ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.49.2007
sp. zn. 3 Ads 49/2007 - 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
T. H., proti žalovanému Magistrátu města Ostravy, se sídlem Prokešovo náměstí 8,
Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2005, čj. SVZ/1/11868/05/Živ,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 Cad 30/2005, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2006, č. j. 38 Cad 30/2005 - 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Magistrát města Ostravy, odbor sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „žalovaný“),
rozhodnutím ze dne 18. 8. 2005, čj. SVZ/1/11868/05/Živ, podle §59 odst. 2 spr. ř. (v celém
textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností
od 1. 1. 2006 zrušen a nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn. soudu)
zamítl odvolání žalobce a současně potvrdil jím napadené rozhodnutí Úřadu městského
obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, odboru sociálních služeb, školství a využití volného času
(dále jen „Úřad městského obvodu“), ze dne 9. 6. 2005, čj. OSŠ1/24/3510A/2005/Vá, kterým
rozhodl o nepřiznání dávky sociální péče žalobci. Úřad městského obvodu v rozhodnutí
uvedl, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce ode dne
26. 5. 2004 již bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Protože se opakovaně nepodařilo
zastihnout žalobce v místě jeho trvalého pobytu, nebylo možné provést sociální šetření
celkových sociálních a majetkových poměrů pro účely posouzení jeho sociální potřebnosti,
ačkoli tato šetření byla vždy předem s žalobcem domluvena.
V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný vyjádřil, že Úřad městského
obvodu postupoval v souladu s právními předpisy, přičemž žalobci bylo ve správním řízení
umožněno, aby uplatnil svá procesní práva. Rozhodl podle §1 až 4 zákona č. 482/1991 Sb.,
o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 482/1991 Sb.“;
s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné
nouzi – pozn. soudu), o nepřiznání dávky, neboť u žalobce nebylo možné provést dne
22. 4., 26. 4., 20. 5. a 25. 5. 2005 šetření sociálních a majetkových poměrů, které jsou
pro rozhodování o nároku na dávku sociální péče rozhodné. Žalobce ani v jednom případě
nebyl zastižen doma, a to i přes zanechané výzvy. Posléze svou nepřítomnost ze dne
22. 4. a 26. 4. 2005 omluvil a doložil potvrzením o pracovní neschopnosti, důvody
nepřítomnosti ve dnech 20. 5. a 25. 5. 2005 sdělil rovněž, nicméně je však již nijak nedoložil.
Žalovaný proto odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu městského obvodu potvrdil.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 7. 2006, č. j. 38 Cad 30/2005 - 44,
žalobu žalobce zamítl. Soud uvedl, že žalobce byl opakovaně vyzýván, aby umožnil provést
sociální šetření pracovníkům Úřadu městského obvodu, kteří měli v místě jeho bydliště
prošetřit jeho sociální a majetkové poměry, přičemž toto šetření ani v jednom případě
neumožnil. Rozhodnutí žalovaného i Úřadu městského obvodu jsou v souladu s právními
předpisy a vycházejí z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobci bylo umožněno
seznámit se se spisovým materiálem, na čemž nic nemění skutečnost, že protokol o seznámení
se se spisem nepodepsal. Úřad městského obvodu postupoval správně, když dávku sociální
péče žalobci nepřiznal a ani žalovaný proto nepochybil, když žalobcovo odvolání zamítl.
Soud vyjádřil, že žalobce opakovaně nebyl zastižen v místě svého bydliště, ačkoli byl vždy
upozorněn na termín, kdy bude šetření provedeno. Absenci ve dnech 20. 5. a 25. 5. 2005
omlouval svou účastí ve výběrových řízení, což však nedoložil žádným potvrzením. Úřadu
městského obvodu tedy nebyla poskytnuta možnost posoudit sociální a majetkové poměry
žalobce podle zákona č. 482/1991 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“) v obecné rovině
nezákonnost, nepřezkoumatelnost a zmatečnost rozhodnutí krajského soudu. Tyto důvody
spatřuje v nesprávném doručení písemného oznámení o šetření ve lhůtě 2-5 dnů předem,
což podle něj krajský soud nepřezkoumal. Stěžovatel neuvedl též žádné konkrétní zákonné
ustanovení, ve kterém je tato lhůta a povinnost obsažena, event. jakým rozhodnutím
byl v jím tvrzené nekonkrétně uvedené lhůtě zkrácen. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2006,
č. j. 38 Cad 30/2005 - 44, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a současně požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není žádným zákonem stanoveno,
jakým způsobem a hlavně v jaké lhůtě by měl být žadatel o dávku o sociálním šetřením
předem vyrozuměn. Stěžovatel měl možnost seznámit a vyjádřit se k podkladům
pro rozhodnutí, a to jak v rámci řízení před Úřadem městského obvodu, tak i v řízení
odvolacím. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Krajský soud stěžovateli na základě jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti dne 12. 12. 2006 zaslal „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“ (dále jen „Potvrzení“) s tím, aby jej ve lhůtě do 10 dnů vyplněné, podepsané
a potvrzené vrátil, což je uvedeno na č.l. 67 procesního spisu. Protože stěžovatel nebyl
zastižen, byla zásilka dne 13. 12. 2006 uložena, přičemž stěžovatel si ji vyzvedl a převzal dne
28. 12. 2006. Stěžovatel však nijak nereagoval. Krajský soud v Ostravě proto usnesením
ze dne 25. 1. 2007, č. j. 38 Cad 30/2005 - 68, žalobci zástupce z řad advokátů neustanovil.
Současně jej vyzval, aby ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne doručení této výzvy doložil
plnou moc, kterou udělil advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti a jeho
prostřednictvím doplnil kasační stížnost ze dne 29. 9. 2006 údajem o tom, v jakém rozsahu
rozsudek napadá, a aby uvedl důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s.,
které obsahově popíše ve vztahu k napadenému rozsudku. Stěžovatel jím byl rovněž poučen
o možnosti odmítnutí jeho návrhu.
Podle Nejvyššího správního soudu k tomu, aby se mohl meritorně zabývat kasační
stížností napadající rozsudek soudu prvního stupně je třeba, aby byly splněny procesní
podmínky řízení o kasační stížnosti. Tou je jednak bezvadná kasační stížnost, která obsahuje
podle 106 odst. 1 s. ř. s. všechny požadované náležitosti. Chybějící náležitosti, zejména
rozsah napadení a důvody kasační stížnosti brání pokračování v řízení, neboť v něm je
Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. jejím rozsahem a důvody vázán.
Na výzvu soudu ohledně konkretizace důvodů kasační stížnosti stěžovatel nereagoval.
Další procesní podmínkou řízení je rovněž prokázání, že stěžovatel je v řízení
o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, nebo že má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Přestože byl stěžovatel soudem vyzván - poté, co byla jeho žádost o ustanovení
advokáta zamítnuta – ke zvolení zástupce ve stanovené lhůtě a jeho kasační stížnost
v této věci byla zamítnuta, advokáta si nezvolil.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel, vzdor výzvě soudu, neodstranil vady
podání a nedostatek povinného zastoupení advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s. Jedná
se přitom o nedostatek procesních podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn.
Nejvyšší správní soud proto s ohledem na §120 s. ř. s. a podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
návrh stěžovatele odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti - nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu