou.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že změna údaje o adrese znamená nutnost změny
řady dokumentů a průkazů, což je samo o sobě nákladné a náročné na administrativu.
Proto citovaná správní rozhodnutí zasáhla do jeho práv. Stěžovatel dále tvrdí, že nebyla
splněna podmínka zániku jeho užívacího práva k danému bytu, protože sice rozsudkem
Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 11. 2005, č. j. 1 C 23/2005-16, byl zrušen společný
nájem bývalých manželů Ž., nicméně stěžovateli byla uložena povinnost vyklidit byt a předat
jej do 15 dnů od zajištění náhradního bytu, k čemuž však zatím nedošlo. Podle ustanovení §
712 odst. 6 občanského zákoníku pak platí, že pokud má nájemce právo na bytovou náhradu,
je povinen se z bytu vystěhovat, dokud pro něj není zajištěna odpovídající bytová náhrada.
Proto stěžovatel navrhuje napadené usnesení zrušit.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel sice výslovně neoznačil důvody
kasační stížnosti, zakotvené v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nicméně z jejího obsahu
a z povahy této věci je zřejmé, že v úvahu připadá toliko důvod obsažený pod písm. e)
cit. ustanovení. Podle tohoto ustanovení lze totiž podat kasační stížnost z důvodu tvrzené
nezákonnosti o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, což je nesporně v případech
odmítnutí žaloby krajským soudem nutno považovat za důvod speciální.
Dále je nutno uvést, že krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení vycházel
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 6 As 33/2003, podle něhož
skutečně rozhodnutí o zrušení údaje o místu trvalého pobytu nepodléhalo přezkumu
ve správním soudnictví. „Rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu
(§12 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů) se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti;
takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. a žaloba
podaná proti takovému rozhodnutí je nepřípustná [§68 písm. e) s. ř. s.].“
Tento právní názor však byl později překonán postupem podle ustanovení
§17 s. ř. s. a rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vydal dne 6. 2. 2007 usnesení
č. j. 2 As 64/2005-108 (in: www.nssoud.cz), podle něhož „ze skutečnosti, že ustanovení §10
odst. 2 zákona o evidenci obyvatel vylučuje, aby s přihlášením k pobytu byla spojena
vlastnická či jiná práva k objektu, nelze dovozovat, že přihlášení k pobytu, nezaevidování
změny nebo zrušení místa trvalého pobytu nemůže do práv subjektu nijak zasáhnout. Znamená
to pouze, že rozhodnutí ohlašovny nemá soukromoprávní důsledky a že se nikdo pouze
na základě zaevidování, nezaevidování či zrušení údaje o místu trvalého pobytu nemůže
domáhat vydání objektu bydlení, užívacího práva v něm, či naopak jeho vyklizení. Neznamená
to však, že údaj o místu trvalého pobytu má význam pouze evidenční. Lze souhlasit s tím,
že občan má podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod právo na svobodu pohybu a volbu
pobytu. Podle své volby tak může pobývat i na více místech. Pouze na jednom místě však může
mít pobyt trvalý (adresu), a s tím, kde je evidováno místo jeho trvalého pobytu, je spojena
řada důsledků jak pro něho, tak i případně pro vlastníka objektu, v němž je místo trvalého
pobytu evidováno. Znamená to, že místo trvalého pobytu nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným
místem pobytu a evidování tohoto místa má vliv na práva a povinnosti subjektu. Tato práva
a povinnosti nevyplývají přímo ze zákona o evidenci obyvatel, ale z jiných zákonů, a jejich
existence vylučuje, aby zaevidování, nezaevidování, či zrušení místa trvalého pobytu mělo
skutečně pouze evidenční účinky. ...
Nelze ani přehlédnout skutečnost, že rozhodnutí o nezaevidování či o zrušení údaje
o místu trvalého pobytu, má zákonné podmínky, jejichž naplnění má oprávněný orgán
ve správním řízení zkoumat; v případě rozhodnutí podle §12 v režimu správního řádu
(§18 zákona č. 133/2000 Sb.) Pochybí-li při soustředění podkladů nebo v úvaze o splnění
podmínek a nedojde-li k nápravě v odvolacím řízení, pak při vyloučení soudní ochrany
by účastník neměl možnost dosáhnout nápravy, a to přesto, že jak pro osobu požadující
zaevidování změny, tak pro osobu podávající návrh na zrušení místa trvalého pobytu,
tak pro osobu, jíž je místo trvalého pobytu rušeno, má rozhodnutí závažné důsledky. Občan,
který požaduje změnu místa pobytu, tak musí mít možnost soudní ochrany v případě, že splnil
podmínky pro změnu, případně že odstranil nedostatky či rozpory v předkládaných dokladech,
a že negativní rozhodnutí ohlašovny bylo nedůvodné. Občan, který se domáhá zrušení
trvalého pobytu jiným osobám, majícím evidovaný pobyt na jeho adrese, musí mít možnost
ochrany v případě, že doložil, že pro zrušení pobytu těchto jiných osob byla splněna podmínka
zániku užívacího práva k objektu či jeho části, a že nevyhovění jeho návrhu bylo nedůvodné.
Občan, jemuž byl zrušen údaj o trvalém pobytu, pak musí mít možnost soudní ochrany
v případě, že rozhodnutí bylo vydáno, aniž byly podklady zápisu pozměněné, neplatné
nebo padělané, či aniž by zápisu dosáhl nesprávným uvedením určitých skutečností, stejně
tak, pokud bylo vyhověno návrhu oprávněné osoby, aniž doložila zánik užívacího práva.
Ve všech případech pak tyto subjekty rovněž mají právo na řádné projednání věci a soudní
kontrole je třeba proto podrobit i průběh těchto řízení.
Jedná se o jejich subjektivní práva, o nichž přísluší rozhodovat orgánu veřejné moci,
stanoveným postupem, v němž je třeba zkoumat dodržení zákonem daných podmínek. Ochrana
veřejných subjektivních práv pak je úkolem správního soudnictví (§2 s. ř. s. ). Rozhodnutí
správního orgánu je v těchto případech úkonem ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.“
Lze tak uzavřít, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně je nutno ve shodě
se stížnostní argumentací a s citovaným právním názorem rozšířeného senátu zdejšího
soudu považovat za nezákonný ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
a proto ho Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 s. ř. s.). V tomto řízení je krajský soud vázán shora vysloveným právním
názorem, což konkrétně znamená, že je povinen se podanou žalobou zabývat (v případě
splnění ostatních podmínek řízení) věcně, neboť napadené správní rozhodnutí podléhá
přezkumu v rámci správního soudnictví.
Protože Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu