ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.54.2007:24
sp. zn. 3 Ads 54/2007 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce
V. W., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9,
Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
21. 11. 2005, č. j. 42 Cad 224/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnosti se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 29. 7. 2003, čj. X. V podané kasační stížnosti žalobce namítl
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť v záhlaví není uvedeno správní rozhodnutí,
jež bylo předmětem přezkumu a dále namítal, že se soud nevypořádal s právní argumentací
žalobce založenou na několika nálezech Ústavního soudu. Žalobce proto navrhl, aby byl
rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2005 zrušen a věc vrácena tomuto
soudu k novému projednání.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 1. 9. 2005, č. j. 3 Ads 6/2005 – 57 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 31. 5. 2004, č. j. 42 Cad 73/2004 – 25 a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud zde dovodil existenci důvodů podle ust. §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s. a zavázal krajský soud právním názorem, že usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 16. 6. 2004, kterým byla vyslovena analogicky účast žalobce na soudní
rehabilitaci podle ust. §33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. není právně relevantní pro přiznání
odškodňovacích nároků podle zák. č. 261/2001 Sb. a tudíž ani podle ust. §25 odst. 1 a 7
zák. č. 119/1990 Sb. Tento právní názor Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném
rozsudku ze dne 21. 11. 2005 dodržel.
Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost žalobce je nepřípustná. Jak bylo již uvedeno výše, Krajský soud v Ústí
nad Labem byl při svém rozhodnutí vázán právním názorem vysloveným v předchozím
zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu a tento právní názor dodržel. Uvedenou
skutečnost žalobce v kasační stížnosti nezpochybňuje, jeho námitky směřují opětovně
do posouzení právní otázky, k níž se Nejvyšší správní soud již jednou vyslovil. K tomu
Nejvyšší správní soud už jen pro úplnost dodává, že námitku nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku z důvodu absence označení správního rozhodnutí, které bylo
předmětem přezkumu, ve výroku rozsudku považuje za zcela účelovou. Takovouto povinnost
soud žádný předpis neukládá a je navíc zcela zřejmé, že ani sám žalobce fakticky nemá
pochyby, jaké správní rozhodnutí bylo přezkoumáno. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší
správní soud kasační stížnost žalobce podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spoj. s ust.
§120 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spoj. s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu