ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.81.2007
sp. zn. 2 Azs 81/2007 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Z.L., zastoupeného Mgr. Lilianou Balašovou
Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, č. j. 64 Az 153/2005 -
20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 2. 12. 2005,
č. j. OAM-2137/VL-10-04-2005, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.),
když tvrdí, že napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný; krajský soud
se nezabýval tím, zda správní orgán postupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a konečně že krajský soud řádně nezkoumal, zda jsou splněny
podmínky dle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále též „s. ř. s.“). Dospěl však k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde samo
podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Poté se zdejší soud zabýval přípustností kasační stížnosti. Co se týče námitky
stěžovatele, že se krajský soud nezabýval možností udělení humanitárního azylu podle §14
zákona o azylu, konstatuje Nejvyšší správní soud, že tuto námitku mohl stěžovatel uplatnit
již před krajským soudem, avšak neučinil tak. Tato kasační námitka je proto ve smyslu
ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Brojí-li stěžovatel proti tomu, že skutková podstata nemá oporu ve spisech a že nebyl
přesně a úplně zjištěn skutkový stav [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], konstatuje Nejvyšší
správní soud, že rovněž tato námitka mohla být uplatněna v řízení před krajským soudem
a protože se tak nestalo, jedná se o nepřípustnou námitku ve smyslu citovaného ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s.
Po shledání přípustnosti kasační stížnosti ve zbylém rozsahu se Nejvyšší správní soud
zabýval její přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, www.nssoud.cz.
Otázka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu byla řešena
např. v rozhodnutí zdejšího soudu ze dne ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130,
zveřejněno pod. č. 244/2004 Sb. NSS, kdy bylo judikováno, že „za nepřezkoumatelné
pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména
ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci
bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních
důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec
žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní
závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu
k výroku jednoznačné.“. Nejvyšší správní soud přitom nesouhlasí s tvrzením stěžovatele,
že z napadeného rozhodnutí krajského soudu není seznatelné, které skutečnosti má soud
za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Vzhledem totiž k tomu, že žaloba
stěžovatele neobsahovala žádné konkrétní žalobní námitky, je třeba považovat odůvodnění
napadeného rozsudku za dostatečné, resp. za přiměřené způsobu obrany svých práv
stěžovatelem.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu