ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.100.2006
sp. zn. 3 Ads 100/2006 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
M. A., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2005, čj. P-1059/2005, vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 32 Cad 9/2006, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 15. 9. 2006, č. j. 32 Cad 9/2006 - 35,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2006, č. j. 32 Cad 9/2006 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 9. 2005, čj. P-1059/2005, nebyla žalobci (dále též
„stěžovatel“) poskytnuta jednorázová peněžní částka podle §4 odst. 2 písm. a) zákona
č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu
sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové
republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky .
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2006, č. j. 32 Cad 9/2006 - 23, byla
žaloba proti tomuto rozhodnutí odmítnuta jako opožděná. Proti usnesení podal žalobce
včasnou kasační stížnost, pro řízení o níž požádal soud o ustanovení zástupce.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2006, č. j. 32 Cad 9/2006 - 35, byla
zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků i žádost o ustanovení zástupce
z řad advokátů. Soud dospěl k závěru, že poměry žalobce neodůvodňují osvobození
od soudních poplatků, což je nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce účastníku řízení.
Soud uvedl, že podle nařízení vlády č. 505/2005 Sb. činí částka životního minima, která
se považuje za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb občana,
2400 Kč. Částka životního minima, která se považuje podle zákona o životním minimu
za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, činí 2020 Kč měsíčně, jde-li
o jednotlivce. Celkem tedy částka životního minima pro žalobce dosahuje výše 4420 Kč
měsíčně. Soud uvedl, že příjmem žalobce je plný invalidní důchod ve výši 7036 Kč měsíčně.
Žalobce má soudem určenou vyživovací povinnost ke dvěma dětem ve výši 3000 Kč měsíčně.
Soud na základě těchto skutečností zvážil, zda jsou dány podmínky pro ustanovení zástupce
z řad advokátů a dospěl k závěru, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození
od soudních poplatků a neodůvodňují ani bezplatné ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti.
Ve včasné kasační stížnosti žalobce namítl, že jeho invalidní důchod činí 7036 Kč
měsíčně, a životní minimum činí v jeho případě 4420 Kč měsíčně. Při platbě výživného
ve výši 3000 Kč měsíčně chybí žalobci do životního minima částka 384 Kč. Proto stěžovatel
požádal soud o osvobození od soudních poplatků.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán, pokud neshledá vady, k nimž by s ohledem
na §109 odst. 3 s. ř. s. byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně pochybil
při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků ze strany žalobce.
Předpoklad osvobození od soudních poplatků je vedle skutečnosti, že návrh, pro řízení o němž
se žádá o ustanovení zástupce, nesmí být zjevně neúspěšný, jednou z podmínek, které musejí
být kumulativně naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost ustanovit
zástupce. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Podrobnosti pro to, za jakých podmínek je možné účastníku řízení ve správním soudnictví
ustanovit zástupce, stanoví §35 odst. 7 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „navrhovateli, u něhož
jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho
práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát;
hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém
případě stát“. V souzené věci stěžovatel na základě výzvy soudu doložil, že jeho jediným
příjmem je plný invalidní důchod ve výši 7036 Kč měsíčně, z čehož však 3000 Kč
představuje jeho vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Krajský soud tyto skutečnosti
ve svém rozhodnutí uvedl a doplnil rovněž, že částka životního minima činila v případě
žalobce 4420 Kč měsíčně. Poté však soud bez dalšího dospěl k závěru, že poměry žalobce
neodůvodňují osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že na základě skutkového stavu, jenž byl podle
zdejšího soudu zjištěn dostatečně, neboť krajský soud měl shromážděné všechny potřebné
podklady pro rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce, dospěl Krajský soud v Brně
k nesprávnému právnímu závěru, že částka nacházející se pod hranicí životního minima
neodůvodňuje v případě žalobce osvobození od soudních poplatků ani ustanovení zástupce.
Za situace, kdy sazba mimosmluvní odměny u zastupování advokátem v žalobcově věci činí
podle §7 a §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném
od 1. 9. 2006, za jeden úkon právní služby částku 500 Kč a za každý úkon právní služby
paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, přičemž v případě stěžovatele by bylo
zapotřebí minimálně dvou úkonů právní služby, nebylo možné při výše uvedené finanční
situaci stěžovatele dospět k závěru, že by si mohl zástupce pro řízení o kasační stížnosti sám
zvolit i zaplatit. Jelikož nezastoupení stěžovatele advokátem by mělo v řízení o původně
podané kasační stížnosti následek v podobě jejího odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postupem krajského soudu při rozhodování
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybením, jímž bylo stěžovateli
upřeno právo na právní pomoc a odňata možnost předložit Nejvyššímu správnímu soudu
původní kasační stížnost směřující proti usnesení ze dne 27. 4. 2006, č. j. 32 Cad 9/2006 - 23;
to by ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Právo na právní
pomoc je přitom zakotveno mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož
„každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány
veřejné správy, a to od počátku řízení“.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že usnesení Krajského soudu v Brně
vycházelo z nesprávného posouzení právní otázky, zda stěžovatel splňuje předpoklad
osvobození od soudních poplatků nezbytný pro rozhodnutí o tom, zda soud stěžovateli
ustanoví zástupce. Proto Nejvyšší správní kasační stížností napadené usnesení Krajského
soudu v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil; současně věc vrátil Krajskému soudu v Brně
k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným
právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu