ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.94.2006
sp. zn. 2 Azs 94/2006 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: N. K. zastoupené advokátem Mgr. Andrejem
Perepečenovem, se sídlem Veletržní 828/59, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, č. j. 56 Az 156/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 10. 2005, č. j. OAM-1789/VL-20-04-2005, nebyl
žalobkyni (dále též „stěžovatelce“) udělen azyl v České republice podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný již neposuzoval
splnění podmínek pro udělení azylu dle §13 a §14 citovaného zákona a nehodnotil překážky
vycestování dle ustanovení §91 zákona o azylu. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí
dne 1. 11. 2005 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji svým rozsudkem ze dne
28. 12. 2005, č. j. 56 Az 156/2005 - 28 zamítl.
Rozsudek žalobkyně napadla kasační stížností, a to z důvodů obsažených v §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Poté, co si po výzvě soudu zvolila právního zástupce, doplnila
kasační stížnost o tvrzení, že krajský soud pochybil, když neumožnil, aby se stěžovatelka
k dané věci dostatečně vyjádřila, dále nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci a žalobou
napadené rozhodnutí navíc trpí podstatnou vadou, když není podepsáno oprávněnou osobou.
Současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění
účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Brojí-li stěžovatelka proti tomu, že jí nebylo umožněno dostatečně a účinně hájit
své zájmy a uplatňovat své návrhy a že nebyl přesně a úplně zjištěn skutkový stav, připomíná
Nejvyšší správní soud, že se otázkou takto zdůvodněné kasační stížnosti již dostatečně
zabýval ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 4 As 56/2003, kde uvedl: „Pokud
je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu se správním
spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé,
jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru
o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu.“
Pokud pak stěžovatelka namítá, že žalované rozhodnutí správního orgánu nemá
náležitosti a tedy ani účinky správního rozhodnutí, když na něm chybí podpis
oprávněné osoby, je potřeba odkázat na rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2004,
sp. zn. 2 Azs 64/2003 (publ. Pod č. 199/2004 Sb. NSS), kde soud mimo jiné uvedl: „Není-li
vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním
podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné
osoby, úředním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy
písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neodpovídá §47 odst. 5 správního řádu.
Za situace, kdy je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno
oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí,
neboť je zřejmé, že rozhodnutí skutečně vydala k tomu oprávněná osoba.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu