ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.131.2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: L. X. T., zastoupeného advokátkou Mgr.
Barborou Čihákovou, se sídlem Cheb, Jánské náměstí 6, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, PSČ: 170 34, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
19. 4. 2006, č. j. 32 Az 9/2005 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátce Mgr. Barboře Čihákové se u r č u j e
odměna za zastupování ve výši 1075 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2005, č. j. OAM-1056/VL-07-05-2005, žalovaný neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Současně rozhodl tak, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 zákona o azylu.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) rozsudkem ze dne 19. 4. 2006 a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudek žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včas podanou kasační stížností.
Uvedl, že žalovaný jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona o azylu a že ji neposuzoval ve vztahu k §14 zákona o azylu. Stěžovatel konstatoval,
že i politické důvody mohou být řádným důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů,
krajský soud se měl právě tímto zabývat. Z těchto důvodů stěžovatel uplatňoval kasační
důvod spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu. Dále stěžovatel
namítal, že tvrzení správního orgánu, že při svém rozhodování vycházel z údajů sdělených
stěžovatelem a z informací shromážděných v průběhu správního řízení ohledně situace
ve Vietnamu, zejména ze Zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu dodržováni lidských
práv ve Vietnamu za rok 2004 (z 28. 2. 2005) a z aktuálních informací ohledně situace
ve Vietnamu obsažených v databázi České tiskové kanceláře, které jsou součástí správního
spisu, prokazuje, že správní orgán nehodnotil správně všechny důkazy v jejich souhrnu
a souvislostech. Stěžovatel byl toho názoru, že správní orgán měl v jeho případě vycházet
zejména z konkrétních podmínek případu, a ne z obecných formulací obsažených ve výše
zmiňovaných dokumentech, které však nemohou být pro věc rozhodující. Informace obsažené
ve zprávě Ministerstva zahraničí USA a databázi České tiskové kanceláře není možno podle
stěžovatele považovat za prokazatelné a přesvědčivé důkazy. Z tohoto důvodu považoval
stěžovatel rozhodnutí žalovaného za nezákonné. Stěžovatel proto namítal vadu řízení
spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], a nedostatek důvodů rozhodnutí soudu, který měl za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Navrhl, aby Nejvyšší
správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Stěžovatel
rozšířil důvody kasační stížnosti nad rámec bodů žalobních, pokud tvrdí, že i politické důvody
mohou být řádným důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů, neboť politické
důvody v předcházejícím řízení vůbec nezmiňoval, uváděl pouze, že důvodem žádosti o azyl
byla snaha o vyhledání matky, snaha o legalizaci pobytu na území České republiky
a problémy se zaměstnavatelem ve vlasti. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
nepřihlíží ke stížním důvodům, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož
rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl; k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 1 Azs 34/2004 - 49 (publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS),
dále též např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 1 Azs 9/2003 - 33, www.nssoud.cz.
Po vyloučení nepřípustných důvodů se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V souvislosti s tvrzením stěžovatele o nedostatku důvodů rozsudku soudu, zdejší soud
uvádí následující: K podmínkám přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu stran jeho
důvodů se Nejvyšší správní soud vyjadřoval ve vícero rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 589/2005 Sb. NSS
(tam viz i odkazy na prejudikaturu), v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, v rozsudku ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaném pod č. 787/2006 Sb.NSS. Ve světle této judikatury
lze již prima facie konstatovat, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
Pokud stěžovatel uvedl, že žalovaný jeho žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle
§16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a že ji neposuzoval ve vztahu k §14 zákona o azylu,
nezakládá se toto sdělení stěžovatele na pravdě, neboť žalovaný neudělil žalobci azyl podle
§12, §13 a §14 zákona o azylu, nejednalo se tedy o zamítnutí žádosti podle §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu.
Namítá-li stěžovatel v obecné rovině vadu v dokazování, kterou nijak nespecifikoval,
neuvedl především, jaké další důkazní prostředky si měl žalovaný opatřit, jaké důkazy provést
či k jakému závěru o skutkovém stavu měl dojít, Nejvyšší správní soud poukazuje na to,
že podle ustanovení §32 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu je správní orgán povinen
opatřit si potřebné doklady pro rozhodnutí, avšak je to v první řadě stěžovatel, který jako
žadatel o azyl svými tvrzeními o skutečnostech, jež jsou důvodem jeho žádosti, určuje směr
důkazního řízení. Není smyslem a účelem azylového řízení (a ostatně zpravidla
ani v možnostech správního orgánu), aby správní orgán za žadatele o azyl důvody
pro poskytnutí azylu vymýšlel či o nich bez dostatečného podkladu v žadatelových tvrzeních
spekuloval. Obecná námitka nedostatečného skutkového zjištění byla již předmětem řady
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005,
č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Advokátu stěžovatele, ustanovenému usnesením Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 4. 7. 2006, č. j. 32 Az 9/2005 - 43, přiznal Nejvyšší správní soud odměnu
za zastupování v řízení o kasační stížnosti, a sice 1000,- Kč za jeden úkon právní služby podle
§11 odst. 1 písm. b) (těmito úkony byly první porada s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) a §7
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“),
a na to navázaný paušál 75 Kč podle §13 odst. 3 AT. Tato částka bude zaplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám Mgr. Barbory Čihákové do 2 měsíců od právní moci
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu