ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.109.2006
sp. zn. 3 Ads 109/2006 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce L.
B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Cad
273/2005 - 30, ze dne 6. 3. 2006,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 42 Cad 273/2005 - 30, ze dne
6. 3. 2006, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí
ze dne 23. 11. 2005 a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím Česká správa
sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek stanovených v ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalovaná dospěla na podkladě
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě k závěru, že žalobce není plně
invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu pouze o 60 %.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce od posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v souladu s ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).
Posudková komise v posudku ze dne 21. 2. 2006 označila žalobce za plně invalidního
pro ztrátu pracovní schopnosti v rozsahu 70 %. Soud vyhodnotil tento posudek jako zcela
hodnověrný a vzhledem k tomu, že jej žádná ze stran nezpochybnila, vzal jeho závěry
za prokázané. Soud pak dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí, které je s tímto
posudkem v rozporu, nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Krajský soud proto
rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované podle ust. §78 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), k dalšímu řízení.
Podanou kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem z důvodů podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka respektuje zjištění
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, že žalobce byl shledán plně
invalidním. Právní názor, kterým ji soud zavázal, je ale do té míry vágní a neúplný, že jí brání
v realizaci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku je sice zřejmý závěr soudu, že žalobce je plně
invalidní a že splnil nárok na jím požadovaný invalidní důchod, soud však nestanovil datum
vzniku plné invalidity. Dle stěžovatelky by měl být právní názor soudu jednoznačně
formulovaným pokynem pro správní orgán, jak má v řízení postupovat, což platí zvláště
pro přezkumné řízení ve věcech důchodového pojištění se zřetelem na jeho zvláštní povahu.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce nesouhlasil s podanou kasační
stížností. K argumentaci stěžovatelky, že rozsudek krajského soudu je vágní a neúplný
a že neuvádí datum vzniku nároku na plný invalidní důchod, poznamenal, že toto datum
je stanoveno v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích uplatněných stížních
bodů, jakož i ve smyslu ust. §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud poukazuje na tyto pro posouzení věci
rozhodné skutečnosti:
Žalovaná vycházela při posouzení žádosti žalobce o plný invalidní důchod ze závěrů
obsažených v záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě ze dne
10. 11. 2005 o posouzení zdravotního stavu žalobce podle ust. §8 zákona č. 582/1991 Sb.
Podle jejího posudkového zhodnocení není posuzovaný schopen fyzicky namáhavých
zaměstnání v třísměnném provoze bez možnosti dodržovat pravidelnou životosprávu.
Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému
v kapitole X odd. C položce 2, písm. c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou
se provádí zákon o důchodovém pojištění, tj. 60%. Míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve smyslu §6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky se nemění. Posuzovaný
není plně invalidní dle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., ale je jen částečně invalidní dle §44
odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%, nedosahuje však výše 66%.
Nejedná se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb., umožňující
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejedná
o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb., značně stěžující obecné
životní podmínky.
Krajský soud si při projednání žaloby vyžádal posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zhodnotila hlavní příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu jako zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. C,
položce 2, písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kde je míra poklesu schopnosti
výdělečné činnosti stanovena mezi 60 – 70 %. Komise tento pokles stanovila na 70 %, tedy
na horní hranici rozmezí s ohledem na dlouholetý průběh onemocnění a výsledky léčby.
Posuzovaný byl k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované plně invalidní podle ust. §39
odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb., přičemž šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 66%.
Ve věci samé uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatelka se ve své kasační stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm d) s. ř. s., tedy
pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí spatřuje stěžovatelka
v nesrozumitelnosti, resp. neúplnosti právního názoru soudu.
S touto námitkou stěžovatelky se Nejvyšší správní soud ztotožnil, zároveň však
po posouzení napadeného rozsudku dospěl k závěru, že tento trpí vadou, ke které je Nejvyšší
správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, a to nepřezkoumatelností pro nedostatek
důvodů rozhodnutí.
Podle §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“) ve spojení s ust. §64 s. ř. s. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění
rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci
vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti
má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami
se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém
stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Při přezkumu správních rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněném
zdravotním stavem neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné
odborné znalosti. Je však povinen přezkoumat, zda má posudek stanovené náležitosti
a vyplývá-li z něj, zda posuzující orgán přihlédl při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti k výsledkům vlastního šetření, jestli komise vycházela z lékařských zpráv
a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného (§1 vyhl.
č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení). Z posudku je nutno také
ověřit, že komise zasedala v řádném složení, které odpovídá §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
Dále se soud zabývá tím, zda jsou v posudkovém hodnocení obsaženy závěry o zdravotním
stavu posuzovaného, a v případě, že posuzující orgány zjistily u posuzovaného dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu,
a konečně zda stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaného
odpovídá této zjištěné příčině. Soud tedy z hlediska úplnosti posudku zkoumá, zda posuzující
orgán učinil všechna potřebná zjištění k tomu, aby se mohl vypořádat se všemi rozhodnými
skutečnostmi podle zákona č. 155/1995 Sb. a vyhl. č. 284/1995. Následně soud posuzuje,
zda posudek splňuje požadavek přesvědčivosti, tzn. obsahuje náležité a logické zdůvodnění
posudkových závěrů.
Krajský soud vyžádaný posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí z výše uvedených hledisek nezhodnotil. Uzavřel, že posudek komise je věrohodný
a na jeho podkladě jsou závěry žalované o skutkovém stavu vyvráceny, aniž by bylo
z odůvodnění rozsudku zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a úvah k tomu dospěl.
Argument, že posudek komise žádná ze stran nezpochybnila, nemůže nahradit úvahu
soudu, z jakých důvodů jej považoval za úplný a přesvědčivý. Přezkoumávaný rozsudek
tak neobsahoval náležitosti stanovené v ust. §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. §64 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu postrádá onu
úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost, která je ze strany zákona předpokládána a v případě
krajského soudu i důvodně očekávána. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil s námitkou
stěžovatelky, že právní názor soudu není v rozsudku náležitě vyjádřen. Pokud soud zaváže
správní orgán právním názorem, je jednak nutné, aby z něj bylo zcela zřejmé, jak má správní
orgán v dalším řízení postupovat, a dále aby ze soudního rozhodnutí vyplývalo, na základě
jakých úvah soud k tomuto názoru dospěl. Jedině tak může být právní názor dostatečně
přesvědčivý a působit na správní orgán, aby jej respektoval.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek
je nepřezkoumatelný ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a je nutno jej zrušit podle §110
odst. 1 s. ř. s.
Krajský soudu v Ústí nad Labem v dalšímu řízení projednávanou věc opětovně
přezkoumá a doplní odůvodnění rozsudku o náležitosti, jejichž absence zakládá
nepřezkoumatelnost rozhodnutí, tj. aby z rozhodnutí soudu bylo především zřejmé, z jakých
skutkových zjištění soud vycházel a jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného
hodnocení důkazů. V případě, že soud zruší rozhodnutí žalované a vrátí jí věc k dalšímu
řízení, vysloví ve věci jednoznačný právní názor.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu