ECLI:CZ:NSS:2007:2.AS.84.2006
sp. zn. 2 As 84/2006 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
M., spol. s r. o., zast. JUDr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční
24, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova
44/6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 5. 2006, č. j. 9 Ca 220/2004 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl shora uvedené
usnesení městského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti fiktivnímu
rozhodnutí předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o zamítnutí odvolání žalobce
a potvrzení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též Rada) ze dne
15. 7. 2000 o odepření poskytnutí informace žalobci.
Městský soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaný po zahájení řízení žalobci požadované
informace poskytl. Žalobce sice k výzvě soudu sdělil, že poskytnuté informace neodpovídají
v plném rozsahu jeho žádosti, ale soud porovnáním žádosti a poskytnutých informací dospěl
k závěru, že byly poskytnuty srozumitelné a vyčerpávající informace, a že tedy došlo
k uspokojení úkonem žalované ve smyslu §62 odst. 1 s. ř. s. Proto řízení podle §62
odst. 4 s. ř. s. zastavil a žalované uložil nahradit žalobci náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel kasační stížností namítá, že podmínky pro zastavení řízení nebyly splněny.
Žalovaný mu sice po zahájení soudního řízení určité informace poskytl dopisem ze dne
19. 9. 2005, ale jedná se o informace neurčité a neúplné. Zvláště je to zřejmé u třetí položené
otázky, týkající se opatření učiněných Radou vůči držitelům licence rozhlasového vysílání
nedodržujících podmínky licence. Odpověď jen zcela nekonkrétně odkazovala na právní
úpravu s tím, že podle ní Rada postupuje. Taková odpověď není vyhověním
žádosti o informaci a stěžovatel také k výzvě soudu s výslovně sdělil, že k uspokojení
nedošlo. Zastavením řízení došlo k porušení jeho práva na projednání žaloby,
při němž by se prokázalo, že žalovaný své povinnosti při poskytování informací nesplnil.
Soud si sám bez projednání žaloby tuto otázku posoudil a zhoršil tím paradoxně procesní
možnosti obrany žalobce proti nezákonnému správnímu rozhodnutí. Otázka poskytnutí
či neposkytnutí informací nebyla projednána a žalobce nemohl navrhnout důkazy.
Proto navrhuje zrušení napadeného usnesení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozhodnutí soudu považuje
za správné a nijak nezasahující do procesních práv stěžovatele. Žalovaná po zahájení řízení
soudu sdělila, že hodlá informace poskytnout a také tak dopisem ze dne 19. 9. 2005 učinila.
Žalovaná přitom poskytla veškeré informace, které od ní byly požadovány. Bližší informace
nemohla poskytnout ani k otázce na opatření činěná proti provozovatelům vysílání
porušujícím licenční či zákonné podmínky, neboť tak žádost o informace nezněla.
Proto navrhuje potvrzení usnesení soudu.
Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pak posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel uplatňuje kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdí, že rozhodnutí soudu o zastavení řízení
je nezákonné.
Městský soud postupoval podle §62 odst. s. ř. s. v rozhodném znění. Podle odst. 1
tohoto ustanovení, dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí
nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto
postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní
orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil.
V daném případě byla dne 6. 9. 2004 podána žaloba. Dne 7. 7. 2005 sdělila žalovaná
soudu, že se žalobcem jedná a hodlá vyřešit spor smírnou cestou. K dotazu soudu sdělil
žalobce dne 20. 9. 2005, že si smírné řešení nedovede představit, a připojil dopis,
jímž mu žalovaná sdělila, že informace poskytne do 15 dnů. Soud proto požádal žalovanou,
aby sdělila, zda hodlá uspokojit navrhovatele ve smyslu §62 s. ř. s., a ta jí odpověděla,
že informace poskytla žalobci dne 19. 9. 2005, a připojila stejnopis poskytnutých informací.
K další výzvě soudu (§62 odst. 3 s. ř. s.) sdělil žalobce dopisem ze dne 22. 5. 2006,
že poskytnuté informace nejsou úplné. Na to soud řízení zastavil.
Podle §62 odst. 4 s. ř. s. soud zastaví řízení nejen v případě sdělení navrhovatele,
že je uspokojen, ale i v případě nevyjádří-li se takto, jestliže ze všech okolností případu
je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
Soud je tedy oprávněn k vlastnímu posouzení míry uspokojení navrhovatele,
a to nejen v případě, že žalobce na výzvu nereaguje vůbec, ale i v případě, že reagoval,
ovšem uspokojeným se být necítí.
K posouzení správnosti úvahy soudu je třeba porovnat žádost o poskytnutí informace
a dopis žalované, kterou jí mělo být vyhověno.
Žádostí o poskytnutí informací ze dne 16. 6. 2004 stěžovatel požadoval sdělení,
zda Rada zjistila u některých držitelů licence k rozhlasovému vysílání porušení licence
spočívající ve včasném nezahájení vysílání proti lhůtě dané zákonem č. 468/1991 Sb.,
kterých držitelů licence se to týkalo a jaké učinila Rada úkony v případě takových zjištění
(zahájená správní řízení o uložení pokuty či odnětí licence, prodloužení možnosti zahájit
vysílání apod). Dále zda Rada umožnila provozovat vysílání některými držiteli licence
k rozhlasovému vysílání nejdříve jako vysílání zkušební a o jaké držitele licence se jednalo.
Nakonec jaké úkony učinila Rada při zjištění, že některý držitel licence k rozhlasovému
vysílání, který zahájil nově vysílání, nedodržuje při zahájení vysílání(do 3 měsíců) všechny
podmínky udělené licence (rozsah a obsah vysílání).
V dopise žalované ze dne 19. 9. 2005 je zejména uvedeno :
1) jediné správní řízení podle zákona č. 468/1991 Sb. o odnětí licence bylo
zahájeno s tazatelem, společností M. spol. s r.o., a to dne 21. 10. 1996 pro
nezahájení pozemního vysílání v zákonem stanovené lhůtě. Jiné řízení
zahájeno nebylo, s výjimkou řízení zahájeného se S. K. – R. T., jemuž byla
licence odňata dne 31. 7. 1997.
2) Rada nikdy neudělovala licence ke zkušebnímu vysílání.
3) V případě porušení povinností stanovených zákonem č. 231/2001 Sb.
provozovatelem vysílání nebo podmínkami licence upozorní jej Rada
na porušení zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Pokud jí využije, sankci
nestanoví. Upozornění se neužije, byl-li zákon porušen zvlášť závažným
způsobem. Výše pokut je stanovena v §60 zákona o vysílání, v §63 jsou
obsažena kritéria pro ukládání pokut a v §63 další sankční ustanovení
týkající se možností rady odejmout licenci. Stejné principy obsahoval
i původní zákon č. 468/1991 Sb., kdy Rada nejprve stanovila lhůtu
k nápravě a nedošlo-li k ní uložila pokutu. Rada měla také možnost
odejmout licenci v případě nezahájení vysílání v zákonné lhůtě. Na základě
těchto ustanovení Rada postupovala a postupuje při zjištění, že některý
provozovatel nedodržuje podmínky udělené licence.
Právě odpověď uvedenou v bodě 3) považuje stěžovatel za neúplnou a neodpovídající
jeho žádosti o informaci.
Prvé dvě odpovědi jsou ve vztahu k položeným otázkám zcela vyčerpávající
a konkrétní. Odpověď třetí se skutečně vyznačuje nekonkrétností. Nejvyšší správní soud
však shodně s městským soudem dospěl k závěru, že i tato odpověď odpovídá dotazu.
Dotaz sám totiž byl totiž v této části rovněž poměrně nekonkrétní. Žalobce nekonkretizoval,
že požaduje výčet opatření, vůči komu byla činěna, kdy a z jakých důvodů. Nežádal
ani přehled zahájených správních řízení, jak to učinil v otázce prvé, na kterou mu pak také
bylo konkrétně odpovězeno. Za takové situace lze subjektivní nespokojenost stěžovatele
s poskytnutou odpovědí přičítat pouze nedostatečně formulované otázce.
Namítá-li dále stěžovatel, že zastavením řízení byla zhoršena možnost procesní
ochrany proti nezákonnému rozhodnutí, lze mu přisvědčit, neboť zastavením řízení této
možnosti dokonce pozbyl. Není zcela jasné, co stěžovatel míní tvrzením, že pokud neproběhlo
jednání, nemohl navrhnout důkazy. Neuvedl totiž, jaké důkazy měl na mysli, zda ve vztahu
k původnímu rozhodnutí, či zda hodlal prokazovat, že poskytnutá informace není
pravdivá - to ovšem netvrdí. Důkazy ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí skutečně
nelze provést, je-li řízení zastaveno. To však neznamená, že tím soud stěžovatele zkrátil
nepřípustně na jeho právech.
Žaloba proti správnímu rozhodnutí je institutem ochrany před nezákonným
rozhodováním správních orgánů. Zavedl-li zákon rovněž institut uspokojení navrhovatele
a spojil-li s ním možnost zastavení řízení, logicky upřednostnil možnost správního orgánu
své pochybení uznat a napravit a soudnímu řízení tak předejít. V takovém případě
by totiž soudní rozhodnutí bylo pouhou deklarací nezákonnosti, které si je žalovaná strana
vědoma, a proto ji také napravila. V případě žaloby proti fiktivnímu rozhodnutí
o neposkytnutí informace je požadovaného cíle dosaženo právě tím, že informace poskytnuta
je, aniž by tu snad došlo nezákonným rozhodnutím k nějaké újmě. Újma způsobená
nezbytností sporu pak byla vyrovnána přiznáním nákladů řízení.
V daném případě tedy nebyl naplněn namítaný kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a soud neshledal ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení,
k nimž by měl přihlížet mimo uplatněné námitky podle §109 odst. 1 s. ř. s.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu