ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.113.2006
sp. zn. 3 Ads 113/2006 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce:
J. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Barákem, advokátem AK Barák, Bedroš & spol.
se sídlem v Brně, Kounicova 10, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 28. 8. 2006, č. j. 33 Cad 114/2006 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2006. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla
zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“). Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že podle posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 26. 1. 2006 byl žalobce
uznán plně invalidním podle ust. §39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění ode dne
24. 2. 2003. Nárok na plný invalidní důchod však žalobci nevznikl, neboť nebyl pojištěn po
dobu potřebnou pro nárok na tento důchod ve smyslu ust. §40 zákona o důchodovém
pojištění, která činí u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků a zjišťuje se z posledních 10-ti roků
počítaných zpět od vzniku plné invalidity. V rozhodném období před vznikem invalidity – tj.
v období od 24. 2. 1993 do 23. 2. 2003 – žalobce získal pouze jeden rok a 53 dnů pojištění.
Nadále žalobci náleží výplata částečného invalidního důchodu. Žalovaná uvedla, že tímto
rozhodnutím realizuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2006, č. j. 41 Cad
118/2005 - 21.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 8. 2006, č. j. 33 Cad 114/2006 – 26,
žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud v rámci
přezkumného řízení postupoval v souladu s ust. §75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. vycházel ze skutkového
a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že napadené
rozhodnutí žalované je věcně správné a zákonu odpovídající. Vzal za prokázané, že žalobce
k datu přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu nesplnil druhou podmínku danou
ust. §38 zákona o důchodovém pojištění, neboť splnil sice zdravotní podmínku poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti, nikoliv však potřebnou dobu pojištění. Krajský soud
provedl šetření z dávkového spisu žalobce vedeného žalovanou a dále ze soudního spisu
sp. zn. 41 Cad 118/2005. Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne
26. 1. 2006 bylo stanoveno datum vzniku plné invalidity dnem 24. 2. 2003, od něhož žalovaná
zjišťovala splnění potřebné doby pojištění ve smyslu ust. §40 zákona o důchodovém
pojištění. Z osobního listu důchodového pojištění ze dne 9. 6. 2005 krajský soud zjistil,
že v době od 24. 2. 1993 do 2. 1. 2002 žalobce nemá žádnou dobu pojištění, vykázaná doba
pojištění je pouze od 2. 1. 2002 do 23. 2. 2003, tedy v délce 1 roku a 53 dnů doby pojištění.
Shodně se skutečnostmi uváděnými samotným žalobcem v podané žádosti o plný invalidní
důchod, krajským soudem bylo z přípisu Úřadu práce B. ze dne 6. 5. 2005 zjištěno, že žalobce
je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 5. 2003 dosud a podpora
v nezaměstnanosti mu byla poskytnuta v době od 1. 5. 2003 do 31. 10. 2003. Dle názoru
krajského soudu žalovaná postupovala správně, když zjišťovala dobu pojištění v rozhodném
období, tj. v období 10-ti let před datem vzniku plné invalidity v posuzované věci
od 24. 2. 1993 do 23. 2. 2003, neboť žalobce byl shledán plně invalidním od 24. 2. 2003.
Krajský soud se ztotožnil se žalovanou, že dobu pobírání částečného invalidního důchodu
nelze hodnotit jako dobu pojištění jak pro nárok, tak pro výši důchodu. Osoby pobírající
částečný invalidní důchod nejsou zařazeny do okruhu pojištěných osob taxativně určených
v ust. §5 zákona o důchodovém pojištění, nesplňují ani podmínky písm. t) odst. 1
citovaného ustanovení. Žalobní námitku spočívající v porušení správního řádu žalovanou,
když nevyzvala žalobce, aby se vyjádřil k podkladům před vydáním napadeného správního
rozhodnutí, považuje krajský soud za neoprávněnou. Podle ust. §85a zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění od 1. 1. 2006 se pro řízení
ve věcech důchodového pojištění nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků
k podkladům rozhodnutí, zahájení řízení z moci úřední se pak účastníkům zpravidla
neoznamuje. Krajský soud nepřisvědčil názoru žalobce, že veškerá předchozí doba pojištění
vztahující se k roku 1992, event. i později, nikoliv však v rozhodné době, se sčítá a lze
na základě toho považovat splnění doby pojištění v řízení o přiznání plného invalidního
důchodu, vzhledem k rozporu s ust. §40 zákona o důchodovém pojištění.
V kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatel uplatnil důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, konkrétně spatřuje tento důvod v souvislosti s vydáním rozhodnutí žalované ze dne
17. 5. 2005 a ze dnů 10. 11. 1992, resp. 1. 3. 2004. Stěžovatel shledává uvedený rozpor
ve skutečnosti, že rozhodnutím ze dne 17. 5. 2006 byla zamítnuta jeho žádost o plný invalidní
důchod, zatímco rozhodnutím ze dne 10. 11. 1992 byl uznán částečně invalidním a současně
pobíral s účinností od 2. 2. 1995 částečný invalidní důchod. Domnívá se, že má-li být doba
pojištění posuzována od 24. 2. 1993 do 23. 2. 2003, není možné v případě stěžovatele
podmínku doby pojištění splnit nikdy. Stěžovatel je tak přesvědčen, že při jeho přechodu
z částečné invalidity do plné má dojít k náhradě částečného invalidního důchodu invalidním
důchodem plným. Z dikce zákona vyvozuje závěr, že rozhodnou dobou pro přiznání nároku
na plný invalidní důchod je doba pojištění dosažená před vznikem částečné či plné invalidity,
v jeho případě před datem 10. 11. 1992. Stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek Krajského
soudu v Brně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla formálně podána z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Konkrétně pak stěžovatel spatřuje pochybení jak
žalované, tak krajského soudu v určení rozhodného období pro zjišťování potřebné doby
pojištění pro vznik nároku na plný invalidní důchod. Fakticky tedy dovozuje nesprávné
posouzení právní otázky, tedy důvod kasační stížnosti dle ust. §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Samotný skutkový stav nijak nezpochybňuje. Nejvyšší správní soud předesílá,
že hmotněprávním předpisem upravujícím danou otázku je zákon o důchodovém pojištění,
který jednoznačně stanoví podmínky nároku na plný invalidní důchod. V posuzované věci
se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku krajského soudu,
kdy krajský soud správně stanovil rozhodnou dobu pro zjišťování pojištění pro přiznání
plného invalidního důchodu odvozenou od stěžovatelem nerozporovaného data vzniku plné
invalidity dnem 24. 2. 2003, tj. období 10-ti let před datem vzniku plné invalidity stěžovatele
od 24. 2. 1993 do 23. 2. 2003. Rozhodná období pro zjišťování potřebné doby pojištění
pro nárok na plný invalidní důchod a pro nárok na částečný invalidní důchod se v souzené
věci posuzují samostatně, tudíž splnění podmínky potřebné doby pojištění pro přiznání
částečného invalidního důchodu stěžovateli nemá jakýkoliv vliv pro posuzování podmínek
nároku stěžovatele na plný invalidní důchod. Dikce ustanovení §40 zákona o důchodovém
pojištění nezakládá žádné pochybnosti v postupu správního orgánu při určování rozhodného
období a žalovaná i krajský soud postupovali v souladu s citovaným zákonným ustanovením.
Toto ustanovení nepřipouští výklad, který dovozuje stěžovatel, tj. že podmínka potřebné
doby pojištění se považuje za splněnou tím, že stěžovatel pobíral před vznikem plné
invalidity částečný invalidní důchod. Opačná situace, tedy podmínka potřebné doby pojištění
se považuje za splněnou, pokud bezprostředně před vznikem částečné invalidity byl pobírán
plný invalidní důchod přiznaný podle §42 odst. 1 téhož zákona, je výslovně umožněna
zákonem v ust. §44 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, což na souzený případ
stěžovatele nedopadá.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 2 s. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované
v dané věci náhradu nákladů řízení nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu