ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.75.2006
sp. zn. 3 Ads 75/2006 - 91
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
M. P., zastoupeného JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem se sídlem Slezská 950, Ostrava –
Poruba, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2005 vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 16 Cad 248/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 26. 4. 2006, č. j. 16 Cad 248/2005 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2005 žalovaná odňala žalobci (dále též „stěžovatel“) podle
§56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 24. 11. 2005 plný invalidní důchod.
Žalovaná uvedla, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Chebu ze
dne 7. 9. 2005 již není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 50 %,
přičemž podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Podle §44 zákona o důchodovém pojištění je pak
částečně invalidní pojištěnec, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
Rozsudkem ze dne 26. 4. 2006, č. j. 16 Cad 248/2005 - 41, Krajský soud v Plzni
zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalované. Soud uvedl, že posudek posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí byl vypracován na základě řádně zjištěného zdravotního
stavu žalobce, žalobce souhlasil s popisem svých zdravotních postižení, nesouhlasil
však se závěrem, že již nadále není plně invalidní, nýbrž toliko částečně invalidní. Soud
shledal přesvědčivými závěry posudkové komise, jež stejně jako lékař Okresní správy
sociálního zabezpečení hodnotila zdravotní stav žalobce podle kapitoly XV., oddílu F,
položky 3 písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., pouze s tím rozdílem, že lékař
Okresní správy sociálního zabezpečení hodnotil procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce ve výši 50 % a posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí ve výši 35 %. Jelikož toto hodnocení nedosahuje nutných 66 % poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti, není žalobce nadále plně invalidní. Subjektivní pocit žalobce,
že je nadále plně invalidním, nemůže být důvodem pro ponechání plné invalidity, není-li
podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Zákon o důchodovém pojištění stanoví
podmínky nároku na plný invalidní důchod velmi striktně. Při posuzování nároku na plný
či částečný invalidní důchod je tedy možné vycházet pouze ze zdravotního stavu pojištěnce
za splnění další zákonné podmínky, tj. potřebné doby pojištění. Soud podotkl, že pokud
u žalobce dojde ke zhoršení zdravotního stavu, může opětovně požádat o přiznání plného
invalidního důchodu v novém správním řízení. Ze všech těchto důvodů soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné a na základě výzvy soudu doplněné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítl, že rozsudek
vycházel především z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni
ze dne 3. 1. 2006, přičemž toto hodnocení je ve svých závěrech v rozporu se skutečným
zdravotním stavem a s nálezy odborných lékařů použitých pro posudkové zhodnocení.
Komise dospěla k závěru, že míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti hodnotí
ve výši 35 % s tím, že nezjistila nepříznivý funkční nález s trvalými silnými projevy
nervosvalového dráždění ani těžkou výpadkovou symptomatiku, ani projevy paretické,
svalové atrofie či sfinkterové poruchy míšní etiologie, s podstatným omezením pohyblivosti
a s těžkým omezením denních aktivit. Toto tvrzení je pak v rozporu s nálezem interní kliniky
Fakultní nemocnice v M. ze dne 15. 6. 2005 i nálezu neurologa MUDr. P. N. ze dne
24. 6. 2005. Komise dospěla k závěrům opačným, aniž by řádně zdůvodnila, z jakého důvodu
neakceptuje uvedené lékařské nálezy. Komise rovněž nesprávně hodnotila zdravotní stav
žalobce podle kapitoly XV., oddílu F, položky 3, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., neboť správně se mělo jednat o kapitolu XV., oddíl F, položku 3, písm. c). Dále podle
stěžovatele existují rozpory mezi posudky posudkového lékaře České správy sociálního
zabezpečení (míněn patrně lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Chebu – pozn.
soudu) a posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy byl dán rozdíl
v procentuálním hodnocení, jenž zůstal nevysvětlen. Posudková komise pak ani nevyložila,
z jakého důvodu neaplikovala §6 odst. 4 vyhlášky, pročež je posudek neúplný. Takové
pochybení je pak vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné posouzení splnění
podmínek plné invalidity. Je tedy dána i tzv. jiná vada řízení před soudem podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., která vznikla tím, že posudková komise neměla úplnou a řádnou
spisovou dokumentaci, neboť posudek o odnětí plné invalidity je podepsán jiným
posudkovým lékařem než tím, který posuzoval žalobce v jeho přítomnosti. Soud tak neměl
k dispozici všechny nálezy žalobce a s jeho spisem bylo manipulováno, stěžovateli
nebylo umožněno nahlédnout do dokumentace, soud se nezabýval námitkami týkajícími
se zmanipulování jeho posudkového spisu. Stěžovatel je přesvědčen, že při jednání
dne 30. 8. 2004 byl přítomen MUDr. N. a nikoliv MUDr. O. S., jak je uvedeno v zápise.
Posudkové hodnocení pak konstatovalo zlepšení zdravotního stavu žalobce, přičemž jiné
nálezy a znalecké posudky shledaly jeho zhoršení. Soud se pak nezabýval důkazními
prostředky navrhovanými v žalobním řízení, mj. zprávou MUDr. N. ze dne 27. 2. 2005,
zprávou z revmatologického vyšetření ze dne 15. 6. 2005, zprávou MUDr. V. ze dne
22. 2. 2005, a zprávou MUDr. N. ze dne 8. 3. 2005. Soud za této situace pochybil, pokud jako
jediný důkaz použil posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Ze
všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Plzni ze dne 26. 4. 2006, č. j. 16 Cad 248/2005 - 41, zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
První důvod kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Nejvyšší správní soud přezkoumal průběh řízení
před Krajským soudem v Plzni a zjistil, že posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí při jednání dne 3. 1. 2006 za přítomnosti odborného lékaře neurologa hodnotila pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce podle kapitoly XV., oddílu F, položky 3
písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce ve výši 35 %. Žalobce poté nezpochybnil závěry týkající
se svých zdravotních obtíží, trval však na tom, že se nadále cítí být plně invalidním.
Jak správně uvedl krajský soud, toto tvrzení není způsobilé vyvolat ponechání plné invalidity,
pokud nemá oporu v objektivně zjištěném zdravotním stavu žalobce. V souzené věci
se pak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení i posudková komise Ministerstva práce
a sociálních věcí shodli, že neurologický nález žalobce, jenž byl důvodem pro přiznání plné
invalidity, je již nevýrazný, že došlo ke stabilizaci zdravotního stavu žalobce a je dáno toliko
subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že se jeho zdravotní stav nezlepšil. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti opakuje, že subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že je nadále plně
invalidním, nemůže být důvodem pro ponechání plné invalidity, není-li podpořeno objektivně
zjištěným zdravotním stavem. Stabilizace zdravotního stavu žalobce pak vedla rovněž
k podřazení žalobcova zdravotního postižení pod kapitolu XV., oddíl F, položku 3 písm. b)
přílohy č. 2 k vyhlášce namísto písm. c), pod které bylo žalobcovo zdravotní postižení
podřazeno v době, kdy mu byl přiznán plný invalidní důchod. Věc lze uzavřít tak,
že v souzené věci dospěli posudkový lékař i posudková komise k závěru, že žalobce
již není plně invalidní, nýbrž toliko částečně invalidní. Vzhledem k tomu, že uvedené
posudky hodnotící zdravotní stav žalobce nebyly ve vzájemném rozporu, přičemž oba dospěly
k závěru, že žalobce je nadále toliko částečně invalidním (třebaže míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti hodnotily rozdílně), a ani žalobce v žalobním řízení kromě
ventilování subjektivních pocitů neposkytl relevantní důkazy o tom, že by jeho zdravotní stav
vyžadoval uponechání plné invalidity, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zdravotní
stav žalobce byl v řízení zjištěn dostatečně a že závěr o žalobcově částečné invaliditě
má oporu ve skutkových zjištěních. Nejvyšší správní soud v této souvislosti poukazuje rovněž
na svůj rozsudek ze dne 7. 8. 2003, č. j. 3 Ads 7/2003 - 42, publikovaný pod č. 198/2004 Sb.,
podle něhož „důvodem zániku plné invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu,
ale i stabilizace zdravotního stavu, neboť sama stabilizace dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu spojená s adaptací člověka na situaci vyvolanou například zdravotním
postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění)“. Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší
správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti byl důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
podle něhož lze podat kasační stížnosti z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
krajského soudu spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít tato vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel je přesvědčen, že soud pochybil, pokud neprovedl důkaz
navrhovanými lékařskými zprávami. Z odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku
je však zřejmé, že krajský soud shledal posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí úplným a přesvědčivým. V takové situaci, kdy soud neměl pochyby
o úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí,
pak nebylo nutné provádět ve věci další dokazování, navíc když stěžovatel – v rozporu
s tvrzeními v kasační stížnosti – v žalobním řízení žádné návrhy na dokazování neuplatnil.
Jelikož využití posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění je upraveno přímo v §4
odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, nemohl se krajský soud dopustit stěžovatelem namítané vady řízení tím,
že při soudním přezkumu rozhodnutí vydaného ve věci důchodového pojištění z takového
posudku vycházel. Naopak využití posudku posudkové komise bylo v souzené věci procesním
postupem určeným zákonem. Pokud jde o námitku žalobce vztahující se k posouzení jeho
zdravotního stavu dne 30. 8. 2004, pak je zapotřebí zdůraznit, že jednání konané uvedeného
dne nevyústilo v odnětí plného invalidního důchodu, naopak při něm byl žalobce shledán
plně invalidním. Proto je odkaz na toto jednání v řízení o přezkumu rozhodnutí o odnětí
plného invalidního důchodu právně irelevantní, a soudu jej nepřísluší přezkoumávat.
Soud se ani nemohl nezabývat blíže nespecifikovaným tvrzením o údajném manipulování
se zdravotní dokumentací žalobce. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že krajský
soud se nedopustil stěžovatelem vytýkaných vad řízení; důvod kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci náhradu
nákladů řízení nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu