ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.65.2007
sp. zn. 2 Azs 65/2007 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: nezl. S. V., zastoupeného zákonnou
zástupkyní - matkou H. S., právně zastoupeného JUDr. Alešem Vídenským, advokátem
se sídlem Sokolská tř. 22, Ostrava-Mor.Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra,
Nad Štolou č. 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2007, č. j. 63 Az 63/2006 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Aleši Vídenskému se u r č u j e
odměna za zastupování ve výši 2856 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2006, č. j. OAM-611/VL-07-11-2006 žalované Ministerstvo
vnitra zamítlo žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 6. 2. 2007.
Rozsudek krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl dne 7. 3. 2007
kasační stížností, v níž uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
uvedl, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu
do Ukrajiny, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politického důvodu. Předně namítl, že soud
posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Stěžovatel dále shledal vážná
pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u krajského
soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Závěrem
žádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Na základě shora uvedených důvodů,
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, kterým zruší napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti ze dne 7. 3. 2007 stěžovatel požádal soud o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 13. 4. 2007, č. j. 63 Az 63/2006 - 55, ustanovil krajský soud stěžovateli
právního zástupce JUDr. Aleše Vídenského. Kasační stížnost postrádala řádné vymezení
žalobních bodů, neboť chyběly skutkové důvody, na základě kterých stěžovatel považuje
rozhodnutí správního orgánu za nezákonné a stěžovatel rovněž neuvedl údaj o tom, kdy mu
byl napadený rozsudek doručen. Krajský soud proto usnesením ze dne 18. 5. 2007,
č. j. 63 Az 63/2006 - 59, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval právního zástupce
stěžovatele JUDr. Vídenského, aby ve lhůtě do jednoho měsíce doplnil podání stěžovatele
ze dne 7. 3. 2007 tak, že v kasační stížnosti bude uvedeno v jakém rozsahu a z jakých důvodů
stěžovatel rozhodnutí napadá, konkrétní důvody kasační stížnosti a údaj o tom, kdy byl
napadený rozsudek doručen. Zároveň poučil právního zástupce stěžovatele o následcích
nedoplnění ve stanovené lhůtě, tedy o možnosti odmítnutí kasační stížnosti. Tato výzva byla
právnímu zástupci stěžovatele doručena dne 29. 5. 2007. Právní zástupce stěžovatele
v soudem stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnil.
Otázkou projednatelnosti žaloby se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku
rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod
č. 835/2006 Sb. NSS, přičemž tyto závěry lze vztáhnout i na projednatelnost kasační stížnosti.
„Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních
skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Konkretizace faktů
dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu,
tj. pro stanovení programu sporu a vytýčení mezí, v nichž se soud může v souladu
s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou
je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní
strana by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně
neznevýhodňují v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek
náležité substanciace přednesů stran: jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně
konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesů učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné
procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně
vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany.
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise,
nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
(…) Pokud by stěžovatel své podání o výše uvedené žalobní body nedoplnil,
nebylo by možno pro tento nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba
by byla natolik neurčitá, že by z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném
rozsahu má soud rozhodnutí žalovaného přezkoumávat.
Nelze se ztotožnit s názorem, že při obecném výčtu porušených ustanovení správního
řádu soud žalobu může projednat v takto obecných mezích, tedy z hlediska,
zda nebyla porušena označená ustanovení správního řádu. Takový přezkum by nemohl
být přezkumem omezeným, naopak, pokud by soud takovou žalobu považoval
za projednatelnou, musel by vymezit všechny povinnosti, které jsou označenými
ustanoveními správnímu orgánu uloženy, podřadit jim veškeré jeho úkony a posoudit
zda ustanovením zákona odpovídají či nikoliv, stejně jako by z těchto hledisek musel úplně
zkoumat vydané rozhodnutí.„
Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
(v tomto případě stěžovatele) k opravě nebo odstranění vad podání (v tomto případě kasační
stížnosti) a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Krajský soud v Ostravě ve smyslu §37 odst. 5 a §108 odst. 1 s. ř. s. právního zástupce
stěžovatele řádně poučil a stanovil mu lhůtu k odstranění vad kasační stížnosti. Právní
zástupce stěžovatele výzvu soudu v jím stanovené lhůtě nerespektoval, vady kasační stížnosti
neodstranil. Pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť kasační
stížnost je natolik neurčitá, že z ní není patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu
má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumávat.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
neboť shledal takové její vady, že v řízení o kasační stížnosti není možno pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Krajský soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení
o kasační stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně
za jeden úkon právní služby v částce 2100 Kč,- [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů]
a v náhradě hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Protože
ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento
nárok o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování
a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Částka daně,
vypočtená podle ustanovení §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, činí
456 Kč. Celková částka 2856 Kč bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám
zástupce do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu