ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.63.2007
sp. zn. 2 Azs 63/2007 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: K. S. zastoupeného Mgr. Umarem
Switatem, advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10, Praha 2 proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2007, č. j. 46 Az 89/2006 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce jako stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2006, č. j. OAM-1155/LE-C09-C09-2006. Tímto
rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Krajský soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že žalovaný postupoval
v souladu se zákonem, neboť ze správního spisu nepochybně vyplynulo, že stěžovatel
o mezinárodní ochranu požádal pouze z ekonomických důvodů. Nová tvrzení uvedená během
soudního řízení pak považoval za účelová a nepravdivá a proto k nim nepřihlédl.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti zejména namítá, že žalovaný nezjistil
dostatečně skutkový stav věci a neopatřil si pro rozhodnutí úplné důkazy. Poukázal také
na situaci v Indii, kde vládne extrémní chudoba, a na neschopnost státních orgánů
tuto problematiku řešit. Vyslovil také domněnku, že jeho žádost neměla být zamítnuta
jako nedůvodná, ale měl mu být udělen azyl podle §14 zákona o azylu. Také zmínil,
že tlumočení během správního i soudního řízení bylo neúplné.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
(dále též „s. ř. s.“). Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo
podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Dále se zdejší soud zabýval přípustností kasační stížnosti a shledal, že důvody kasační
stížnosti vztahující se pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy, že žalovaný nezjistil přesně
a úplně skutečný stav věci, neopatřil si k tomu všechny důkazy a tlumočení během správního
řízení bylo neúplné, stěžovatel neuplatnil účinně v řízení o žalobě, ačkoli mu v tom
nic nebránilo. Takové námitky jsou pak podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné a Nejvyšší
správní soud se jimi zabývat nemůže. Stejně tak se nemohl zdejší soud zabývat tvrzením
stěžovatele, že v soudním řízení nebylo tlumočení úplné. Stěžovatel totiž tuto námitku vůbec
nekonkretizoval. Neuvedl, která jeho tvrzení nejsou v protokole zachycena, či která jsou
uvedena nesprávně či zkresleně, a jaký vliv by tato neúplnost či nepřesnost měla na posouzení
věci. Přitom protokol o jednání žádnou pochybnost nevzbuzuje.
Předtím, než mohl Nejvyšší správní soud vážit důvodnost ostatních důvodů
uplatněných v kasační stížnosti, musel se nejprve zabývat její přijatelností ve smyslu §104a
s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006-39, www.nssoud.cz.
Poukazuje-li stěžovatel na splnění podmínek humanitárního azylu, tak touto námitkou
se zdejší soud zabýval již mnohokrát (viz např. rozsudky ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38, nebo ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 5 Azs 47/2003 – 48, všechny dostupné na www.nssoud.cz) a vždy dospěl k závěru,
že na udělení azylu z humanitárního důvodu podle §14 zákona o azylu nemá žadatel
subjektivní právo. K tomu, že stěžovatelem uváděné důvody pro poskytnutí mezinárodní
ochrany jsou skutečně podřaditelné pod ekonomické důvody, lze poukázat na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu