ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.38.2007
sp. zn. 3 Ads 38/2007 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
J. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2006 o zvýšení důchodu pro částečnou
bezmocnost, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Cad 107/2006,
v řízení o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
19. 6. 2006 č. j. 42 Cad 107/2006 - 6,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2006 č. j. 42 Cad 107/2006
- 6 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala včas kasační stížnost proti usnesení uvedenému ve výroku tohoto
rozsudku, jímž bylo rozhodnuto
takto:„Podání pana J. P. z 18. 5. 2006, které bylo dne 23. 5.
2006 doručeno ČSSZ a jejím prostřednictvím dne 31. 5. 2006 podepsanému soudu, se odmítá.
Nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“
Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že žalovaná postoupila krajskému soudu
podání žalobce s tím, že jde o žalobu proti jejímu rozhodnutí. Krajský soud se však
„s náhledem ČSSZ neztotožnil, nenaleznuv v podání ani nejmenší, byť třeba jen naznačený
projev pisatelovy vůle podstoupit přezkumné řízení soudní. Předmětné podání proto žalobou
není a nemělo být soudu vůbec postupováno“. Krajský soud dovodil, že absence žaloby
je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, takže podání muselo být odmítnuto podle
ust. §46 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Ze spisu vyplývá, že žalobce zaslal žalované dne 21. 5. 2006 tento přípis: „Proti
rozhodnutí ze dne 27. 4. 2006 se tímto odvolávám“. Přípis byl datován, podepsán a byl
adresován k příslušnému číslu jednacímu, pod nímž je věc žalobce u žalované vedena.
Žalovaná přípisem ze dne 29. 5. 2006 zaslala přípis žalobce krajskému soudu
s tím, že jej považuje za žalobu proti svému rozhodnutí a že tato žaloba byla podána včas.
Krajský soud o věci rozhodl shora uvedeným usnesením.
V kasační stížnosti žalovaná uvedla, že nemá žádné pochybnosti o tom, že pisatel
v souladu s poučením, že ve správním řízení se proti rozhodnutí řádné opravné prostředky
nepřipouštějí a o možnosti jeho soudního přezkumu, požaduje přezkoumání rozhodnutí
soudem. Podání je proto třeba považovat za žalobu a podle toho s ním nakládat.
Krajský soud nesprávně posoudil předmětné podání, když v něm neshledal projev
pisatelovy vůle podstoupit přezkumné řízení soudní. Krajský soud tímto postupem nezákonně
omezil právo pisatele na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu a znemožnil mu domoci
se svého práva na přezkoumání zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV. Krajský soud
tedy svým právním hodnocením pisatele poškodil v jeho důchodových nárocích.
Žalovaná považuje napadené rozhodnutí za nezákonné [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]
a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníkům řízení poučení
o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli
újmu.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
V projednávané věci byla žaloba podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí
směřuje, tedy u žalované (§72 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaná pak musela učinit to, co učinila, tedy
se svým vyjádřením podání postoupila věcně a místně příslušnému soudu; nic víc v této fázi
učinit nemohla.
Krajský soud měl postupovat ve smyslu ust. §36 odst. 1, konkrétně ve smyslu
ust. §37 odst. 5 s. ř. s. Měl žalobce poučit o náležitostech žaloby podle ust. §71 s. ř. s. a měl
ho vyzvat k odstranění vad podání v jím stanovené lhůtě s tím, že nebudou-li vady
ve stanovené lhůtě odstraněny, bude podání odmítnuto.
Tím, že krajský soud bez dalšího podání odmítl, rozhodl nezákonně a žalobci zamezil
v přístupu k soudu.
Nejvyšší správní soud proto napadené usnesení zrušil a krajskému soudu věc vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude krajský soud postupovat
v intencích ust. §37 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu