ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.73.2006
sp. zn. 3 Ads 73/2006 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: T.
V., zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Muchova 9/223,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2005,
č.j. 4 Cad 60/2005 – 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanovené advokátky Mgr. Dagmar Dřímalové se u r č u j e
částkou 650 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
žalované ze dne 22. 6. 2005, č. X. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta
žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §43 písm. a) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění (dále jen „zákon o důchodovém
pojištění“). Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tím, že podle posudku posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 11. 4. 2005 byl žalobce uznán částečně
invalidním podle ust. §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění již ode dne 16. 9. 2003.
Nárok na částečný invalidní důchod však žalobci nevznikl, neboť nebyl pojištěn po dobu
potřebnou pro nárok na tento důchod ve smyslu ust. §44 odst. 3 zákona o důchodovém
pojištění ve spojení s ust. §40 téhož zákona, která činí u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků
a zjišťuje se z posledních 10-ti roků počítaných zpět od vzniku částečné či plné invalidity.
V rozhodném období před vznikem invalidity – tj. v období od 16. 9. 1993 do 15. 9. 2003 –
žalobce získal pouze čtyři roky a 315 dní pojištění. Žalovaná uvedla, že tímto rozhodnutím
realizuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2005, sp.zn. 1 Cad 77/2004. Dále
vyzvala žalobce k zaslání příslušných dokladů o pojištění - zaměstnání v rozhodné době
k novému posouzení, pokud nejsou uvedeny na jeho osobním listě důchodového pojištění
připojeném k citovanému rozhodnutí.
Městský soud v Praze vycházel při posuzování věci z následujícího skutkového stavu:
Žalobce byl poživatelem plného invalidního důchodu v době od 4. 7. 2003
do 21. 6. 2004. Při kontrole invalidity byl lékařem Pražské správy sociálního zabezpečení
v Praze 10 (dále též „PSSZ“) žalobce uznán částečně invalidní od 22. 6. 2004. Česká správa
sociálního zabezpečení v Praze (dále též „ČSSZ“) dne 21. 7. 2004 zamítla žádost žalobce
o přiznání částečného invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínky potřebné doby
pojištění 5 let k takto stanovenému datu vzniku částečné invalidity, tj. v rozhodné době od
22. 6. 1994 do 21. 6. 2004 získal žalobce pouze 4 roky a 316 dní pojištění. Žalobce podal
proti tomuto rozhodnutí žalobu, o které bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze
rozsudkem ze dne 10. 5. 2005, č. j. 1 Cad 77/2004 – 24, tak, že toto rozhodnutí bylo zrušeno
a věc byla vrácena ČSSZ k dalšímu řízení. Během přezkumného soudního řízení vedeného
v rámci této věci bylo posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR stanoveno
jiné – dřívější datum vzniku částečné invalidity ke dni 16. 9. 2003. Soud ve zrušujícím
rozsudku zavázal ČSSZ vydáním rozhodnutí ve smyslu tohoto posouzení a rozhodnutím
o nároku žalobce na částečný invalidní důchod s ohledem na datum vzniku částečné invalidity
dne 16. 9. 2003. ČSSZ poté jako žalovaná v posuzované věci rozhodla o žádosti žalobce
na přiznání částečného invalidního důchodu přezkoumávaným rozhodnutím ze dne
22. 6. 2005 výše zmíněným způsobem.
Z dávkového spisu soud zjistil, že žalovaná žalobci započetla všechny doby
pojištění a zaměstnání, které má doloženy. V osobních listech žalobce, vyhotovovaných
vždy při rozhodování o konkrétním nároku žalobce na invalidní důchod, jsou dle šetření
soudu zahrnuty všechny doby pojištění, jež byly doloženy. Provedeným výpočtem soud
zjistil, že v rozhodném období před vznikem invalidity – od 16. 9. 1992 do 15. 9. 2003 –
žalobce získal 4 roky a 315 dní pojištění. Soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl „Přestože
žalobce tvrdil, že v tomto osobním listu důchodového pojištění nejsou zahrnuty všechny doby
zaměstnání a pojištění, které získal, žádné další doby nedoložil a uvedl, že si ani na žádné
takové doby nevzpomíná“. Za takové situace musel soud vyjít z dokladů založených
v dávkovém spise, jenž byly podkladem pro rozhodnutí žalované. Soud tak dospěl k závěru,
že žalovaná při rozhodování o žádosti žalobce na částečný invalidní důchod vycházela
ze správně zjištěného skutkového stavu, neboť realizovala rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 10. 5. 2005, č. j. 1 Cad 77/2004 – 24, a proto vycházela z data vzniku částečné
invalidity dne 16. 9. 2003. Žalobce v rozhodném období získal pouze 4 roky a 315 dní
pojištění a tedy mu dle ust. §43 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nárok na částečný
invalidní důchod nevznikl. Žalovaná tak při rozhodování o předmětné žádosti žalobce
postupovala v souladu se zákonem, a proto soud žalobu podle ust. §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
V kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze žalobce (dále
jen „stěžovatel“) uplatnil důvod obsažený v ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel
je přesvědčen, že soud i žalovaná náležitě neposoudili jeho žádost o částečný invalidní
důchod, jím uváděné námitky a nedostatky ve výpisech poskytovaných žalovanou. Zejména
dle stěžovatele nezohlednili skutečnost, že částečný invalidní důchod bezprostředně navazuje
na plný invalidní důchod, který byl stěžovateli přiznán zpětně. Stěžovatel poukazuje
na to, že ze strany žalované obdržel již několik osobních listů důchodového pojištění,
když v každém z těchto listů jsou zaznamenány jiné údaje. Má za to, že v těchto osobních
listech důchodového pojištění nejsou uvedena všechna jím vykonávaná zaměstnání,
tzn. potřebné doby pojištění. Dle stěžovatele z jeho osobních listů důchodového pojištění
vyplývá, že pracoval až do konce roku 1995. Posunutí rozhodné doby před vznikem částečné
invalidity stěžovatele pro zjištění potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní
důchod (na období od 22. 6. 1994 do 22. 6. 2004) nemá vliv, neboť stěžovatel dobu, o kterou
se posunula data pro výpočet částečného invalidního důchodu, měl plně pojištěnou, tudíž
mu dle jeho názoru vznikl nárok na přiznání částečného invalidního důchodu.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Stěžovatel spatřuje pochybení žalované v tom, že při rozhodování o žádosti
stěžovatele o přiznání částečného invalidního důchodu vycházela z osobních listů
důchodového pojištění, ve kterých nejsou uvedena všechna zaměstnání vykonávaná
stěžovatelem, tudíž chybí i uvedení potřebných dob pojištění. Nesprávné posouzení jeho
žádosti o částečný invalidní důchod stěžovatel dovozuje také ze skutečnosti, že rozhodnutím
žalované nepřiznaný částečný invalidní důchod bezprostředně navazuje na dobu vypláceného
plného invalidního důchodu. Dále stěžovatel namítá rozpory v údajích obsažených v osobních
listech důchodového pojištění vyhotovených v rámci různých řízení ČSSZ o jednotlivých
nárocích stěžovatele na invalidní důchod. Pro tyto vytýkané vady měl dle názoru stěžovatele
soud napadené rozhodnutí žalované zrušit. Nejvyšší správní soud však uvedený právní názor
stěžovatele nesdílí.
Podle ust. §36 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) je organizací
příslušnou k plnění úkolů při provádění důchodového pojištění zaměstnanců v pracovním
poměru zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec v pracovním poměru. Tato organizace
také vede podle ust. §38 odst. 1 cit. zákona pro každého svého zaměstnance evidenční list.
Podle odstavce 5 téhož ustanovení je organizace povinna vyhotovit stejnopisy evidenčního
listu a jeden z nich vydá občanovi k předložení příslušnému orgánu sociálního zabezpečení.
Evidenční listy se následně předkládají ČSSZ prostřednictvím okresní zprávy sociálního
zabezpečení, v jejímž obvodu je útvar organizace, ve kterém je vedena evidence mezd.
Vzhledem k výše uvedenému je dle Nejvyššího správního soudu zcela zřejmé,
že žalovaná nikterak nepochybila, pokud při posuzování doby pojištění pro vznik nároku
na částečný invalidní důchod stěžovatele vycházela z evidenčních listů a potvrzení
předložených Pražskou zprávou sociálního zabezpečení. Žalovaná v souladu s výše
citovanými zákonnými ustanoveními nepřezkoumává z úřední povinnosti, zda obsah
předloženého evidenčního listu odpovídá skutečnosti. Tvrdí-li stěžovatel, že v osobních
listech důchodového pojištění nejsou zaznamenány všechny doby zaměstnání a pojištění,
je na něm, aby podle ust. §38 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. požádal příslušnou okresní
správu sociálního zabezpečení, která vydala sporný evidenční list, aby ve smyslu ust. §6
odst. 4 bod 3 cit. zákona zahájila řízení o správnosti zápisu v evidenčním listu důchodového
pojištění. Následné rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení pak může být
podkladem pro případné nové řízení ve věci nároku na částečný invalidní důchod. Nejvyšší
správní soud se tak ohledně této stížní námitky ztotožnil s právním názorem již vyjádřeným
v rozsudku ze dne 14. 3. 2007, č. j. 3 Ads 35/2006 – 76, ve kterém Nejvyšší správní soud
judikoval: „Pochybnosti o správnosti údajů v evidenčním listu důchodového pojištění nelze
odstranit dokazováním v rámci přezkumného řízení soudního, ale ve správním řízení vedeném
u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení dle §6 odst. 4 bod 3 zákona č. 582/1992
Sb“.
Co se týče namítaných rozporů v údajích obsažených v osobním listě důchodového
pojištění ze dne 4. 5. 2004 (podkladem rozhodnutí ČSSZ ze dne 21. 7. 2004 ) a osobním listě
důchodového pojištění ze dne 15. 6. 2005 (podkladem napadeného rozhodnutí žalované
ze dne 22. 6. 2005) nelze stěžovateli přisvědčit, neboť z těchto osobních listů založených
v dávkovém spise vyplývá jasná shoda v zaznamenaných údajích o získaných dobách
pojištění stěžovatele.
Podmínky nároku na částečný invalidní důchod jednoznačně stanoví zákon
o důchodovém pojištění v ust. §43 a §44 ve spojení s §40. Žalovaná při vymezení
rozhodného období pro posouzení nároku stěžovatele správně vycházela z data vzniku
částečné invalidity stěžovatele dne 16. 9 2003, určeného napadeným rozsudkem soudu.
Rozhodné období pro zjišťování potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní
důchod se odvíjí výlučně od data vzniku částečné invalidity. Doba pobírání plného
invalidního důchodu stěžovatele se pouze započte jako doba účasti na pojištění podle ust. §5
odst. 1 písm. t) zákona o důchodovém pojištění. Pobírání plného invalidního důchodu v době
bezprostředně předcházející vzniku částečné invalidity nemá jiný vliv pro posuzování
podmínek nároku stěžovatele na částečný invalidní důchod. Rozhodná období pro zjišťování
potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod a pro nárok na částečný invalidní
důchod se posuzují samostatně, neboť data vzniku plné invalidity a částečné invalidity jsou
v projednávané věci různá. Dikce ustanovení §40 zákona o důchodovém pojištění nezakládá
žádné pochybnosti v postupu správního orgánu při určování rozhodného období a žalovaná
tak postupovala v souladu s citovaným zákonným ustanovením. Toto ustanovení nepřipouští
výklad, který dovozuje stěžovatel, tj. že podmínka potřebné doby pojištění se považuje
za splněnou tím, že stěžovatel pobíral před vznikem částečné invalidity plný invalidní důchod.
Výjimka z tohoto pravidla je výslovně umožněna zákonem v ust. §44 odst. 3 zákona
o důchodovém pojištění, které však na souzený případ stěžovatele nedopadá.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že žalovaná při zjišťování skutkového stavu
pro posouzení podmínek nároku na částečný invalidní důchod stěžovatele nepochybila
a tvrzený důvod kasační stížnosti dle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak nebyl naplněn.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
K tomu nutno závěrem pro úplnost, nad rámec potřebného odůvodnění uvést,
že stěžovatel, pokud získal další dobu pojištění od data vydání napadeného rozhodnutí
žalované, má možnost podat novou žádost o částečný invalidní důchod, na jejímž základě
by byla znovu posouzena podmínka potřebné doby pojištění ve smyslu ust. §44 odst. 3
ve spojení s ust. §40 odst. 2 druhá věta zákona o důchodovém pojištění.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá
právo na náhradu nákladů, které mu vznikly. Žalované v dané věci náhradu nákladů řízení
nelze ze zákona přiznat. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena soudem
zástupkyně advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu ustanovené
advokátce částkou 500 Kč dle ust. §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
v platném znění do 31. 8. 2006, za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 3. 5. 2006. Soud ustanovené
advokátce dále přiznal částku 150 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Úkony prostudování spisu a konzultace se stěžovatelem jsou svojí
povahou součástí úkonu převzetí a přípravy zastoupení. Zástupkyni stěžovatele se tedy
přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 650 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu