ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.64.2005:108
sp. zn. 2 As 64/2005 - 108
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného,
JUDr. Marie Součkové, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce
B. Š., zastoupeného Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem se sídlem Řevnice, Náměstí krále
Jiřího z Poděbrad 24, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem
Praha 5, Zborovská 11, a zúčastněných osob: 1) M. Š., 2) ing. K. Š., 3) B. Š v řízení
o kasačních stížnostech žalovaného proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne
1. 6. 2005, č. j. 7 Ca 283/2003 - 49, č. j. 7 Ca 114/2005 – 14 a č. j. 7 Ca 115/2005 - 14,
takto:
I. Právo na zvolení místa trvalého pobytu podle §10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci
obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, je veřejným subjektivním
právem, proti jehož porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat
ochrany postupem podle §65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí
práva na zvolení místa trvalého pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese
místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly
splňovat zákonné podmínky.
II. Věc se vrací 2. senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu projednání
a rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasačními stížnostmi podanými v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá
zrušení shora uvedených rozsudků Městského soudu v Praze, kterými byla zrušena jeho
rozhodnutí ze dne 18. 8. 2003, č. j. 5521/2003/OVV, ze dne 20. 8. 2003,
č. j. 5521a/2003/OVV, a ze dne 20. 8. 2003, č. j. 5521b/2003/OVV, a věci mu byly vráceny
k dalšímu řízení. Rozhodnutími žalovaného byla zamítnuta žalobcova odvolání proti
rozhodnutím Městského úřadu v Mníšku pod Brdy ze dne 25. 6. 2003, č. j. 1212/1/03,
č. j. 1212/2/03 a č. j. 1212/3/03, jimiž nebylo vyhověno žalobcovu návrhu na zrušení údaje o
místu trvalého pobytu pro M. Š., pro Ing. K. Š. a pro B. Š., a to podle §12 odst. 1 zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále též
„zákon o evidenci obyvatel“).
Městský soud v napadených rozsudcích dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly
v rozporu se zákonem o evidenci obyvatel, a to proto, že podle katastru nemovitostí je objekt
ve výlučném vlastnictví žalobce, M. Š. rozvodem manželství pozbyla k němu užívací právo a
zletilé dcery K. a B. žádné právo k užívání objektu nemají. Dále soud ve všech třech
případech vznesl pochybnost ohledně přezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí
prvostupňových.
Kasačními stížnostmi jsou namítány kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b)
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně stěžovatel vznáší pochybnost
o oprávněnosti žalobce k podání návrhu na zrušení pobytu zúčastněných osob a nesouhlasí
s právním posouzením otázky vlastnictví nemovitosti soudem, přičemž vychází z judikatury
civilních soudů.
Rozhodující druhý senát řízení o všech třech kasačních stížnostech spojil podle
§39 odst. 1, §120 s. ř. s. ke společnému projednání.
Současně při předběžné poradě zjistil, že v rozhodné otázce, na níž závisí, zda je vůbec
nutno věcně zkoumat kasační námitky, se hodlá odchýlit od názoru dosud Nejvyšším
správním soudem zastávaného, jímž byla sjednocena nejednotná praxe krajských soudů.
K problematice evidence obyvatel se Nejvyšší správní soud v minulosti vyslovil tak,
že „rozhodnutím ohlašovny o zrušení údaje o místu trvalého pobytu (§12 odst. 1 zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů)
se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti; takové rozhodnutí je
vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. a) s. ř. s. a žaloba podaná proti takovému
rozhodnutí je nepřípustná [§68 písm. e) s. ř. s.]. Stalo se tak např. rozsudkem ze dne
23. 2. 2005, č. j. 6 As 33/2003 - 81 (www.nssoud.cz). Pokud by rozhodující senát tento názor
akceptoval, musel by kasačními stížnostmi napadené rozsudky městského soudu zrušit
a žaloby odmítnout jako nepřípustné (§110 odst. 1 s. ř. s).
Rozhodující druhý senát však při předběžné poradě dospěl k odlišnému právnímu
závěru, a to že rozhodnutí o zrušení místa trvalého pobytu může mít důsledky předpokládané
ust. §65 odst. 1 s. ř. s., a tedy že má být podrobeno soudnímu přezkumu – nebyl však
oprávněn zaujmout odlišný právní názor od dosavadní rozhodovací praxe tohoto soudu. Proto
věci podle §17 odst. 1 s. ř. s. postoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Při posouzení předložené sporné právní otázky vycházel rozšířený senát z úvahy
o významu soudního přezkumu správních rozhodnutí, který byl institucionalizován k ochraně
subjektů před veřejnou mocí. Soud zde mj. poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.), tedy právům plynoucím z předpisů veřejného
práva. Existence takového práva je pak předpokladem soudního přezkumu. Úkon, který soud
k návrhu zkoumá, musí zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva a povinnosti - jen
v tom případě se jedná o rozhodnutí přezkoumání podléhající (§65 odst. 1 s. ř. s. ). Není tedy
podstatná forma úkonu, ale jeho způsobilost dotčení veřejného subjektivního práva. Proto také
ust. §70 písm. a) s. ř. s. vylučuje ze soudního přezkoumání úkony, které svou povahou
rozhodnutími nejsou přesto, že jeho formu mají.
Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu vycházela z názoru,
že zde v případě evidence pobytu žádné veřejné subjektivní právo není, neboť z přihlášení
občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, a tedy v případě zrušení údaje
nemohou ani zaniknout. Za nedotčené označila i právo na svobodnou volbu místa trvalého
pobytu, a to ve shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 4/02.
Zrušení údaje o místu pobytu pak bylo označeno za neovlivňující politická práva (právo
volební), veškeré negativní důsledky plynoucí ze zrušení údaje (např. v exekučním řízení)
byly označeny za nepřímé a skutečnost, že je rozhodováno ve správním řízení,
za nerozhodnou. Rozšířený senát se s těmito názory neztotožnil.
Pokud jde o právní úpravu sporné otázky, zákon o evidenci obyvatel v rozhodném
znění (před novelou provedenou zákonem č. 53/2004 Sb.) upravuje trvalý pobyt obyvatel
v hlavě II, přičemž vymezuje místo trvalého pobytu v §10 odst. 1 jako adresu pobytu občana
v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo
zaměstnání. Místo trvalého pobytu přitom může mít jen jedno, a to v objektu, který je podle
zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, a který je podle
zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.
Současně v odst. 2 téhož ustanovení výslovně stanoví, že z přihlášení občana k trvalému
pobytu nevyplývající žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi
nemovitosti. Hlášení změny místa trvalého pobytu je závislé na splnění předepsaných
podmínek, přičemž jejich nesplnění má za následek rozhodnutí o nezaevidování změny podle
§10 odst. 8 zákona o evidenci obyvatel (po novele provedené zákonem č. 53/2004 Sb.
je úprava bez změny obsažena v odst. 9 téhož ustanovení). O zrušení údaje o místu trvalého
pobytu může rozhodnout ohlašovna podle §12 odst. 1 zákona v případě, že byl zápis
proveden na základě pozměněných, neplatných nebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo
nesprávně uvedených skutečností, anebo na návrh oprávněné osoby uvedené v §10 odst. 6
písm. c), zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo jeho vymezené části (např. bytu nebo
obytné místnosti), jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu
občana, a neužívá-li občan tento objekt. Novela provedená zákonem č. 53/2004 Sb. vnesla
do tohoto ustanovení změnu spočívající v uspořádání důvodů ke zrušení údaje o místu
trvalého pobytu z moci úřední [odst. 1, písm. a-c) citovaného ustanovení], které byly
rozšířeny o případy zániku či nezpůsobilosti objektu, a možnosti zrušení údaje k návrhu
oprávněné osoby bez podstatné textové změny vyhradila odst. 2 citovaného ustanovení.
Ze skutečnosti, že ustanovení §10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel vylučuje,
aby s přihlášením k pobytu byla spojena vlastnická či jiná práva k objektu, nelze dovozovat,
že přihlášení k pobytu, nezaevidování změny nebo zrušení místa trvalého pobytu nemůže do
práv subjektu nijak zasáhnout. Znamená to pouze, že rozhodnutí ohlašovny nemá
soukromoprávní důsledky a že se nikdo pouze na základě zaevidování, nezaevidování
či zrušení údaje o místu trvalého pobytu nemůže domáhat vydání objektu bydlení, užívacího
práva v něm, či naopak jeho vyklizení. Neznamená to však, že údaj o místu trvalého pobytu
má význam pouze evidenční.
Lze souhlasit s tím, že občan má podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod právo
na svobodu pohybu a volbu pobytu. Podle své volby tak může pobývat i na více místech.
Pouze na jednom místě však může mít pobyt trvalý (adresu), a s tím, kde je evidováno místo
jeho trvalého pobytu, je spojena řada důsledků jak pro něho, tak i případně pro vlastníka
objektu, v němž je místo trvalého pobytu evidováno. Znamená to, že místo trvalého pobytu
nelze zaměňovat s jakýmkoliv jiným místem pobytu a evidování tohoto místa má vliv
na práva a povinnosti subjektu. Tato práva a povinnosti nevyplývají přímo ze zákona
o evidenci obyvatel, ale z jiných zákonů, a jejich existence vylučuje, aby zaevidování,
nezaevidování, či zrušení místa trvalého pobytu mělo skutečně pouze evidenční účinky.
Tak např. je na trvalý pobyt na konkrétní adrese (v konkrétním bytě) vázán nárok
na příspěvek na bydlení vlastníka nebo nájemce bytu podle §24 odst. 1 zákona
č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zrušení trvalého pobytu neznamená, že se tam
vlastník či nájemce fakticky nezdržuje a náklady s bytem spojené nemá, a ne vždy se jedná
o případ chráněný odst. 2 téhož ustanovení, neboť ten se vztahuje jen na případy důsledků
vztahu nájemního.
Závažným důsledkem rozhodnutí ohlašovny je dopad do práva volebního, u něhož
nelze vždy akceptovat, že je nedotčeno v důsledku úředního přihlášení k pobytu v sídle
ohlašovny. Ne vždy tomu tak je, problém se může vyskytnout v některých městech členěných
na městské části (§4 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Ohlašovnou tam je podle
§2 písm. d) zákona o evidenci obyvatel, úřad městské části, jen pokud tak stanoví statut (týká
se měst Brno, Ostrava, Plzeň). V současné době např. Statut města Brna (Obecně závazná
vyhláška č. 20/2001 – úplné znění č. 19/2006), stanoví, že území statutárního města Brna
je členěno na 29 městských částí, které jsou organizačními jednotkami města. Čl. 41
upravující „Vnitřní věci“ určuje v odst. 2 písm. l), že v působnosti města je vedení agendy
ohlašovny a evidence obyvatel, z čl. 42 odst. 2 statutu je zřejmé, že u městských částí
se s touto agendou nepočítá. Tomu také odpovídá faktický stav. V tom případě by zrušením
trvalého pobytu v některé z městských částí, v nichž nesídlí ohlašovna, se stala místem
trvalého pobytu ohlašovna, a tedy městská část, v níž ohlašovna sídlí. Podle §4 odst. 1
zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, má právo volit do zastupitelstva
městského obvodu nebo městské části města se zvláštním postavením ten volič, který je v den
voleb přihlášen k trvalému pobytu v tomto městském obvodu nebo městské části. Po zrušení
místa trvalého pobytu a zaevidování úředního místa trvalého pobytu v sídle ohlašovny by bez
ohledu na faktický stav mohl občan se zrušeným pobytem volit jen do zastupitelstva městské
části, v níž sídlí ohlašovna - tedy za předpokladu, že měl původně trvalý pobyt v jiné městské
části, než sídlí ohlašovna, pozbyl by možnosti volit ve své městské části. Podotknout je třeba,
že zákon č. 491/2001 Sb. nepředpokládá vydání voličského průkazu a každý je oprávněn volit
jen v místě trvalého pobytu.
Podstatný vliv má zřízení úředního pobytu na pasivní volební právo. Podle §5 odst. 1
zákona č. 491/2001 Sb. může být členem zastupitelstva městského obvodu nebo městské části
územně členěného statutárního města zvolen ten volič, u kterého není překážka ve výkonu
volebního práva podle §4 odst. 2 písm. a) a b) a který je v den voleb v tomto městském
obvodu nebo městské části přihlášen k trvalému pobytu. Zrušením místa trvalého pobytu
tak může být občan zkrácen na právu stát se zastupitelem v městské části, v níž fakticky bydlí,
a jistě to není dostatečně vyváženo možností stát se jím v městské části, v níž sídlí ohlašovna,
kde by za dané situace jistě obtížně dosahoval důvěry voličů. Navíc, pokud by ke zrušení
trvalého pobytu došlo v době voleb a občan, jemuž by byl pobyt zrušen, by kandidoval do
zastupitelstva v místě svého dosavadního místa trvalého pobytu, pozbyl by předpokladů
k tomu, aby mohl být volen.
Výkon volebního práva u voleb do zastupitelstev obcí nespočívá pouze v zajištění
možnosti volit kdekoliv, ale volit tam, kde má občan trvalé bydliště a kde logicky má zájem
podílet se na správě věcí veřejných. Konkrétní možnost výkonu volebního práva v dané
městské části či obvodu (ve vztahu k možnosti zrušení pobytu) tak spočívá jen na úpravě
obsažené ve statutech statutárních měst. I za předpokladu, že některá statutární města, jichž
se tento postup týká, mají odlišnou úpravu a tudíž i ohlašovny v městských částech
či obvodech, nelze přehlédnout, že pouhou změnou statutu toho kterého statutárního města
spočívající ve změně úpravy výkonu působnosti ohlašoven, může dojít i jinde k popsaným
důsledkům v právu volit a být volen u občanů jimž je zrušen údaj o místu trvalého pobytu.
Zrušení pobytu pak má i další důsledky na povinnosti občanů. Podle zákona
č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, občanský průkaz, který je občan povinen mít
(§2 odst. 2), je veřejnou listinou, kterou občan prokazuje mj. údaje do něho na základě
zákona zapisované (§2 odst. 1). Mezi tyto údaje patří i trvalý pobyt občana (§3 odst. 2).
Podle §14 odst. 1 písm. d) tohoto zákona je občan povinen požádat o vydání nového
občanského průkazu do 10 dnů ode dne, kdy došlo ke změně místa trvalého pobytu nebo kdy
nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení údaje o jeho místě trvalého pobytu z moci úřední,
a podle písm. j) tohoto ustanovení je povinen dostavit se ve stanovené lhůtě na vyzvání
k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k vydání občanského průkazu
nebo obecnímu úřadu pověřenému vedením matrik v místě jeho trvalého pobytu za účelem
provedení úkonů souvisejících s vydáním občanského průkazu. Nesplněním ohlašovací
povinnosti či předpokládané součinnosti a držením občanského průkazu s nesprávným údajem
o trvalém pobytu se vystavuje jednak riziku skončení platnosti občanského průkazu
rozhodnutím podle §11 odst. 2 písm. a) zákona, jednak riziku postihu pro přestupek podle
§16a odst. 1 písm. b) zákona.
Zrušení místa trvalého pobytu může mít závažný dopad i na možnost podnikání. Podle
§17 zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) může být
provozovna umístěna v jakémkoliv prostoru k provozování živnosti způsobilém, může být
umístěna i v bytě. Předpokladem povolení živnosti je užívací či jiné právo k objektu
či místnosti, případně souhlas vlastníka, spoluvlastníka (…), a podnikatel je povinen dbát
na udržování provozovny ve způsobilém stavu a na její řádné označení. Místo podnikání
je náležitostí živnostenského listu, podle §49 odst. 1 živnostenského zákona je podnikatel
povinen oznámit změny týkající se tohoto údaje a živnostenský úřad provede podle odst. 2 cit.
ustanovení změnu živnostenského listu nebo živnostenské oprávnění zruší. Stejně tomu
je i v případě koncese (§§54, 56 odst. 1, 2). Podnikala-li tak osoba v místě svého trvalého
pobytu a tento je jí ohlašovnou zrušen, plyne z toho pro ni jednak povinnost ohlášení změny,
jednak zde vyvstává reálné riziko, že živnostenský úřad neshledá administrativní hlášení
pobytu v místě ohlašovny dostatečně způsobilým místem k provozování podnikatelské
činnosti a živnostenské oprávnění či koncesi zruší. Oproti tomu osoba, která by se naopak
marně domáhala zrušení trvalého pobytu jiných osob ve svém objektu, nemusí být úspěšná
při ohlášení své živnosti či při žádosti o koncesi proto, že její objekt či byt je v důsledku
hlášeného pobytu několika dalších osob shledán nezpůsobilým k provozování živnosti.
Pojem trvalého pobytu užívá řada zákonů, většinou však ve významu evidenčním,
či ve významu zajištění dostupnosti, dosažitelnosti či možnosti kontroly. Evidence,
která je vedena podle zákona č. 133/2000 Sb., je informačním systémem, z něhož
lze za podmínek §8 údaje poskytovat. Skutečnost, že občan nemůže dosáhnout změny obsahu
tohoto evidenčního systému (včetně nemožnosti dosáhnout zrušení údaje o místu trvalého
pobytu jiným osobám), nese důsledek, že informační systém poskytne informace
neodpovídající faktickému stavu orgánům, které pak vůči občanovi mohou uplatňovat svou
kontrolní či výkonnou pravomoc. Má-li tak někdo ve svém bytě či jiném objektu hlášenou
osobu podnikající s místem podnikání v místě trvalého pobytu, může být cílem kontrolní
činnosti různých orgánů. Nárok na informace z tohoto informačního systému má např.
i exekutor (§33a zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu). Proti exekuci samé či jejím
důsledkům se lze jistě bránit jinou cestou, v důsledku toho, že údaj o místu trvalého pobytu
dlužníka nebyl zrušen, je ovšem ztíženo postavení vlastníka objektu či bytu, čemuž by bylo
možno předejít včasným zrušením údaje o místu trvalého pobytu.
Jak výše uvedeno, řada zákonů obsahuje požadavek uvedení trvalého pobytu
z důvodů, aby v průběhu řízení, jež upravuje, mohl oprávněný orgán s účastníky komunikovat
a zejména doručit jim rozhodnutí, které je výsledkem té které rozhodovací činnosti.
V řízeních podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) pak v případě, že je občanovi
zrušeno místo trvalého pobytu a stane se jím ohlašovna, lze po něm jistě spravedlivě žádat,
aby orgánům, u nichž nějaké řízení svou žádostí vyvolal, sdělil adresu pro doručování
ve smyslu §19 odst. 3 správního řádu, případně aby docházel na ohlašovnu či sledoval úřední
desku rozhodujícího orgánu. V případě, že nejde o řízení návrhové, pak ovšem nutně
musí nastat situace, že se o vedeném řízení včetně rozhodnutí nedoví vůbec a nemá k tomu
ani možnost, vyjma případů, kdy by iniciativně docházel nejméně dvakrát týdně
na ohlašovnu, eventuelně v ní pobýval (pokud by z ní ovšem nebyl vykázán). K obdobné
situaci může dojít i v řízení soudním (§46 o. s. ř.). Občanský soudní řád rozlišuje způsob
doručování podle toho, zda je fyzické osobě doručováno na místo, na němž není evidováno
místo pobytu (odst. 5) – v tom případě je vyloučena fikce doručení s výjimkou případů
žádosti o doručení na dané místo nebo zjištění, že se tam osoba skutečně zdržovala, nebo
zda je doručováno na místo evidovaného pobytu (odst. 6) – v tom případě je doručení
neúčinné jen při zjištění nezdržování se. I zde je třeba počítat s případy řízení vedeného
nikoliv z iniciativy či s vědomím fyzické osoby, jíž má být doručeno. Zákon o evidenci
obyvatel sice stanoví (§10 odst. 5), že místem trvalého pobytu v případě rozhodnutí o zrušení
je sídlo ohlašovny, jde však o místo pobytu administrativní, aniž by jeho funkci (§10 odst. 1)
vůbec ohlašovna mohla plnit.
U statutárních měst, v nichž není ohlašovna v městských částech či obvodech,
pak v důsledku zrušení pobytu a úředního pobytu v sídle ohlašovny, dojde ke změně místní
příslušnosti ve všech řízeních, která vůči občanovi jsou či mohou být vedena právě
jen úřadem městské části - tedy v případech, kdy jde o místní příslušnost podle §11 odst. 1
písm. d) zákona č. 500/2004 Sb. Jistě při předpokládané nestrannosti správních orgánů nelze
říci, že jde o důsledek vždy negativní, vliv na postavení účastníka to však jistě má.
Nelze ani přehlédnout skutečnost, že rozhodnutí o nezaevidování či o zrušení údaje o
místu trvalého pobytu, má zákonné podmínky, jejichž naplnění má oprávněný orgán ve
správním řízení zkoumat; v případě rozhodnutí podle §12 v režimu správního řádu (§18
zákona č. 133/2000 Sb.) Pochybí-li při soustředění podkladů nebo v úvaze o splnění
podmínek a nedojde-li k nápravě v odvolacím řízení, pak při vyloučení soudní ochrany by
účastník neměl možnost dosáhnout nápravy, a to přesto, že jak pro osobu požadující
zaevidování změny, tak pro osobu podávající návrh na zrušení místa trvalého pobytu, tak pro
osobu, jíž je místo trvalého pobytu rušeno, má rozhodnutí závažné důsledky.
Občan, který požaduje změnu místa pobytu, tak musí mít možnost soudní ochrany
v případě, že splnil podmínky pro změnu, případně že odstranil nedostatky či rozpory
v předkládaných dokladech, a že negativní rozhodnutí ohlašovny bylo nedůvodné. Občan,
který se domáhá zrušení trvalého pobytu jiným osobám, majícím evidovaný pobyt na jeho
adrese, musí mít možnost ochrany v případě, že doložil, že pro zrušení pobytu těchto jiných
osob byla splněna podmínka zániku užívacího práva k objektu či jeho části, a že nevyhovění
jeho návrhu bylo nedůvodné. Občan, jemuž byl zrušen údaj o trvalém pobytu, pak musí mít
možnost soudní ochrany v případě, že rozhodnutí bylo vydáno, aniž byly podklady zápisu
pozměněné, neplatné nebo padělané, či aniž by zápisu dosáhl nesprávným uvedením určitých
skutečností, stejně tak, pokud bylo vyhověno návrhu oprávněné osoby, aniž doložila zánik
užívacího práva. Ve všech případech pak tyto subjekty rovněž mají právo na řádné projednání
věci a soudní kontrole je třeba proto podrobit i průběh těchto řízení.
Jedná se o jejich subjektivní práva, o nichž přísluší rozhodovat orgánu veřejné moci,
stanoveným postupem, v němž je třeba zkoumat dodržení zákonem daných podmínek.
Ochrana veřejných subjektivních práv pak je úkolem správního soudnictví (§2 s. ř. s. ).
Rozhodnutí správního orgánu je v těchto případech úkonem ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
Rozšířený senát tak dospěl k závěru, že veřejným subjektivním právem, jemuž je třeba
poskytnout soudní ochranu, je právo na zvolení místa trvalého pobytu a na evidenci trvalého
pobytu v místě, v němž si tento druh pobytu zvolil. Právo na zvolení místa trvalého pobytu
podle §10 zákona o evidenci obyvatel je proto veřejným subjektivním právem, proti jehož
porušení rozhodnutím správního orgánu se může občan dovolat ochrany postupem podle
§65 a násl. s. ř. s. před správním soudem. Nedílnou součástí práva na zvolení místa trvalého
pobytu je také právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány
osoby, které pro to nesplňují nebo přestaly splňovat zákonné podmínky.
Odmítnutím žaloby proti rozhodnutí o nezaevidování trvalého pobytu, i žaloby proti
rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu dochází ke zkrácení na právu na soudní ochranu
ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Rozšířený senát v dané věci posoudil předloženou spornou právní otázku spočívající
v právním názoru na výklad a použití procesního práva a v souladu s ustanovením §71 odst. 1
Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením jen o této otázce a věc vrací
2. senátu, který o ní rozhodne v souladu s vysloveným právním názorem.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu