ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.47.2007
sp. zn. 3 Ads 47/2007 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně V. V.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11.
2005 č.j. 42 Cad 203/2005 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaná podala včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 7. 11. 2005 č. j. 42 Cad 203/2005 - 9, kterým bylo rozhodnuto, že „řízení
se zastavuje, nikomu se nepřiznává náhrada procesních nákladů.“
Ze soudního spisu vyplývá, že k projednání žaloby žalobkyně o částečný invalidní
důchod nařídil krajský soud jednání na den 7. 11. 2005, jehož se zúčastnila žalobkyně
a zaměstnankyně žalované.
Podle obsahu protokolu o jednání žalobkyně při něm vzala žalobu zpět. Krajský soud
poté prohlásil shora uvedené usnesení. V protokolu uvedl, že usnesení bylo veřejně
vyhlášeno, včetně odůvodnění a zákonného poučení. Po jeho vyhlášení se obě strany vzdaly
práva opravného prostředku, usnesení se proto oběma stranám doručuje formou stejnopisu
tohoto protokolu a věc je tím definitivně uzavřena.
Krajský soud již nevypracoval písemné vyhotovení tohoto usnesení.
V kasační stížnosti, kterou žalovaná podala „z důvodu právní jistoty“ a z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), uvedla, že nesouhlasí s formou usnesení, kterou krajský soud vyhotovil
a doručil oběma stranám. Jedná se pouze o doklad, který má pouze náležitosti protokolu
o jednání. Podle ust. §55 odst. 3 s. ř. s. se písemné vyhotovení usnesení doručuje účastníkům
a osobám na řízení zúčastněným jen tehdy, končí-li se jím řízení. V daném případě k ukončení
řízení došlo. Krajský soud měl proto podle tohoto ustanovení postupovat a po vyhlášení
usnesení vyhotovit jeho písemnou podobu. Krajský soud však takto nepostupoval. Protokol
o jednání s kulatým razítkem soudu nenahrazuje písemné vyhotovení usnesení ve věci.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost
takto:
Z obsahu protokolu o jednání vyplývá, že u soudu přítomná zaměstnankyně žalované
se po vyhlášení usnesení „vzdala práva opravného prostředku“, což žalovaná potvrzuje
v kasační stížnosti.
Soudní řád správní nemá výslovné ustanovení o tom, zda se lze vzdát opravného
prostředku po vyhlášení rozhodnutí, a pokud ano, jaké procesní důsledky takové vzdání
se má.
Pro posouzení této otázky nelze použít ust. §64 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento
zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí
části občanského soudního řádu. Je tomu tak proto, že část první občanského soudního řádu
obsahuje obecná ustanovení a část třetí obsahuje ustanovení o řízení v prvním stupni. Jinak
řečeno, ve smyslu ust. §64 s. ř. s. nelze přiměřeně použít části čtvrté občanského soudního
řádu, která obsahuje ustanovení o opravných prostředcích.
Řešení je třeba hledat v použití analogie, a to analogie s občanským soudním řádem,
který je svojí povahou právním předpisem nejbližším soudnímu řádu správnímu.
Podle ust. §207 odst. 1 o. s. ř. vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu,
a to až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí.
Podle ust. §218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud zamítne odvolání, které bylo podáno
někým, kdo k odvolání není oprávněn.
V oblasti právní úpravy odvolání v občanském soudním řádu se dovozuje, že účinným
vzdáním se odvolání zaniká subjektivní legitimace k odvolání toho, kdo se tohoto oprávnění
vzdal. Kdyby přesto podal později odvolání, odvolací soud je odmítne podle ust. §218
písm. b) o. s. ř. jako podané osobou k němu neoprávněnou (viz Bureš/Drápal/Krčmář
a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář – II. díl, C.H.Beck, 7. vydání, str. 1095).
Podle ust. §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (byť svojí povahou opravným
prostředkem mimořádným). Proto je třeba v projednávané věci analogicky aplikovat shora
uvedená ustanovení části čtvrté občanského soudního řádu.
V projednávané věci se žalovaná po vyhlášení usnesení vzdala práva podat proti němu
opravný prostředek. Proto, i když krajský soud měl nepochybně vypracovat písemné
vyhotovení usnesení a účastníkům řízení je doručit, je třeba v projednávané věci aplikovat
ust. §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh (kasační stížnost), jestliže návrh (kasační stížnost) byl podán osobou k tomu
zjevně neoprávněnou.
Žalovanou je třeba považovat za osobu zjevně neoprávněnou podat v této věci kasační
stížnost, protože, jak je shora vyloženo, se tohoto práva vzdala.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost odmítl podle ust. §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s. Podle
tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu