ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.57.2007
sp. zn. 2 Azs 57/2007 - 1
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: X. Q. V., zastoupeného Mgr. Zbyňkem
Stavinohou, advokátem se sídlem Brno, Joštova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 4. 2007, č. j. 56 Az 221/2006 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 26. 6. 2006, č. j. OAM-181/VL-07-05-2006. Tímto rozhodnutím
mu nebyl udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), a bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Krajský soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že žalobce požádal o azyl
ve snaze vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění, přičemž žádný z azylových důvodů
u něho nebyl naplněn.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti zejména namítá, že se soud vůbec nezabýval
možností udělení azylu z humanitárních důvodů, ač to bylo žalobní námitkou. Přitom trpí
vážnými zdravotními problémy vyžadujícími soustavné léčení. Hodnocení jeho zdravotního
stavu správním orgánem nepovažuje za přesvědčivé.
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti se zdejší soud musel zabývat její přijatelností
ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též „s. ř. s.“), tedy
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako
nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz. V tomto rozhodnutí shledal mj. jako jeden
z možných případů přijatelnosti kasační stížnosti situaci, kdy by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu zjištěno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
Krajský soud sice ve stěžovatelově případě pochybil, neboť se nezabýval jeho
námitkou, že mu měl být udělen humanitární azyl s ohledem na jeho špatný zdravotní stav,
avšak toto pochybení nebylo schopné jakkoli ovlivnit stěžovatelovo hmotně-právní postavení
ani zákonnost závěru obsaženého v rozsudku krajského soudu. Účelem humanitárního azylu
a přezkumem výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud
zabýval již mnohokrát (viz např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, ze dne
15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48,
všechny dostupné na www.nssoud.cz) a vždy dospěl k závěru, že na udělení azylu
z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu nemá žadatel subjektivní právo. Správní
orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho rozhodnutí přezkoumává soud
pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů
(§78 odst. 1 s. ř. s.) a toho, zda se správní orgán nedopustil libovůle.
V daném případě se žalovaný ve svém rozhodnutí podrobně zabýval stěžovatelovým
zdravotním stavem a také tím, proč mu z tohoto důvodu neudělil humanitární azyl (viz str. 4
a 5 jeho rozhodnutí), přitom postupoval v souladu s procesními předpisy a nelze hovořit
o tom, že by se dopustil libovůle. Pokud pak za této situace krajský soud nepřezkoumal
neudělení humanitárního azylu, nýbrž se zaměřil na ostatní stěžovatelova tvrzení, nejednalo
se o natolik zásadní pochybení, aby mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele.
Poukazuje-li stěžovatel na splnění podmínek humanitárního azylu, je třeba
ho nasměrovat na shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a k otázce legalizace
pobytu pak na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44,
publikovaný ve Sb. NSS pod č. 397/2004.
Pochybení krajského soudu tak nemohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele a ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu