ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.117.2006
sp. zn. 3 Ads 117/2006 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně
E. H., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava,
ul. 28. října 117, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 19. 10. 2006, č. j. 38 Cad 29/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedené usnesení
Krajského soudu v Ostravě, jímž byl zamítnut její návrh na ustanovení bezplatného zástupce
z řad advokátů. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice splňuje podmínku předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků, avšak ustanovení zástupce pro toto řízení není nutné
k ochraně jejích práv. V daném případě se posuzuje zákonnost rozhodnutí žalovaného
na základě zjištění majetkových a finančních poměrů, které jsou rozhodující pro přiznání
dávky. Soud proto musí vycházet z těchto poměrů a ze skutkového a právního stavu, který
zde byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podle soudu tak nejde o případ skutkově složitý a právně
obtížný, aby žalobkyně musela být zastoupena advokátem.
Usnesení soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatel ka“) kasační stížností.
Je přestárlá a těžce nemocná, nemůže se osobně zúčastnit jednání, a proto nutně potřebuje
k ochraně svých práv advokáta. Podmínky pro jeho ustanovení splňuje v plném rozsahu.
Rozhodnutí soudu se podle ní opírá o nesprávné právní posouzení věci a stěžovatelka
se jím cítí být zkrácena na svých právech. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud usnesení
Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních
bodů, které shledal obsahově podřaditelnými ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
konkrétně jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka namítá, že je stará a nemůže se dostavit k jednání soudu, a proto jí musí
být ustanoven advokát. Tím ovšem směšuje dva procesní instituty - nařízení jednání
a ustanovení advokáta - a to ne zcela adekvátním způsobem. Jedná se o dvě na sobě zcela
nezávislé otázky; z toho pouze posléze uvedená vyžaduje právní posouzení soudem. Zatímco
podmínky pro nařízení jednání jsou splněny již tím, že jeden z účastníků na jeho nařízení trvá
(§51 odst. 1 s. ř. s.), ustanovení advokáta žalobci je podmíněno splněním dvou zákonných
podmínek (předpokladem, aby splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků a –
kumulativně – potřebné zastupování k ochraně jeho práv). Každá z uvedených procesních
otázek se tedy řídí svými, zákonem přesně stanovenými pravidly. Trvá-li pak žalobkyně
na nařízení jednání za situace, kdy není s to se jej osobně zúčastnit, je tato skutečnost
pouze jedním z hledisek, které je nutno vzít v potaz při rozhodování o ustanovení advokáta,
resp. přesněji při posuzování otázky, zda je nebo není ustanovení zástupce třeba k ochraně
jejích práv.
Za významnější hledisko je však třeba považovat hmotně-právní charakter
projednávané věci, jak správně učinil Krajský soud v Ostravě (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45, publ. pod č. 492/2005 Sb. NSS).
V daném případě se rozhodnutí správních orgánů odvíjí výlučně od výše příjmů rodiny
žalobkyně. Správní orgány byly před vydáním svých rozhodnutí obeznámeny s námitkami
žalobkyně, podle nichž jsou skutečné příjmy rodiny nižší v důsledku péče manžela žalobkyně
o osobu blízkou žijící na Slovensku. S těmito námitkami se vypořádaly. Úvaha krajského
soudu o skutkové jasnosti případu je tedy zcela oprávněná a jeho rozhodnutí považuje
Nejvyšší správní soud za podložené. Krajskému soudu lze vyčíst snad jen poněkud přílišnou
skoupost odůvodnění jeho rozhodnutí.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení
netrpí vadou podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 8. srpna 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu