ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.114.2006
sp. zn. 3 Ads 114/2006 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce P.
K., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava,
28. října 117, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
30. 10. 2006, č. j. 38 Cad 29/2006 – 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením zamítl žádost žalobce
(dále též „stěžovatel“) o ustanovení zástupce z řad advokátů s odůvodněním, že jeho žaloba
proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 28. 6. 2006, č. j. MSK
79932/2006, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Městského
úřadu Kravaře, ze dne 20. 4. 2006, č.j. soc/414/2006/Řeh, zjevně nemůže být úspěšná,
neboť je toto rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu podle §70 písm. f) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Vzhledem k této skutečnosti je navíc zřejmé, že ustan ovení zástupce není třeba k ochraně
práv žalobce.
Toto usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl žalobce včas podanou kasační
stížností, v níž namítl, že splňuje obě podmínky pro ustanovení zástupce. Jeho sociální
situace, kterou popsal v žalobě a prohlášení o osobních a majetkových poměrech,
mu nedovoluje hradit náklady právního zastoupení. Co se týče důvodnosti žaloby, soud
předem uvádí, že žalobu zřejmě odmítne. Stěžovatel připustil, že podle ust. §56c písm. a)
zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1988 Sb.“), jsou řízení o mimořádných výhodách
pro těžce zdravotně postižené občany ze soudního přezkumu vyloučena. Toto ustanovení
však považuje za protiústavní. Podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod má každý právo
na ochranu zdraví. Žalobce tvrdil, že rozhodnutím žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu
do jeho ústavního práva. Odkázal na čl. 36 Listiny, podle něhož se každý může domáhat
svého práva u nezávislého a nestranného soudu, přičemž z pravomoci soudu nesmí být
vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.
Ačkoli stěžovatel výslovně neoznačil důvod kasační stížnosti, je z jeho argumentace
zřejmé, že uplatnil důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Stěžovatel nesouhlasil s názorem soudu, že jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení z hlediska uplatněného stížního
bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu ustanovit účastníkovi na jeho návrh
zástupce, jestliže jsou u něj předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Soud rozhodující o osvobození
od soudních poplatků, popř. o ustanovení zástupce, se tak nejprve musí vypořádat s otázkou
zjevné neúspěšnosti návrhu. Jestliže shledá, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, nezabývá
se už dále majetkovými a výdělkovými poměry účastníka, ale osvobození od soudního
poplatku nepřizná.
Ze správního spisu vyplývá, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodnutím
č.j. MSK 79932/2006, ze dne 28. 6. 2006, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
Městského úřadu Kravaře, ze dne 20. 4. 2006, č.j. soc/414/2006/Řeh, jímž byla zamítnuta
žádost žalobce o přiznání mimořádných výhod vyššího stupně pro těžce zdr avotně postižené
občany podle ust. 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, a ust. §31 odst. 1 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení.
Podle ust. §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb. jsou ze soudního přezkumu
vyloučena rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce
zdravotně postiženým.
Podle ust. §70 písm. f) s. ř. s. jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního
orgánu, jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.
Nejvyšší správní soud má za to, že z citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá,
že napadené rozhodnutí žalovaného nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví. Tuto
skutečnost ostatně ani stěžovatel v kasační stížnosti nijak nezpochybnil.
Stěžovatel však namítl, že výluka ze soudního přezkumu podle ust. §56c
písm. a) zákona č. 114/1988 Sb. je protiústavní. Rozhodnutím žalovaného totiž došlo
k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu zdraví. Podle čl. 36 Listiny základních
práv a svobod nesmí být přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod
vyloučeno z pravomoci soudu. Nejvyšší správní soud shledal tuto námitku nepřípadnou.
Právo na ochranu zdraví představuje ve vztahu ke státu nároky na provádění opatření
k zajištění zdravého vývoje každého jedince a ochrany a podpory veřejného zdraví. Jedním
z aspektů práva na ochranu zdraví je nepochybně i právo osob se zdravotním postižením
na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky. Mimořádné výhody
zdravotně postižených osob, které přiznává ust. 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.,
však s ochranou zdraví nesouvisí. Jejich účelem je zlepšení společenského uplatnění
a zajištění určité život ní úrovně. Představují tak jednu z forem sociální péče. Tyto výhody
Listina základních práv a svobod negarantuje a nelze je vyhledat ani v mezinárodních
smlouvách o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána.
Listina základních práv a svobod umožňuje, aby rozhodnutí, která se nedotýkají
základních práv a svobod byla ze soudního přezkumu vyloučena. V posuzované věci nejde
o práva garantovaná předpisy ústavního pořádku, proto výluka ze soudního přezkumu
provedená ustanovením §56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb. je z hlediska ústavních
principů a principů právního státu akceptovatelná.
Jestliže tedy Krajský soud v Ostravě zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce
pro řízení o podané žalobě s odůvodněním, že žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje zjevně nemůže být úspěšná, neboť se na napadené rozhodnutí
vztahuje výluka obsažená v §70 písm. f) s. ř. s., postupoval podle názoru Nejvyššího
správního soudu v takto zřejmé věci naprosto v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě netrpí
vadou podle ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a proto kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaný
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říz ení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu