ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.17.2004:39
sp. zn. 3 Ads 17/2004 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J.
Š., zastoupeného advokátkou JUDr. Jiřinou Smrkovskou, se sídlem AK Jagellonská 1, Praha
3, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2004, č. j. 43
Cad 6/2004 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 11. 2003, č. X. Citovaným správním
rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust.
§31 zák. č. 155/1995 Sb. Své rozhodnutí odůvodnil správní orgán tím, že podle ust. §32
odst. 2 cit. zákona dosáhne žalobce důchodového věku dnem 15. 1. 2008 a nárok na starobní
důchod podle §31 tohoto zákona mu pak vznikne nejdříve dnem 15. 1. 2005. Nelze totiž nijak
zohlednit skutečnost, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 9. 1975 byl
stěžovateli svěřen do výchovy syn O., narozený X, neboť podmínka výchovy dítěte má vliv
jen na důchodový věk žen.
Kasační stížnost podal stěžovatel z důvodu uvedeného ust. §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že zápočet
doby péče o nezletilé dítě pro stanovení věkové podmínky pro odchod do důchodu lze provést
jen u ženy, nikoliv u muže, neboť on sám svého syna řádně vychovával po dobu delší 10ti let,
denně se o něj staral a vykonával veškeré práce a všechnu péči stejně tak, jako ji vykonává
žena – matka. Tento přístup, kdy jsou zohledňovány pouze ženy, považuje stěžovatel za
výrazně diskriminační a postupem ve věci se stěžovatel cítí poškozen. Navrhl proto, aby
napadený rozsudek Krajského soudu v Praze byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud se při posouzení věci ztotožnil s právním
názorem stěžovatele na diskriminační charakter ust. §32 zák. č. 155/1995 Sb., předložil dne
4. 11. 2004 podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb. Ústavnímu soudu
návrh na zrušení tohoto ustanovení zákona. Obdobný návrh byl Ústavnímu soudu předložen
Nejvyšším správním soudem též ve věci vedené pod sp. zn. 2 Ads 2/2004. Usnesením ze dne
5. 11. 2004 pak předseda senátu řízení ve věci přerušil na dobu do rozhodnutí Ústavního
soudu o podaném návrhu.
Nálezem pléna ze dne 16. 10. 2007 č. j. Pl. ÚS 53/04 Ústavní soud návrh na zrušení
ust. §32 zák. č. 155/1995 Sb. podaný 2. senátem Nejvyššího správního soudu zamítl. Tímto
nálezem je Nejvyšší správní soud podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán i v projednávané věci.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
stížních bodů uplatněných v kasační stížnosti a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav a jedinou námitkou
uplatněnou stěžovatelem proti napadenému rozhodnutí správního orgánu byl diskriminační
charakter ust. §32 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., které dopadalo na posouzení důchodového
věku stěžovatele pro vznik nároku na starobní důchod podle ust. §31 cit. zákona. O této
otázce svým nálezem autoritativně rozhodl Ústavní soud, který se s názorem stěžovatele
neztotožnil a návrh na zrušení tohoto ustanovení podaný Nejvyšším správním soudem zamítl.
Za této situace Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze
netrpí vadou nesprávného posouzení právní otázky ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Kasační stížnost podanou stěžovatelem proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spoj. s ust. §120
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 14. listopadu 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu