ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.26.2007
sp. zn. 3 Ads 26/2007 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně
H. M., zast. JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem se sídlem Praha 1, Hybernská 9, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2006, č. j. 42 Cad
224/2006 – 5,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi stěžovatele JUDr. Branislavu Renkerovi se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2400 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 4. 9. 2006, č. j. X. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost
stěžovatelky o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. §43
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Krajský soud zjistil, že podaná žaloba postrádá náležitosti stanovené v ust. §37 a §71
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), neboť z ní není zřejmé, jakého rozhodnutí se týká, žalobkyně neuvedla důkazy,
které navrhuje provést, ani výrok rozhodnutí soudu, jehož se domáhá. Rovněž k žalobě
nepřipojila napadené správní rozhodnutí. Usnesením ze dne 6. 9. 2006, č. j. 42 Cad 224/2006
– 3, proto soud žalobkyni vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 10 dnů od doručení
tohoto usnesení. Současně ji poučil o tom, jakým způsobem má vady odstranit, a o následcích
nesplnění uložené povinnosti. Na tuto výzvu (doručenou dne 11. 9. 2006) však žalobkyně
nereagovala a nedostatky podání ve stanovené lhůtě neodstranila. Krajský soud dospěl
k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení a v řízení tak není možné pokračovat. Žalobu
proto usnesením odmítl.
Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení včas kasační stížnost z důvodu podle
ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Požádala o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci žádosti
o invalidní důchod. Dále uvedla, že jednáním soudu došlo k porušení jejích práv ve smyslu
§35 odst. 8 s. ř. s. S ohledem na složitost věci a právního systému České republiky měl soud
stěžovatelce ustanovit zástupce k ochraně jejích práv. Z podání stěžovatelky ze dne
4. 9. 2006, 25. 10. 2006 a 1. 11. 2006 je zjevné, že právní formulace obsažené v usnesení
krajského soudu jsou pro ni jakožto právního laika nepřehledné a nesrozumitelné.
Stěžovatelka je v tíživé finanční situaci a je pro ni tudíž nedostupná jakákoliv právní pomoc,
kterou by musela hradit ze svých prostředků. Zástupce z řad advokátů jí byl ustanoven teprve
po podání kasační stížnosti. Na základě uvedeného stěžovatelka považuje napadené usnesení
za nezákonné. Navrhla proto, aby je Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil Krajskému
soudu v Praze k dalšímu řízení. Současně požádala o přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
Po posouzení věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
V projednávaném případě krajský soud žalobu odmítl, neboť měl za to, že v řízení
nelze pokračovat pro nedostatek podmínek řízení. O věci samé tudíž meritorně nerozhodoval.
Nejvyšší správní soud tak může v řízení o kasační stížnosti posoudit pouze to, zda závěr
krajského soudu, že podaná žaloba postrádala náležitosti podle ust. §37 odst. 2 a 3 a §71
odst. 1 s. ř. s., je odpovídající a zda soud následně postupoval v souladu s ust. §37 odst. 5
s. ř. s. Nemůže se však již zabývat samotným rozhodnutím žalované, tedy tím, zda žalovaná
správně posoudila splnění podmínek přiznání částečného invalidního důchodu stěžovatelce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Praze
z hlediska uplatněného stížního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
Žaloba musí obsahovat jak obecné náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
tak zvláštní náležitosti stanovené v §71 odst. 1 a 2 s. ř. s. Podle citovaného ustanovení musí
žaloba mj. obsahovat označení napadeného rozhodnutí, označení důkazů k prokázání tvrzení
žalobce a návrh výroku rozsudku. K žalobě je třeba připojit jeden opis napadeného
rozhodnutí.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Praze, že podaná
žaloba neobsahovala výše uvedené náležitosti vymezené v ust. §71 odst. 1 a 2 s. ř. s. Krajský
soud proto stěžovatelku vyzval k jejich doplnění ve lhůtě 10 dní. V usnesení obsahujícím
tuto výzvu byla stěžovatelka poučena o tom, jakým způsobem má své podání (žalobu) doplnit,
jakož i o tom, že neodstraní-li vady podání, soud usnesením řízení o tomto podání odmítne.
Na výzvu soudu stěžovatelka nijak nereagovala, ani nepožádala o případné prodloužení lhůty,
která se s ohledem na povahu předmětného úkonu, k němuž byla určena, jeví i Nejvyššímu
správnímu soudu jako přiměřená. Stížní námitku, že krajský soud nevzal v úvahu,
že stěžovatelka je neznalá práva a neustanovil jí proto zástupce k ochraně jejích práv,
posoudil Nejvyšší správní soud jako nepřípadnou. Z ust. §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá,
že předseda senátu může za stanovených podmínek ustanovit usnesením zástupce
navrhovateli, a to na jeho návrh. Pokud tedy stěžovatelka měla za to, že její právní znalosti
nepostačují k sepsání žaloby či k odstranění jejích nedostatků, avšak současně neměla
možnost zajistit si právní pomoc, mohla o ustanovení zástupce soudem sama požádat.
Žalobkyně však nejen že toto neučinila, ale na výzvu soudu nijak nereagovala. Neobeznámila
ho tedy ani se skutečnostmi tvrzenými v kasační stížnosti o složitosti věci, své neznalosti
práva a neporozumění výzvě tak, aby soud mohl ve věci ochrany jejich procesních práv učinit
další úkony. Krajskému soudu tedy v jeho procesním postupu nelze ničeho vyčíst.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud
v Praze postupoval zcela v souladu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a nepochybil, pokud z důvodu
neodstranění vad žaloby, pro něž nebylo možno v řízení pokračovat, žalobu odmítl.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadené usnesení netrpí nezákonností
z důvodu tvrzeného stěžovatelkou podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a kasační stížnost
proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Za této situace již Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží v souladu s §9 odst. 2 a §11 písm. b),
c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti ve výši 1500 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 900 Kč
podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Účtovanou odměnu za úkon označený jako „studium spisu
u Krajského soudu v Praze“ Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť je podle jeho názoru
zahrnut pod ust. §11 písm. b) advokátního tarifu. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 2400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení
stěžovatelky nese podle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu