ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.104.2006
sp. zn. 2 Azs 104/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: N. K., zastoupené Mgr. Bohdanou
Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2006, č. j. 63 Az 129/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně jako stěžovatelka brojí včas podanou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 10. 2005, č. j. OAM-1881/VL-10-08-2005.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
§16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský soud
její žalobu zamítl, neboť shledal rozhodnutí žalovaného v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat přípustností kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) kasační
stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
V daném případě soud ze spisu zjistil, že v řízení před krajským soudem stěžovatelka
v žalobě ze dne 19. 10. 2005 namítala porušení vyjmenovaných ustanovení zákona
č. 71/1967 Sb. (§3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3) a §16 zákona o azylu.
Dále poukázala na to, že podle jejího názoru měl žalovaný také rozhodnout o udělení azylu
podle §14 zákona o azylu a o vyslovení překážky vycestování podle §91 tohoto zákona.
Konkrétně však pouze uvedla, že o azyl požádala proto, aby mohla žít v České republice,
kam přijela za prací, neboť i přes svoje vysokoškolské vzdělání neměla na Ukrajině
zaměstnání; musí tam také podporovat svoji nemocnou matku a živit dceru. Na Ukrajinu
se vrátit nechce. Žádné doplnění žaloby stěžovatelka nepodala a nařízeného ústního jednání
se nezúčastnila.
V kasační stížnosti pak stěžovatelka nesouhlasí s tím, že žalovaný nerozhodl
o překážce vycestování podle §91 zákona o azylu. Poukazuje k tomu na Evropskou úmluvu
o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále zdůrazňuje, že podrobně popsala svoje
problémy na Ukrajině kvůli německé národnosti, a právě diskriminace pro její německý
původ jí znemožňuje návrat na Ukrajinu. K tomu odkazuje na tzv. antidiskriminační směrnici
EU č. 2000/43/EC, kterou měl podle jejího názoru žalovaný přednostně použít.
Rovněž se domáhá použití čl. 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování postavení
uprchlíků vydané Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, neboť správní orgán
neposoudil diskriminaci na kumulativním základě. V neposlední řadě pak podle ní není
přípustné, aby byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná v případě,
že je motivována specifickou národností stěžovatelky, která byla z tohoto důvodu
diskriminována. Závěrem podotkla, že každý uprchlík žádá o azyl, aby se vyhnul vyhoštění,
neboť základním pravidlem uprchlického práva je ochrana před navrácením (pravidlo
non refoulement).
Z uvedeného plyne, že jediná námitka, která je ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
přípustná, tj. kterou stěžovatelka uplatnila již v řízení před krajským soudem, je námitka
týkající se povinnosti rozhodovat o překážce vycestování podle §91 zákona o azylu,
je-li žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 citovaného zákona.
Ostatní námitky stěžovatelka v řízení před krajským soudem neuvedla a jsou tak nepřípustné.
Nyní se musel Nejvyšší správní soud zabývat přijatelností kasační stížnosti ve smyslu
§104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
K povinnosti žalovaného rozhodovat o překážce vycestování podle §91 zákona
o azylu i v případě, když byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle
§16 citovaného zákona, se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne
22. 9. 2004, č. j. 5 Azs 230/2004 - 45. Aplikační předností mezinárodního práva před právem
vnitrostátním se zdejší soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 21. 3. 2006,
č. j. 2 Azs 75/2005 - 75, a ve vztahu ke shodnému problému jako v daném případě
(tj. k aplikaci pravidla non refoulement v případě zamítání žádosti o azyl podle §16 zákona
o azylu) v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Azs 343/2004 - 56, zveřejněno ve Sb. NSS
pod č. 721/2005 (všechny zmíněné rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz). Naposled
citovaný rozsudek sice řešil situaci, kdy byla žádost o azyl zamítnuta podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu, zatímco v právě projednávaném případě bylo zamítáno podle
písm. k) citovaného ustanovení, avšak skutečnosti uvedené jako důvody pro udělení azylu
byly v obou případech shodné, tj. ekonomické potíže na Ukrajině a snaha legalizovat pobyt
v České republice, a ty byly ve vztahu k aplikaci pravidla non refoulement shledány
podstatnými.
Stěžovatelka v kasační stížnosti také tvrdí, že byla na Ukrajině diskriminována kvůli
své německé národnosti a proto byla nucena z Ukrajiny odejít. Tuto skutečnost však poprvé
uvedla právě až v kasační stížnosti. Během správního řízení ani řízení před krajským soudem
na nic takového nepoukazovala. Ve své žádosti o udělení azylu ze dne 1. 10. 2005 označila
svoji národnost za ruskou a Německo, konkrétně Lipsko, za místo svého narození. Nehovořila
však ani o žádných obtížích týkajících se toho, že se na německém území narodila,
naopak vždy uváděla pouze ekonomické potíže (nemožnost nalézt na Ukrajině zaměstnání,
problémy se zajištěním obživy - aniž by tyto potíže jakkoli spojovala s místem
svého narození), a snahu vyhnout se správnímu vyhoštění a zlegalizovat si pobyt v České
republice. Tvrzené skutečnosti o její diskriminaci jsou tak skutečnostmi, které stěžovatelka
uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí a Nejvyšší správní soud k nim nemůže
přihlížet (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a odmítl ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
jako nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu