ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.121.2006
sp. zn. 2 Azs 121/2006 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: H. H. Ch., zastoupeného advokátem Mgr.
Matúšem Bónou, se sídlem Novobranská 14, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se
sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 64 Az 15/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2005, č. j. OAM-40/VL-07-05-2005, Ministerstvo vnitra
(dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci (dále též „stěžovatel“) azyl v České republice podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě svým
rozsudkem ze dne 20. 3. 2006, sp. zn. 64 Az 15/2005 zamítl podle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce napadl tento rozsudek kasační stížností, a to z důvodů obsažených
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když namítal, že rozhodnutí krajského soudu vycházelo
z nesprávného právního posouzení věci, neboť nebyl správně a úplně zjištěn skutkový stav.
Stěžovatel potvrdil, že bezprostřední příčinou k opuštění Vietnamu byl nedostatek prostředků
k zajištění jeho existence, tedy obtíže charakteru ekonomického, nicméně uvedl, že žalovaný
ani soud dále nezkoumali, zda tyto problémy nemají svůj původ v jiných, azylově
relevantních okolnostech; žalovaný navíc nezjišťoval národnost žadatele, ačkoliv v případě
příslušníků některých národnostních skupin může docházet v zemi původu stěžovatele k jejich
diskriminaci.
Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění
účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Brojí-li stěžovatel proti tomu, že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav, připomíná
Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti již dostatečně
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 4 As 56/2003
(publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Pokud je z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním spisem soud shledal zjištění skutkového
stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného
hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka,
že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu.“
V odpověď na stěžovatelovu námitku, že žalovaný ani krajský soud iniciativně
nezjišťovali, zda stěžovatel nemohl splňovat některý z důvodů pro udělení azylu, Nejvyšší
správní soud připomíná, že povinnost tvrdit azylově relevantní důvody leží na žadateli o azyl,
naopak žalovaný nemůže z povahy věci vést řízení o důvodech, které žadatel o azyl vůbec
neuvedl. Toto stanovisko je potvrzováno i rozsáhlou konstantní judikaturou zdejšího soudu,
z níž budiž ocitován alespoň rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
sp. zn. 5 Azs 22/2003 (publ. na www.nssoud.cz): „Povinností správního orgánu je zjišťovat
skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto
ustanovení uvedené. Z žádného ustanovení zákona však nelze dovodit, že by správnímu
orgánu vznikla povinnost, aby sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení azylu
žadatelem neuplatněné a posléze k těmto důvodům činil příslušná skutková zjištění. Povinnost
zjistit skutečný stav věci dle ustanovení §32 správního řádu, má správní orgán pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“
Na situaci, kdy stěžovatel ve správním řízení neuváděl žádný azylově relevantní
důvod a navíc sám v kasační stížnosti potvrdil, že bezprostřední příčinou jeho odchodu
ze země byly ekonomické problémy, pak plně dopadá právní názor obsažený v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 5 Azs 27/2003
(publ. na www.nssoud.cz): „Neuvádí-li žadatel o azyl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve
znění zákona č. 2/2002 Sb., jde o žádost zjevně nedůvodnou, kterou lze zamítnout podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu při dodržení lhůty uvedené v §16 odst. 2 tohoto zákona.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu