ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.162.2006
sp. zn. 2 Azs 162/2006 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: V. Š., zastoupené Mgr. Karlem Neubertem,
advokátem se sídlem Oldřichova 1, Třebíč, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 8. 9. 2006, č.j. 60 Az 147/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně jako stěžovatelka brojí včas podanou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 21. 11. 2005, č. j. OAM-2040/VL-07-04-2005. Tímto
rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“). Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo
podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval její
přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu
vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost
odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Stěžovatelka se domnívá, že její potíže s manželem lze zahrnout pod pojem
pronásledování ve smyslu zákona o azylu a její žádost tak neměla být zamítnuta, nýbrž jí měl
být azyl udělen. K tomu, že obava z jednání manželů či partnerů není důvodem pro udělení
azylu se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2004,
č. j. 6 Azs 41/2004 - 67. Otázku potíží způsobených soukromými osobami a tvrzené
nedostatečné ochrany ze strany státních orgánů pak řešil také ve svém rozsudku ze dne
10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003 - 80, ze dne
18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, ze dne 22. 2. 2005, č.j. 2 Azs 288/2004 - 49 či ze dne
17. 1. 2007, č. j. 2 Azs 54/2006 - 39. Pokud jde o rozsah zjišťování skutečností v řízení
o udělení azylu, tak k tomu se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již mnohokrát, kupř.
v rozsudku ze dne 16. 8. 2005, č. j. 5 Azs 120/2005 - 60, kde zdůraznil povinnost správního
orgánu zjišťovat toliko „skutečnosti rozhodné pro udělení azylu v rozsahu důvodů,
které žadatel v průběhu správního řízení uvedl“, nebo v rozsudku ze dne 13. 7. 2006,
č.j. 2 Azs 207/2005 - 39, kde se také vyslovil k povinnosti žalovaného provádět dokazování
(všechny uvedené rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na veškeré námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu