ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.93.2006
sp. zn. 2 Azs 93/2006 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: N. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 56 Az 156/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 10. 2005, č. j. OAM-1789/VL-20-04-2005, nebyl
žalobkyni (dále též „stěžovatelce“) udělen azyl v České republice podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný již neposuzoval
splnění podmínek pro udělení azylu dle §13 a §14 citovaného zákona a nehodnotil překážky
vycestování dle ustanovení §91 zákona o azylu. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí
dne 1. 11. 2005 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji svým rozsudkem ze dne
28. 12. 2005, č. j. 56 Az 156/2005 - 28 zamítl. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dne
18. 1. 2006 (rok 2005 uvedla v datu s největší pravděpodobností omylem) kasační stížnost,
v níž mj. v bodě III. požádala soud o ustanovení bezplatného právního zástupce a tlumočníka
pro řízení o kasační stížnosti.
Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona
o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační
stížnosti.
Dne 7. 2. 2006 byla stěžovatelce doručena výzva soudu k předložení řádně vyplněného
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a ke sdělení, jakým způsobem
a v jaké výši stěžovatelka platí nájem ubytovateli a jak si opatřuje finanční prostředky
na výživu a ošacení. Byla také vyzvána, aby tato svá skutková tvrzení doložila listinnými
důkazy. Současně ji soud poučil o tom, že nebude-li ve stanovené lhůtě výše uvedené splněno,
bude její návrh na ustanovení právního zástupce zamítnut. Stěžovatelka sice příslušné
potvrzení soudu včas předložila, nicméně v něm tvrzené skutečnosti neprokázala žádnými
listinnými důkazy, a proto soud ve výroku č. I svého usnesení návrh stěžovatelky
na ustanovení zástupce zamítl. Ve výroku č. II pak soud stěžovatelku vyzval,
aby ve stanovené lhůtě odstranila nedostatek své kasační stížnosti spočívající v tom, že není
zastoupena advokátem.
Proti výroku č. I. v usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 56 Az 156/2005 ze dne
23. 2. 2006 podala stěžovatelka dne 17. 3. 2006 kasační stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud shledal, že důvody, které stěžovatelka ve své kasační stížnosti
nepříliš srozumitelně zformulovala, nelze označit a považovat za takové právní otázky,
které by přesahovaly její vlastní zájmy ve shora naznačeném smyslu a Nejvyšší správní soud
by se jimi proto musel meritorně zabývat. Za takové otázky zjevně nelze považovat tvrzenou
nedůvěru stěžovatelky k právnímu zástupci, jenž ji zastupoval v řízení před krajským soudem,
a dále požadavek na ustanovení advokáta se sídlem v Praze. Je totiž třeba mít na zřeteli,
že krajský soud napadené usnesení založil na skutečnosti, že stěžovatelka neprokázala tíživou
sociální situaci, jež by opravňovala soud k ustanovení advokáta. S tímto odůvodněním ovšem
stěžovatelka v podané kasační stížnosti nikterak nepolemizuje a ani neobjasňuje,
proč ve stanovené lhůtě neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a pro ustanovení právního zástupce. Námitky obsažené v kasační
stížnosti se tak míjejí s podstatou rozhodované věci.
Nejvyšší správní soud nad rámec výše uvedeného podotýká, že je mu z úřední činnosti
známo, že stěžovatelka již tuto vadu – tedy povinné zastoupení stěžovatele advokátem - u své
druhé kasační stížnosti projednávané zdejším soudem odstranila a na základě plné moci
ji zastupuje Mgr. A. P.
Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu