ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.120.2006
sp. zn. 2 Azs 120/2006 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: K. T. D., zastoupené JUDr. Petrem
Říhou, advokátem se sídlem Husova 68, Třeboň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2006, č. j. 65 Az 63/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně jako stěžovatelka brojí včas podanou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 3. 2005, č. j. OAM-266/VL-10-05-2005. Tímto
rozhodnutím jí nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a bylo rozhodnuto, že se na ni
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“). Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo
podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti se soud zabýval její přijatelností ve smyslu
§104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
Stěžovatelka se domnívá, že pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv
ve Vietnamu ji kvalifikuje k udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Shodnou otázku
však již Nejvyšší správní soud řešil a to např. v rozsudku ze dne 21. 11. 2003,
č. j. 7 Azs 13/2003 - 40, www.nssoud.cz, kde dospěl k závěru, že tomu tak není.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na veškeré námitky podávané v kasační stížnosti (v daném případě
stěžovatelčina kasační stížnost obsahuje námitku jedinou). Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu