ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.159.2006
sp. zn. 2 Azs 159/2006 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Karla Šimky, JUDr. Josefa Baxy a JUDr.
Milana Kamlacha v právní věci žalobce: T. T. T., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem
se sídlem v Praze, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 5. 2006, č. j. 63 Az 156/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 15. 12. 2005, č. j. OAM-2168/VL-10-05-2005, jímž byla
stěžovatelova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo podání
kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, je-li kasační stížnost přípustná
(§104 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti bez dalšího upřesnění namítá porušení několika
ustanovení (§3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §46, §47) tehdy platného zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (dále jen „správní řád“).
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost mj. přípustná, opírá-li se o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno,
ač tak učinit mohl. Stěžovatel v žalobě u krajského soudu ani jednu z těchto námitek, které
obsahuje kasační stížnost, neuvedl, ač je patrné, že se jedná o námitky, které uplatnit mohl
(týkají se správního řízení). Shora uvedené námitky tedy shledal Nejvyšší správní soud
nepřípustnými, ostatní námitky v kasační stížnosti shledal soud přípustnými.
Poté se musel Nejvyšší správní soud zabývat přijatelností kasační stížnosti
(§104a s. ř. s.) v části, v níž je přípustná, tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle uvedeného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší
soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod
č. 933/2006.
Na základě obecných úvah, které Nejvyšší správní soud provedl ve výše uvedeném
rozhodnutí, konstatuje v projednávané věci zdejší soud, že stěžovatel argumentuje kasačními
důvody zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelovy námitky totiž
spočívají v tom, že nebyla správně posouzena právní otázka udělení azylu, neboť tento mu
měl být udělen. Skutečnost, že stěžovatel uvedl ekonomické důvody pro opuštění vlasti, ještě
neznamená, že nelze udělit azyl, neboť nelze institut azylu vykládat restriktivně a zúžit jej jen
na ochranu nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené. Stěžovatel
také popírá, že by si chtěl žádostí o azyl jen legalizovat svůj pobyt v České republice. Krajský
soud dle stěžovatelovy námitky rovněž pochybil tím, když uzavřel, že zjevně nedůvodná
žádost o azyl vylučuje možnost postupu podle §14 zákona o azylu (tzv. humanitární azyl).
Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní
judikatura správních soudů. Nejvyšší správní soud mnohokráte vyslovil, že správní orgán má
povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu jen
tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení
uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) téhož zákona zamítne (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003,
č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, dostupný z www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud také uvedl,
že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu vylučuje posouzení žádosti podle §12 téhož zákona (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90 či kupř. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, všechny dostupné
z www.nssoud.cz). Rovněž podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu obtíže
žadatele o azyl stran obživy či možností seberealizace nelze bez přistoupení dalších okolností
hodných zvláštního zřetele vnímat jinak nežli jako důvody ekonomické, nepostačující
k udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54, dostupný z www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a
odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu