ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.98.2006
sp. zn. 2 Azs 98/2006 - 83
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: J. M., zastoupeného advokátem Mgr. Romanem
Seidlerem, se sídlem Na Jíkalce 13, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 60 Az 109/2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Romana Seidlera se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2005, č. j. OAM-720/LE-B01-B02-2005, Ministerstvo
vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítlo žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o azyl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Plzni
zamítl podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
rozsudkem ze dne 21. 12. 2005.
Rozsudek žalobce napadl kasační stížností, a to z důvodů obsažených v §103 odst. 1
písm. a) až d) s. ř. s. Poté, co mu byl ustanoven právní zástupce, doplnil kasační stížnost
o tvrzení, že se na Ukrajině bojí zadržení policií v souvislosti s výkonem vojenské služby
v letech 1987 až 1989, a proto se obává vrátit na Ukrajinu. Tato skutečnost zůstala
při rozhodování soudu opomenuta, ačkoli při jejím bližším zkoumání mohly být
dle stěžovatele zjištěny závěry odůvodňující použití některého z důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu.
Dále stěžovatel uvádí, že skutečnost, že se bojí vrátit zpět na Ukrajinu, mohla
při bližším ověřování vést k udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Podle
stěžovatele způsob, jakým krajský soud tyto dvě otázky posoudil, zakládá kasační důvod
ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této
žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu,
ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační
stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 1 Azs 13/2006, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Brojí-li stěžovatel proti tomu, že se krajský soud dostatečně nezabýval otázkou
azylové relevance jeho vojenské služby na konci 80. let, zjišťuje zdejší soud, že tuto námitku
stěžovatel neuplatnil v žalobě, ale až v kasační stížnosti, a je ji proto třeba označit
za nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s., jak bylo toto ustanovení vyloženo zdejším
soudem například v jeho rozsudku ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 1 Azs 34/2004
(publ. pod č. 419/2004 Sb. NSS): „Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky
jsou nepřípustné. Ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu, aby se poté, co
bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným
novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží.“
Pokud pak stěžovatel brojí proti tomu, že se měl krajský soud podrobněji zabývat
otázkou, zda z okolností, za nichž o azyl žádal, nevyplynuly důvody, pro něž by mu mohl být
udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu, je třeba připomenout, že pokud takové
důvody hodné zvláštního zřetele stěžovatel pociťoval, měl je uplatnit již před žalovaným,
a nikoli až v kasační stížnosti, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 3 Azs 23/2003 (publ. na www.nssoud.cz), kde zdejší soud uvedl:
„Žadatel o azyl musí uvést skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá, již ve správním řízení.
Pokud nežádá o udělení humanitárního azylu v řízení před správním orgánem, resp. neuvede
důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohl vzít správní orgán v úvahu při rozhodování o
udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nemůže k
jejich případnému uplatnění až v žalobě či v kasační stížnosti soud přihlížet.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
Mgr. Roman Seidler; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1 000 Kč za dva
úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti - a 2x 75 Kč
na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), d), §12
odst. 1, §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2 150 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu