ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.74.2006
sp. zn. 2 Azs 74/2006 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. Š., zastoupeného advokátkou JUDr. Radanou
Pekárkovou, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 21. 10. 2005, sp. zn. 56 Az 121/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Radany Pekárkové se u r č u je částkou 2875 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 1. 9. 2005, č. j. OAM-537/LE-PA04-PA04-2005, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný shledal
naplnění podmínek tohoto ustanovení, když během správního řízení bylo nepochybně
prokázáno, že žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,
ačkoliv mohl požádat o udělení azylu již dříve, a jeho žádost proto zamítlo jako zjevně
nedůvodnou. Žalovaný již neposuzoval splnění podmínek pro udělení azylu dle §13 a §14
citovaného zákona a nehodnotil překážky vycestování dle ustanovení §91 zákona o azylu.
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Brně
svým usnesením ze dne 21. 10. 2005 pro opožděnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel napadl toto usnesení kasační stížností, a to z důvodů obsažených v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovateli byla ustanovena právní zástupkyně, které se ovšem
nepodařilo navázat přímé spojení se svým klientem (v té době probíhalo zjišťování jeho
pobytu), a proto bez jeho vědomí doplnila kasační stížnost. Namítanou nezákonnost
rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu lze spatřovat v tom, že soud své rozhodnutí
založil na elektronické zprávě žalovaného, prostřednictvím které sdělil, že své rozhodnutí
o zamítnutí žádosti o azyl předal stěžovateli dne 1. 9. 2005, a dále na konstatování, že žaloba
byla předána soudu dne 12. 9. 2005. Rozhodnutí soudu dle jejího názoru spočívá
na nesprávném a nedostatečném skutkovém zjištění, když krajský soud nezkoumal, zda bylo
doručeno řádně, zda byl stěžovatel poučen o možnosti odvolání a lhůtě k jeho podání,
a zda lze tedy den 1. 9. 2005 skutečně považovat za den doručení a počítat od něj zákonnou
lhůtu pro podání žaloby. Právní zástupkyně také dodává, že může být sporné i to, kdy byla
žaloba soudu doručena, neboť razítko podatelny sice uvádí 12. 9. 2005, nicméně žaloba
nebyla s největší pravděpodobností podávána osobně, nýbrž poštovní přepravou.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod
č. 933/2006 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť se v ní ve skutečnosti nejedná o řešení otázky
řádného doručování správním orgánem účastníku správního řízení, nejde tedy o natolik
zásadní a intenzivní situaci, v níž je pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní
názor k určitému typu případů či právních otázek. V projednávané věci je totiž zřejmé,
že se jedná toliko o prostou aplikaci kogentního zákonného ustanovení z hlediska lhůty
pro podání správní žaloby. V takovýchto případech by se mohlo jednat o přijatelnou kasační
stížnost pouze tehdy, pakliže by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení by se v konkrétním případě mohlo jednat především tehdy, pokud
by krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, anebo
by krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Jak však ke kasační námitce plyne ze správního spisu, stěžovatel dne 1. 9. 2005
osobně převzal rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu – což dokládá
protokol o jeho předání (viz č.l. 31 a 32 správního spisu); stejně jako je zjevné, že stěžovatel
svou žalobu proti rozhodnutí žalovaného podal k poštovní přepravě dne 9. 9. 2005 (viz obálka
s podacím razítkem na č.l. 4 soudního spisu), tedy po uplynutí sedmidenní lhůty pro její
včasné podání. V postupu krajského soudu tak nelze spatřovat znaky excesu ve shora
naznačeném smyslu.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovateli byla právní zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti ustanovena advokátka
JUDr. Radana Pekárková; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 1x 1000 Kč
za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci a 1 x 75 Kč na úhradu hotových
výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), §12 odst. 1, §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006; a dále 1 x 1500 Kč za jeden úkon právní
služby - doplnění kasační stížnosti a 1x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu
s příslušnými ustanoveními shora citované vyhlášky ve znění platném od 1. 9. 2006, celkem
tedy 2 875 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu