ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.163.2006
sp. zn. 2 Azs 163/2006 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. Y., zastoupeného JUDr. Jindřichem Zadinou,
advokátem se sídlem Vyšehradská 27, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 28 Az 108/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 15. 11. 2005,
č. j. OAM-2458/VL-19-K03-2004, o neudělení azylu stěžovateli pro nesplnění podmínek
podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž ovšem toliko
uvedl, že žádá, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové
zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Doplnil, že pouze z opatrnosti žádá o přiznání
odkladného účinku této kasační stížnosti.
Krajský soud svým usnesením ze dne 9. 10. 2006 stěžovatele vyzval, aby odstranil
vady kasační stížnosti, která postrádá zásadní náležitosti, a sice označení jejích důvodů
v souladu s ust. §103 s. ř. s. Právnímu zástupci stěžovatele k tomu určil měsíční lhůtu
a současně jej i stěžovatele poučil, že nebude -li výzvě soudu ve stanovené lhůtě vyhověno,
vystavuje se stěžovatel možnosti odmítnutí jeho kasační stížnosti. Stěžovatel následně
prostřednictvím právního zástupce doplnil, že napadá rozsudek krajského soudu z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť se soud podle jeho názoru nevypořádal
se všemi námitkami uplatněnými v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, zejména
pak v bodu III. žaloby.
Stěžovatel ve svém prvním podání také požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5
zákona o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním
kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel namítá, že se krajský soud nevypořádal se všemi body jeho žaloby,
zejména s jeho tvrzeními, že žalovaný porušil několik ustanovení tehdy platného zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí
(dále jen „správní řád“), a zákona o azylu. Touto námitkou ovšem stěžovatel nepokládá
otázku, jež by dosud nebyla judikatorně vyřešena, neboť k náležitostem žaloby se zdejší soud
již dostatečně vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 6 Azs 22/2004,
kde konstatoval: „Předpokladem zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu krajským
soudem ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je uplatnění vady správního řízení v řízení
před krajským soudem ve formě žalobního bodu. Žalobní body musí podle §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje
napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné. Žalobním bodem však není
uvedení ustanovení správního řádu, které měl žalovaný porušit, je-li z hlediska skutkových
důvodů jen obecně odkázáno na spisový materiál.“ Nejvyšší správní soud se již dostatečně
zabýval také povinností tvrzení, jež leží na stěžovateli, který sám musí navrhnout konkrétní
důkazy a podklady významné pro rozhodování soudu: „Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti
uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady
pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení
konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý
střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní
orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sama
neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.“ (z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 3 Azs 18/2004). Také v dalším rozsudku ze dne
20. 12. 2005, sp. zn. 2 Azs 92/2005 zdejší soud vyložil, že: „Žalobce je též povinen vylíčit,
jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo
rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč
se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami.
Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním
či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část,
nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly
zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“
Stěžovatel ve své žalobě naopak pouze v obecné rovině namítá porušení několika
ustanovení správní řádu a zákona o azylu a ani ve své kasační stížnosti neuvádí, z jakých
konkrétních důvodů rozhodnutí krajského soud napadá, tj. v čem spatřuje jeho nezákonnost.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu