ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.36.2007
sp. zn. 3 Ads 36/2007 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. P.,
zastoupeného advokátem JUDr. Janem Juračkou se sídlem Tovární 7, Znojmo, proti žalované
České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2006 č. j. 33 Cad
143/2006 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
11. 12. 2006 č. j. 33 Cad 143/2006 - 16, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované č. II ze dne 10. 10. 2005 č. X, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že shora uvedeným rozhodnutím
žalované byla zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ust. §44 odst. 3 a §40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle
posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo ze dne 18. 8. 2005 se žalobce
stal částečně invalidním od 6. 5. 2005. Žalobce však nesplnil dobu pojištění potřebnou
pro nárok na částečný invalidní důchod, která u pojištěnce ve věku nad 28 let činí 5 roků,
přičemž potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem částečné invalidity a jde-li
o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 roků počítaných zpět před vznikem částečné
invalidity. V rozhodném období před vznikem částečné invalidity, tedy od 6. 5. 1995
do 5. 5. 2005 získal žalobce pouze jeden rok a 57 dní pojištění.
V žalobě žalobce namítl, že jeho doba pojištění trvala po celé rozhodné období
od 6. 5. 1995 do 5. 5. 2005. V tom spatřoval nezákonnost napadeného rozhodnutí a navrhl
jeho zrušení.
Krajský soud v Brně zjistil, že žalobce byl osobou samostatně výdělečně činnou,
ale pouze v období od 6. 5. 1995 do 31. 12. 1996 vykazoval vyměřovací základ pro stanovení
výše pojistného na důchodové pojištění. Od té doby žalobce již žádný vyměřovací základ
pro stanovení výše pojistného na důchodové pojištění nevykázal. Proto podle názoru
krajského soudu žalovaná postupovala správně, jestliže žádost žalobce zamítla, protože
žalobce nesplnil druhou podmínku ust. §43 zákona č. 155/1995 Sb., tedy nesplnil potřebnou
dobu pojištění. Krajský soud vyšel z obsahu dávkového spisu žalobce, z něhož zjistil,
že žalobce splnil potřebnou dobu pojištění pouze ve shora uvedené délce. Dávkový spis
neobsahoval jiné doby pojištění. Žalobce sice v žalobě tvrdil, že doba pojištění trvala, neuvedl
k tomuto tvrzení žádný důkaz svědčící o opaku.
Žalobce v kasační stížnosti namítl, že rozhodnutí krajského soudu je nezákonné
v důsledku nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“]. Žalobce
i v kasační stížnosti trvá na tom, že jeho doba pojištění trvala po celé rozhodné období, tedy
od 6. 5. 1995 do 5. 5. 2005, aniž by toto tvrzení doložil.
Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Žalobce sice již v žalobě a znovu v kasační stížnosti tvrdil, že rozhodnutí žalované
je nezákonné proto, že jeho doba pojištění nečinila pouze 1 rok a 57 dní, nýbrž celou
potřebnou dobu před vznikem částečné invalidity, toto tvrzení však nijak neprokázal,
resp. ani nenavrhl důkaz, kterým by mohl prokázat jinou (delší) dobu pojištění, než tu,
která vyplývá z dávkového spisu.
Krajský soud tak při posuzování věci vycházel, pokud jde o dobu pojištění, z údajů
obsažených v žalobcově dávkovém spise. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce potřebnou dobu
pojištění nesplnil a proto krajský soud rozhodl v souladu se zákonem, jestliže žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému náhradu nákladů řízení přiznat nelze.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu