ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.67.2007:75
sp. zn. 3 Ads 67/2007 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce P.
F., zastoupeného JUDr. Jánem Juhászem, advokátem se sídlem Slovensko, Košice, Palackého
2, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 22 Cad 137/2006 – 43,
ze dne 31. 1. 2007,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Jánovi Juhászhovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2600 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2003 zamítla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ)
žádost žalobce o přiznání starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení §29
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) a podle
Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení. Žalobci
nárok nevznikl, protože nezískal potřebných 15 roků pojištění, nýbrž podle dokladů pouze 11
roků a 113 dní pojištění.
Rozsudkem ze dne 20. 9. 2005, č. j. 19 Cad 9/2004 - 94, Krajský soud v Ostravě
rozhodnutí ČSSZ pro vady řízení zrušil, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě
nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Soud žalované uložil zhodnotit další dobu pojištění
žalobce, která doposud nebyla zhodnocena, a to dobu od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954,
kdy žalobce pracoval u D., tj. 124 dnů pojištění; dále zhodnotit dobu pojištění od 25. 5. 1957
do 19. 8. 1957, kdy žalobce pracoval jako nižší zdravotnický pracovník. Dobu, po kterou se
žalobce zdržoval v zahraničí, žalovaná žalobci nezapočetla, neboť žalobce tuto dobu
neuplatnil. Soud uložil žalované zhodnotit i tuto dobu, bude-li prokázána jako doba pojištění,
a to od doby platnosti Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o
sociálním zabezpečení.
Dne 28. 2. 2006 vydala žalovaná nové rozhodnutí, kterým žádost žalobce o starobní
důchod opět zamítla pro nesplnění podmínek ust. §29 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.
a podle Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení.
V odůvodnění rozhodnutí uvedla, že v souladu s názorem soudu dodatečně žalobci zhodnotila
dobu pojištění v období od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954 v rozsahu 124 dnů a v období
od 25. 5. 1957 do 19. 8. 1957 a na základě žalobcem doloženého originálu potvrzení byla
žalobci dodatečně započtena doba pojištění od 21. 1. 1954 do 30. 1. 1954. Dále žalovaná
došetřila dobu žalobcova pojištění u firmy P. a.s. v období od 1. 7. 1968 do 30. 9. 1968 a od
1. 11. 1968 do 17. 9. 1969. Nárok na starobní důchod žalobci nevznikl, protože nezískal
potřebných 15 roků pojištění. Dle dokladů získal žalobce pouze 13 roků a 17 dní pojištění.
I toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou, o které rozhodl Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 31. 1. 2007 (rozhodnutí přezkoumávané nyní Nejvyšším správním
soudem). Soud provedl důkaz dávkovým spisem žalobce vedeným u ČSSZ a zjistil
průkaznost dob pojištění tak, jak byly podrobně rozepsány v písemném vyjádření žalované
k žalobě. Sumarizovaná celková doba pojištění získaná v českém systému důchodového
pojištění činila 1317 dní. Z právního stanoviska žalované podle soudu rovněž vyplynulo,
že žalobci se došetřují ještě další doby pojištění získané u německého nositele pojištění, které
budou předmětem nového rozhodnutí o žalobcově žádosti o starobní důchod. Krajský soud
proto žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítá nezohlednění dalších dob pojištění, konkrétně dobu od 6. 7. 1966
do 22. 9. 1969. Z rozsudku podle něj dále není zřejmé, jak se krajský soud vypořádal
se zápočtem doby pojištění od 1. 7. 1968 do 30. 9. 1968 a od 1. 11. 1968 do 17. 9. 1969
ve firmě P. p. Soud pouze konstatuje, že zjistil doby pojištění tak, jak byly podrobně
rozepsané ve vyjádření žalované k žalobě, kde se uvádí, že tyto doby byly došetřeny.
Rozsudek soudu proto stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný a nesrozumitelný. Žádá
Nejvyšší správní soud, aby jej zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněných stížních
bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu kasační
stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel dovolává důvodu vymezeného v §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně, resp. tvrdí jinou vadu řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
O věci uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhá toho, aby soud zhodnotil doby jeho pojištění,
konkrétně od 6. 7. 1966 do 22. 9. 1969. Této žádosti nelze vyhovět. Jak bylo uvedeno výše,
uložil Krajský soud v Ostravě ve svém zrušovacím rozsudku žalované, aby zhodnotila dobu
pojištění stěžovatele od 18. 6. 1954 do 19. 10. 1954 a od 25. 5. 1957 do 19. 8. 1957.
To žalovaná v následně vydaném rozhodnutí ze dne 28. 2. 2006 učinila, a nadto započetla
stěžovateli dodatečně dobu pojištění od 21. 1. 1954 do 30. 1. 1954. Ve více než plné míře
tedy realizovala, co jí bylo krajským soudem uloženo. V žalobě proti tomuto novému
rozhodnutí žalované pak mohl stěžovatel úspěšně brojit pouze zpochybněním výše uvedeného
závěru.
Žádá-li stěžovatel cestou opravných prostředků ke správnímu soudu o započtení
dalších dob pojištění, než které byly žalovanou na základě rozsudku Krajského soudu
v Ostravě zhodnoceny, není tomuto požadavku možno vyhovět, neboť soud nemůže
naznačeným způsobem nahrazovat činnost správních orgánů. Pro tuto situaci předvídá zákon
č. 155/1995 Sb. možnost zažádat o zvýšení důchodu podle jeho §56 odst. 1 písm. b) z toho
důvodu, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží.
Pokud tedy Krajský soud v Brně žalobu jako nedůvodnou zamítl, postupoval v zásadě
správně, byť pro tento závěr bylo zcela dostačující posoudit, zda žalovaná respektovala
závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě
či nikoliv. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený rozsudek
netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proto podle
§110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu
nákladů řízení, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120
s. ř. s.). Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s §11 písm. b) a d) ve spojení
s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení
o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 2 x
1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za dva úkony právní
služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 2600 Kč. Uvedená částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu