ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.82.2007
sp. zn. 2 Azs 82/2007 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: CH. Y., zastoupený Mgr. Richardem
Bačkem, advokátem se sídlem Praha 1, Karolíny Světlé 322/25, proti žalovanému:
Ministerstvu vnitra, Nad štolou č. 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2007, č. j. 65 Az 230/2005 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Richardovi
Bačkovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2005, č. j. OAM-1086/VL-07 -08-2005 nebyl žalobci
udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 6. 3. 2007.
Rozsudek krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností
ze dne 9. 4. 2007, v níž uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel
uvedl, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a následného odjezdu
do Ukrajiny, kde mu hrozí vážné nebezpečí z politického důvodu. Předně namítl, že soud
posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem. Stěžovatel dále shledal vážná
pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu v projednání věci u krajského
soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Závěrem
žádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Na základě shora uvedených důvodů,
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, kterým zruší napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal soud o ustanovení zástupce. Usnesením
ze dne 13. 6. 2007, č. j. 65 230/2005 - 45, ustanovil krajský soud stěžovateli právního
zástupce Mgr. Richarda Bačka v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval právního
zástupce stěžovatele Mgr. Richarda Bačka , aby ve lhůtě do jednoho měsíce doplnil podání
stěžovatele ze dne 9. 4. 2007 tak, že v kasační stížnosti bude uvedeno v jakém rozsahu
rozsudek napadá a konkrétní důvody kasační stížnosti podle ustanovení §103 s. ř. s. Zároveň
poučil právního zástupce stěžovatele o následcích nedoplnění ve stanovené lhůtě, tedy
o možnosti odmítnutí kasační stížnosti. Tato výzva byla právnímu zástupci stěžovatele
doručena dne 21. 6. 2007. Právní zástupce stěžovatele v soudem stanovené lhůtě kasační
stížnost nedoplnil.
Otázkou projednatelnosti žaloby se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku
rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod
č. 835/2006 Sb. NSS, přičemž tyto závěry lze vztáhnout i na projednatelnost kasační stížnosti.
„Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových
dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Konkretizace faktů dostatečně
substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení
programu sporu a vytýčení mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou
pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou je rovnost účastníků
před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana by měla mít
přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují
v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité
substanciace přednesů stran: jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje,
umožní druhé straně k tomuto přednesů učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné procesní
strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně vyjádřit; tím
se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany.
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise,
nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
(…) Pokud by stěžovatel své podání o výše uvedené žalobní body nedoplnil,
nebylo by možno pro tento nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba
by byla natolik neurčitá, že by z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném
rozsahu má soud rozhodnutí žalovaného přezkoumávat.
Nelze se ztotožnit s názorem, že při obecném výčtu porušených ustanovení správního
řádu soud žalobu může projednat v takto obecných mezích, tedy z hlediska,
zda nebyla porušena označená ustanovení správního řádu. Takový přezkum by nemohl
být přezkumem omezeným, naopak, pokud by soud takovou žalobu považoval
za projednatelnou, musel by vymezit všechny povinnosti, které jsou označenými ustanoveními
správnímu orgánu uloženy, podřadit jim veškeré jeho úkony a posoudit zda ustanovením
zákona odpovídají či nikoliv, stejně jako by z těchto hledisek musel úplně zkoumat vydané
rozhodnutí.„
Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
(v tomto případě stěžovatele) k opravě nebo odstranění vad podání (v tomto případě kasační
stížnosti) a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Krajský soud v Ostravě ve smyslu §37 odst. 5 a §108 odst. 1 s. ř. s. právního zástupce
stěžovatele řádně poučil a stanovil mu lhůtu k odstranění vad kasační stížnosti. Právní
zástupce stěžovatele výzvu soudu v jím stanovené lhůtě nerespektoval, vady kasační stížnosti
neodstranil. Pro tento nedostatek nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat, neboť kasační
stížnost je natolik neurčitá, že z ní není patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu
má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumávat.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
neboť shledal takové její vady, že v řízení o kasační stížnosti není možno pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Krajský soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení o kasační
stížnosti; náklady řízení v tomto případě hradí stát. Nejvyšší správní soud v daném případě
odměnu ustanovenému advokátovi nepřiznal, neboť odměna za úkon právní služby podle
§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží pouze tehdy, pokud se uskuteční
první porada s klientem (takovouto první poradu však advokát netvrdí a nedoložil) a rovněž
odměna za písemné podání soudu nepřipadá v úvahu z toho důvodu, že právní zástupce
stěžovatele výzvu soudu v jím stanovené lhůtě nerespektoval, vady kasační stížnosti
neodstranil. Z uvedených důvodů nebyla proto ustanovenému advokátovi přiznána odměna
za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu