ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.2.2003:207
sp. zn. 3 Ads 2/2003 - 207
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Dagmar Nygrínové,
JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Marie Součkové v právní věci
žalobkyně: A. W., zastoupené JUDr. Pavlem Zouplnou, advokátem se sídlem Smetanovo
nábř. 7, Ostrava, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 21. 11. 2001, č. j. 2 Cao 140/2001 - 38,
takto:
Věc se vrací k projednání a rozhodnutí třetímu senátu.
Odůvodnění:
Ústavní soud svým nálezem ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, zrušil rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 3 Ads 2/2003 - 112.
Nejvyšší správní soud uvedeným rozhodnutím zamítl kasační stížnost žalobkyně proti shora
označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Rozšířený senát N ejvyššího správního
soudu rozhodoval v dané věci poté, co mu byla tato věc postoupena třetím senátem
Nejvyššího správního soudu (usnesení č. j. 3 Ads 2/2003 - 104); důvodem, pro který třetí
senát považoval za potřebné předložit věc rozšířenému senátu, byl přitom zejména nález
Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, kterým Ústavní soud zrušil
předchozí rozsudek Nejvyššího správního soudu v dané věci (č. j. 3 Ads 2/2003 - 60).
Ve svém zrušujícím nálezu (ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/06) pak Ústavní soud
mimo jiné konstatoval, že Nejvyšší správní soud se v daném případě neodchýlil
od své dosavadní rozhodovací praxe a nebyl tedy ani důvod k postupu podle
§17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále též „s. ř. s.“), a k předložení věci rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.
Ústavní soud ve shora citovaném nálezu zejména konstatoval, že „účel ustanovení
§17 odst. 1 s. ř. s. je toliko překážet případné nejednotě v rozhodovací praxi Nejvyššího
správního soudu, nikoli sloužit coby zvláštní instrument, jímž by (teprve!) mohl být uplatněn
princip vázanosti tohoto soudu nálezem soudu Ústavního … v situaci, kdy rozhodující
senát … má rozhodnout na základě odlišného právního názoru, než který byl doposud
v judikatuře Nejvyššího správního soudu aplikován …“ a označil postup Nejvyššího
správního soudu za „svévolnou dispozici s obsazením soudu“, která je mimo jiné v rozporu
s právem na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vzhledem k tomu, že výše citovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu zrušil Ústavní soud mimo jiné i z toho důvodu, že věc neměla
být tomuto senátu vůbec předložena, nezbylo zejména s odkazem na čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR
rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu než rozhodnout tak, jak je uvedeno
ve výroku, tedy věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Ads 2/2003 vrátit
k projednání a rozhodnutí třetímu senátu. V dané věci nejsou splněny z ákonné
podmínky pro její předložení rozšířenému senátu (§17 a §18 s. ř. s.), a rozšířený senát
tedy k jejímu projednání a rozhodnutí není příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2007
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu