ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.115.2006
sp. zn. 2 Azs 115/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr.Milana Kamlacha v právní věci žalobce: P. Y., zastoupeného JUDr. Petrem
Rydvanem, advokátem se sídlem Kostelní 10/5, Liberec 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, ve věci kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2006, č. j. 64 Az 20/2006 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsaný
rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 11. 2004, č. j. OAM-3098/VL-07-08-2004. Rozhodnutím správního orgánu byla
jeho žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu trpí vadami
označenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“). Poukazoval na rozdílná tvrzení v odůvodněních rozsudků
krajského soudu. V odůvodnění rozsudku ze dne 13. 7. 2005, č. j. 64 Az 199/2004 - 19
je uvedeno, že žadatel požádal o azyl zejména proto, že došlo k správnímu vyhoštění,
když datum se shoduje přímo s datem podání žádosti o azyl. Přitom v odůvodnění rozsudku
ze dne 5. 4. 2006, č. j. 64 Az 20/2006 – 48 soud uvedl, že ze správního spisu vyplynulo
jednoznačně, že žadatel podal žádost o udělení azylu až v době, kdy mu bylo uděleno správní
vyhoštění, ke kterému došlo 14. 10. 2004, a žádost o udělení azylu byla podána dne
23. 10. 2004. Stěžovatel namítal, že jde o dvě rozdílná tvrzení, aniž je zdůvodněno,
které je správné. Hlavní důvod pro podání kasační stížnosti stěžovatel spatřoval v tom, že jako
občan Ukrajiny, kde se mluví ukrajinsky, obtížně rozumí rusky. Protože pohovor byl veden
za účasti tlumočnice z jazyka ruského, stěžovatel neměl ve správním řízení možnost vyjádřit
se k žádosti o udělení azylu ve své mateřštině a došlo k porušení jeho práva vést úřední
jednání v rodném jazyku. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť zákon o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005,
spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Stěžovatel
rozšířil důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních, tvrdil-li, že měl problémy
s tlumočením v jazyce ruském, protože mluví ukrajinsky. Stěžovatel uplatnil tuto námitku
poprvé až v kasační stížnosti. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. však Nejvyšší správní soud nepřihlíží
ke stížním důvodům, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má
být přezkoumáno, ač tak učinit mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49 (publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS), dále též
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 9/2003 - 33.
Po vyloučení nepřípustných důvodů se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V souvislosti s tvrzením stěžovatele o nedostatku důvodů rozsudku soudu zdejší soud
uvádí následující: K podmínkám přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stran jeho
důvodů se Nejvyšší správní soud vyjadřoval ve vícero rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 589/2005 Sb. NSS
(tam viz i odkazy na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaném pod č. 787/2006 Sb. NSS. Ve světle této judikatury
lze již prima facie konstatovat, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
Namítá-li stěžovatel v obecné rovině nedostatečná skutková zjištění bez upřesnění
konkrétních pochybení správního orgánu, Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že tato
námitka byla již předmětem řady jeho rozhodnutí, např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz.
K námitce rozdílných tvrzení v rozsudcích krajského soudu nelze než poukázat
na rozhodnutí zdejšího soudu v téže věci ze dne 24. 1. 2006, č. j. 2 Azs 264/2005 - 43,
ve kterém je uvedeno, že krajský soud v rozsudku ze dne 13. 7. 2005,
č. j. 64 Az 199/2004 - 19, zaměnil obsah přezkoumávaného rozhodnutí a na takto zaměněném
obsahu rozhodnutí založil svůj úsudek o jeho zákonnosti, proto Nejvyššímu správnímu soudu
nezbylo než tento rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušit. Z toho je zřejmé, že tvrzení
ohledně data podání žádosti o udělení azylu uvedené v odůvodnění výše uvedeného zrušeného
rozsudku, vznikla omylem na základě záměny obsahu rozhodnutí žalovaného.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu