ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.140.2006
sp. zn. 2 Azs 140/2006 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: N. A., zastoupeného ustanoveným opatrovníkem,
Organizací pro pomoc uprchlíkům, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad
Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti opatrovníka žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze, ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Az 5/2006 -39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Organizace pro pomoc uprchlíkům (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační
stížností brojí proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla
žalobci pro řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“)
ze dne 13. 1. 2006, č. j. OAM-21/LE-05-06-2006, o neudělení azylu pro nesplnění podmínek
podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), ustanovena jako opatrovník.
Pan N. A. (dále jen „žalobce“) napadl dne 23. 1. 2006 rozhodnutí o neudělení azylu
žalobou, neboť se domníval, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a
neprovedl všechna potřebná šetření. Městský soud následně zaslal žalobci příslušné výzvy a
poučení, jež se mu ovšem nepodařilo do Pobytového střediska v B. doručit. Soud proto
požádal o spolupráci Policii ČR, která v odpovědi na toto dožádání sdělila, že žalobce
pobytové středisko svévolně opustil a že jeho současný pobyt na území ČR není znám.
V návaznosti na toto zjištění ustanovil Městský soud žalobci pro řízení opatrovníka -
Organizaci pro pomoc uprchlíkům, tedy stěžovatele.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. d)
zákona „s. ř. s.“, když namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů.
Domnívá se totiž, že odůvodnění výroku o ustanovení opatrovníka se jeví jako
neakceptovatelné a ryze formalistické, nešetřící podstatu institutu opatrovníka. Dodává,
že ustanovení opatrovníka je vždy velkým zásahem do procesních práv vzhledem k tomu,
že opatrovník - navíc bez souhlasu účastníka - okamžikem svého ustanovení vstupuje
do všech delegovaných práv a povinností účastníka řízení. Soud má tedy povinnost spolehlivě
prokázat důvod, pro který se opatrovník ustanovuje. K tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního
soudu ze dne 3. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 572/05. Stěžovatel tvrdí, že z napadeného usnesení není
zřejmé, jaké kroky ke zjištění místa pobytu žalobce soud učinil, ani jaký byl výsledek těchto
úkonů; není tedy dle jeho názoru jasné, z čeho soud dovodil, že místo pobytu žalobce
je neznámé. Uzavírá, že nestačí, aby soud pouze učinil všechny kroky směřující ke zjištění
místa pobytu žalobce, postup soudu se musí být ve stručné formě popsán i v samotném
rozhodnutí.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Při zvažování přijatelnosti projednávané kasační stížnosti vycházel zdejší soud
ze skutečnosti, že se již skutkově a právně obdobným případem, kdy bylo řešeno, jak velké
úsilí je krajský soud povinen vynaložit na zjištění místa pobytu účastníka, aby se o něm dalo
hovořit jako o účastníkovi neznámého pobytu, podrobně zabýval, a proto plně odkazuje
na svůj právní názor vyjádřený v rozsudku ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 2 Azs 113/2006,
v němž zejména uvedl: „K tomu, aby mohl být žalobce považován za osobu neznámého
pobytu a ustanoven mu soudem opatrovník podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, nepostačuje sdělení
žalovaného, že se žalobce nezdržuje v místě hlášeného pobytu. Soud musí vyčerpat všechny
dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka; vedle informací získaných z databáze
žalovaného si soud musí opatřit vyjádření příslušných orgánů Policie ČR, případně provést
šetření v místě žalobcova hlášeného pobytu apod.“.
V nyní projednávané věci z obsahu soudního spisu vyplývá, že Městský soud zaslal
žalobci dne 1. 6. 2006 (č. l. 29) výzvu a poučení podle §8 odst. 1, 2 a 5 a §51 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Protože se tyto písemnosti
nepodařilo žalobci do Pobytového střediska v B. doručit (č. l. 30a), požádal Městský soud dne
13. 6. 2006 Policii ČR o sdělení současného pobytu žalobce (č. l. 34). Policie ČR, ředitelství
služby cizinecké a pohraniční policie, dne 21. 6. 2006 odpověděla svým přípisem č. j. SCPP-
3434/E2-2006, že žalobce toto pobytové středisko dne 24. 4. 2006 svévolně opustil; současný
jeho pobyt na území ČR není znám (č. l. 36).
Z výše provedené rekapitulace je proto zřejmé, že městský soud postupoval při
ustanovení opatrovníka v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, takže ani důvod
přijatelnosti kasační stížnosti spočívající v judikatorním odklonu zjevně dán nebyl.
Vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu