ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.64.2007
sp. zn. 2 Azs 64/2007 - 85
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: R. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 56 Az 149/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 28. 6. 2006, č. j. OAM-17/VL-07-HA08-2005, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) azyl pro nesplnění
podmínek podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Brně
zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
rozsudkem ze dne 22. 3. 2007.
Rozsudek stěžovatelka napadla kasační stížností, a to z důvodů obsažených
v §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
S touto kasační stížností spojila žádost o ustanovení bezplatného právního zástupce
a tlumočníka. V reakci na tuto žádost jí krajský soud zaslal formulář Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce. Zároveň stěžovatelku vyzval, aby vzhledem k tomu, že bydlí v ČR na soukromé
adrese, doložila také, jakým způsobem a v jaké výši platí ubytovateli nájem a jak si opatřuje
finanční prostředky na svou výživu a ošacení. Stěžovatelka však ve formuláři pouze uvedla,
že nemá žádné příjmy, a na související otázky krajského soudu neodpověděla. Krajský soud
proto její návrh na ustanovení zástupce zamítl, neboť dostatečně neprokázala, že jsou
u ní dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka brojí kasační stížností, v níž poukazuje
na porušení svých práv plynoucích z článku 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod
a z §17 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu.
Současně požádala stěžovatelka o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této
žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona
o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační
stížnosti ve věci mezinárodní ochrany. Za situace, kdy z povahy věci nemůže být rozhodnuto
o „kmenové“ kasační stížnosti stěžovatelky, týkající se samotného zamítavého rozhodnutí
žalovaného ohledně neudělení azylu, ještě předtím, než bude rozhodnuto o nyní projednávané
kasační stížnosti, je zjevně nadbytečné rozhodovat o žádosti o přiznání odkladného účinku,
jelikož před negativními dopady tohoto zamítavého rozhodnutí je stěžovatelka dostatečně
chráněna ve smyslu citovaného zákonného ustanovení již tím, že ex lege je dán odkladný
účinek ve věci mezinárodní ochrany.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Co se týče samotné otázky hranic práva na ustanovení právního zástupce, vyjádřil
se Nejvyšší správní soud k limitům ústavního práva na zákonného zástupce, a to ve vztahu
k obdobné situaci, již ve svém rozsudku ze dne 27. 2. 2004, sp. zn. 7 Ads 24/2003
(publ. na www.nssoud.cz), kde uvedl: „Právo na právní pomoc v řízení před soudy podle
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod není právem absolutním. Toto právo
lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek; nelze tedy považovat za nezákonný
postup soudu, který zamítne žádost účastníka o ustanovení zástupce z důvodu, že účastník
řízení neprokázal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v ustanovení
§35 odst. 7 s. ř. s.“ Ve vztahu k ustanovování právního zástupce stěžovateli v azylových
věcech pak byl tento právní názor potvrzen i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 5. 2005, sp. zn. 2 Azs 65/2005 (publ. na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitku obsaženou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu
ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu