ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.90.2007:43
sp. zn. 2 Azs 90/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. S., zast. opatrovníkem JUDr. Jaroslavem
Dulíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2007, č. j. 28 Az 43/2007 - 28,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému opatrovníkovi JUDr. Jaroslavu Dulíčkovi se p ř i z n á v á odměna
ve výši 600 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do
60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2007, č. j. OAM-10-97/LE-05-HA08-2007, kterým
stěžovateli nebyla udělena mezinárodní ochrana s odkazem na ustanovení §12, §13, §14,
§14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové vycházelo ze skutečnosti, že pobyt stěžovatele
je od 27. 7. 2007 neznámý a nelze jej zjistit.
Vzhledem k neznámému pobytu ustanovil Krajský soud v Hradci Králové usnesením
stěžovateli opatrovníka JUDr. Jaroslava Dulíčka, advokáta se sídlem v Hradci Králové. Tomu
bylo doručeno usnesení o zastavení řízení. Opatrovník jménem stěžovatele podal proti tomuto
usnesení kasační stížnost, která byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Zdejší soud však nemohl o kasační stížnosti věcně rozhodnout a řízení o ní musel
zastavit. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“),
totiž soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle §33 písm. b) zákona
o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní
ochrany (žalobce, zde stěžovatele).
Nejvyšší správní soud se již k otázce, co musí být splněno, aby mohl být žalobce
považován za osobu neznámého pobytu, vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 11. 2006,
č. j. 2 Azs 113/2006 - 32, dostupném na www.nssoud.cz, kdy bylo judikováno, že „soud musí
vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka; vedle informací
získaných z databáze žalovaného si soud musí opatřit vyjádření příslušných orgánů Policie
ČR, případně provést šetření v místě žalobcova hlášeného pobytu apod.“ V daném případě
z databáze Ministerstva vnitra vyplynulo, že stěžovatel dne 27. 7. 2007 svévolně opustil
PoS Kostelec nad Orlicí a od té doby jeho pobyt není znám. Zdejší soud rovněž kontaktoval
Policii ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Hradec Králové,
Oddělení cizinecké policie Kostelec nad Orlicí, zda lze místo stěžovatele zjistit. Jmenované
oddělení však sdělilo, že ode dne 27. 7. 2007 stěžovatelův pobyt znám není a zjistit jej nelze,
dále sdělilo, že stěžovateli bylo uděleno vízum opravňující jej k pobytu do 25. 9. 2007.
Vzhledem k výše uvedenému rozsudku zdejšího soudu lze spolehlivě konstatovat, že místo
pobytu stěžovatele nelze zjistit.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil názor, zda při napadení procesního postupu
krajského soudu spočívajícího v zastavení řízení, lze v kasačním řízení zvolit postup stejný
a řízení opět zastavit. Bylo zapotřebí zvážit, zda by popsaným postupem nedošlo k řetězení
problému, k vyloučení možnosti posouzení správnosti postupu krajského soudu a v konečném
důsledku k popření smyslu samotného kasačního řízení. Nakonec však převážil závěr jiný,
a sice ten, že znalost pobytu stěžovatele je v případě soudního řízení ve věcech mezinárodní
ochrany podmínkou tohoto řízení sui generis. Bez naplnění této podmínky nemůže řízení
proběhnout. Tato podmínka je logická, neboť azylové řízení v kterékoliv jeho fázi odvisí
od součinnosti se žadatelem; pokud ji neposkytne ani do té míry, že by setrval v místě
známého pobytu, případně alespoň změnu oznámil, nelze se jeho věcí zabývat.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že byly naplněny zákonné podmínky §33
písm. b) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47 písm. c), §120 s. ř. s. řízení
o kasační stížnosti zastavil.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto podle
§60 odst. 3, §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Stěžovateli byl zástupcem ustanoven opatrovník, který je advokátem; v takovém
případě mu přísluší odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Podle §9
odst. 5 této vyhlášky se při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku
řízení, jehož pobyt není znám, považuje za tarifní hodnotu částka 500 Kč. Podle §7 vyhlášky
činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty do 500 Kč
částku 300 Kč. Soud proto určil odměnu advokátovi za jeden úkon právní služby – písemné
podání soudu týkající se věci samé ze dne 1. 10. 2007 (podání kasační stížnosti) – částkou 1x
300 Kč a 1x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 5, §7, §11 odst. 1
písm. d), §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu