ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.90.2006
sp. zn. 3 Ads 90/2006 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně M. K.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006 č. j. 22 Ca
69/2006 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 11. 5. 2006 č. j. 22 Ca 69/2006 - 26, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 12. 2005 č.j. P-1560/2005 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění napadeného rozsudku a ze správního spisu vyplývají tyto podstatné
skutečnosti:
Žalobkyně se žalobou domáhala přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo rozhodnuto, že jednorázová peněžní částka podle ust. §4 odst. 2
písm. a) zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa
vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské
lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky (dále jen „zákon
č. 203/2005 Sb.“) se žalobkyni neposkytuje.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně se domáhala
jednorázové peněžní částky, neboť dne 27. 7. 1981 utrpěla v O. škodu na zdraví a další škody
v souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil příslušník Sovětské armády. Žalovaný zjistil
z archivních materiálů, že žalobkyně byla již za škodu, kterou při této dopravní nehodě
utrpěla, odškodněna. Škodu, která žalobkyni vznikla, projednala Česká státní pojišťovna
v průběhu roku 1982 pod č. 81-20329-76-36. Byly jí přiznány jednotlivé nároky podle
občanského zákoníku v celkové výši 1732 Kč a později další nárok ve výši 2437 Kč.
Žalovaný dospěl k závěru, že další důkazy nejsou pro zjištění skutkového stavu a právní
posouzení věci nezbytné a dovodil, s odkazem na ust. §2 odst. 1 pím. d) zákona č. 203/2005 Sb. a na Smlouvu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu
sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk
na území Československé socialistické republiky, uveřejněné pod č. 11/1969 Sb., že nárok
na poskytnutí jednorázové peněžní částky žalobkyni nevznikl, protože již byla odškodněna
Českou státní pojišťovnou, takže nebyla splněna podmínka ust. §2 odst. 1 písm. d) zákona
č. 203/2005 Sb.
Žalobkyně v žalobě uvedla, že to, co je v rozhodnutí uvedeno, jsou pouze částky
vyplývající z její vlastní pojistky, takže se domnívá, že se to netýká jednorázového
odškodnění, o které občané mohou požádat, byli-li poškozeni v souvislosti s pobytem
sovětských vojsk na našem území. Na výzvu soudu doplnila žalobkyně žalobu podáním
doručeným krajskému soudu dne 19. 4. 2006, kterým předložila podklady týkající se její
pojistky; z nich je zřejmé pouze to, že Českou státní pojišťovnou, Oblastním závodem O.,
pobočkou B. bylo řešeno několik pojistných událostí v souvislosti s dopravní nehodou dne
27. 7. 1981 týkající se členů rodiny K., z nichž je patrno, že žalobkyně měla uzavřeno životní
pojištění, pojištěn byl i její manžel J. K. (pozn.: tyto listiny jsou zařazeny jako přílohy
v souvisejícím spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 68/2006).
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí.
Krajský soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.
Všechny podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ust. §2 odst. 1
zákona č. 203/2005 Sb. musejí být splněny současně. Jednou z podmínek pro přiznání
jednorázové peněžní částky je, že fyzická osoba, která za zranění nebo znásilnění
příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území
Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád nebyla odškodněna podle jiného
právního předpisu (§2 odst. 1 písm. d).
Žalobkyně však již v podané žádosti o odškodnění uvedla, že s Českou státní
pojišťovnou měla sjednáno úrazové pojištění, na jehož základě bylo touto pojišťovnou plněno
v důsledku pojistné události. Žalovaný se v průběhu správního řízení nezabýval otázkou
charakteru a rozsahu tohoto tvrzeného pojištění, nevyžádal si podklady České státní
pojišťovny o likvidaci pojistné události a rozhodl pouze na základě uvedených archivních
dokladů.
Podle ust. §46 zákona č. 71/1967 Sb. musí být správní rozhodnutí nejen v souladu
se zákony a ostatními právními předpisy, ale musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu
věci. Za situace, kdy žalovaný opomenul otázku existence osobního pojištění žalobkyně
v době úrazu, nevyhodnotil dopad této právní skutečnosti na již poskytnuté odškodnění, nelze
dospět k závěru, že rozhodl na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. I v řízení o poskytnutí
jednorázové peněžní částky se plně uplatní zásady správního řízení, zejména zásada
materiální pravdy a zásada oficiality. Podle ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 správního řádu
musí rozhodnutí správního orgánu vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Je povinností
správního orgánu z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné
nebo zpochybněné skutečnosti, zejména ty, s nimiž nárok stojí a padá. Nesplňuje-li žadatel
některý ze zákonem stanovených předpokladů pro přiznání nároku, musí správní orgán
o žádosti rozhodnout řádně odůvodněným rozhodnutím, které má náležitosti stanovené
v ust. §47 odst. 3 správního řádu.
Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající v tom,
že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje
zásadní doplnění (§76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen
„s. ř. s.“) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti žalovaný vyslovuje nesouhlas s právní argumentací krajského
soudu. Podle jeho názoru je existence osobního úrazového pojištění žalobkyně v době
dopravní nehody a tvrzené plnění, poskytnuté žalobkyni na jeho základě Českou státní
pojišťovnou, v dané věci zcela irelevantní a nemá dopad na žalobkyni již dříve poskytnuté
odškodnění, když tato skutečnost vedla žalovaného k neposkytnutí jednorázové peněžní
částky.
V kasační stížnosti žalovaný tvrdí, že je pravda, že žalobkyni byla ze strany České
státní pojišťovny poskytnuta náhrada škody na zdraví a věcech, jež jí vznikla v důsledku
předmětné události, a že jí byly pojišťovnou vyplaceny jednotlivé nároky, které přísluší
poškozenému podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale toto plnění žalobkyni
poskytla Česká státní pojišťovna nikoli z titulu sjednaného osobního úrazového pojištění,
ale z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových
vozidel, provozovaného Českou státní pojišťovnou, jehož rozsah a podmínky upravovala
vyhláška č. 123/1974 Sb. Konkrétně se jednalo o zákonné pojištění, jež měl s Českou státní
pojišťovnou sjednáno J. Č., držitel vozidla, které bylo při dopravní nehodě poškozeno a
v němž cestovala žalobkyně se svou rodinou. Tyto skutečnosti jednoznačně vyplývají ze
správního spisu, konkrétně z dopisu zástupce Zmocněnce vlády ČSSR pro záležitosti
dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR ze dne 21. 1. 1983 č.j. 388-81-P, adresovaného
náčelníku sekretariátu Zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských
vojsk v ČSSR (č.l. 42 - 44).
Česká státní pojišťovna pak uplatnila nárok na regresní náhradu škody podle ust. §368
a 382 o. z. u Zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk
v ČSSR a následně rozhodnutím zmocněnců obou vlád jí byla ve smyslu ust. čl. 10 odst. 1
Smlouvy a příslušných ustanovení o. z. nahrazena škoda vzniklá pojišťovně vyplacením
uvedených pojistných plnění. Z toho vyplývá, že žalobkyně byla za svá zranění odškodněna
a nesplňuje tak podmínku pro poskytnutí jednorázové peněžní částky.
Žalovaný má tak za prokázané, že ve správním řízení byl z jeho strany spolehlivě
zjištěn skutkový stav, který jednoznačně vyplývá ze shromážděných podkladů a odůvodňuje
vydání rozhodnutí o neposkytnutí jednorázové peněžní částky, a že jeho doplnění by bylo
pro účely vydání správního rozhodnutí zcela nadbytečné.
Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Není pochyb o tom, že žalobkyně je osobou oprávněnou podle ust. §2 odst. 1 písm. a)
až c) zákona č. 203/2005 Sb. Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně již byla za zranění
odškodněna podle jiného právního předpisu [§2 odst. 1 písm. d) zákona č. 203/2005 Sb.];
pokud by tomu tak bylo, nenáležela by jí jednorázová peněžní částka.
Žalobkyně již v žádosti o odškodnění ze dne 20. 9. 2005 pod bodem 12. uvedla
k otázce, zda byla za událost poskytnuta peněžní náhrada škody podle jiného právního
předpisu „Ano – z vlastní úrazové pojistky státní pojišťovny“. Již tento údaj měl vést
žalovaného k tomu, aby v rámci správního řízení zjistil, zda tomu tak skutečně bylo, a pokud
ano, aby rozlišil, jaké částky byly Českou státní pojišťovnou (v té době monopolním
pojišťovacím ústavem) vyplaceny z titulu soukromého pojištění žalobkyně, a jaké částky
jí byly vyplaceny jako náhrada škody z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škody
způsobené provozem motorových vozidel.
Žalobkyně předložila v průběhu řízení před Krajským soudem v Ostravě k jeho žádosti
fotokopie listin vyhotovených Českou státní pojišťovnou, oblastní závod O., pobočka B. a
pocházejících z let 1982 až 1986. Tyto listiny se týkají předmětné události, ale současně se
týkají i manžela žalobkyně J. K. a jejich dětí. Zmínka o nárocích ze životního pojištění je
uvedena pouze ve vztahu k J. K. a jeho dětem; to ovšem nemusí znamenat, že žalobkyně
nebyla úrazově pojištěna.
Jestliže žalovaný v průběhu správního řízení nezjistil, zda žalobkyně byla pojištěna
proti úrazu, a pokud ano, jaká částka jí byla z tohoto pojištění vyplacena a nerozlišil tak
plnění z titulu náhrady škody a plnění z případného úrazového pojištění, nezjistil úplně
skutkový stav věci. Teprve po tomto zjištění bude možno uzavřít, zda žalobkyně byla
odškodněna podle jiného právního předpisu (za toto odškodnění nelze považovat plnění
poskytnuté Českou státní pojišťovnou z případného úrazového pojištění).
Kasační stížnost tedy není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, žalobkyně měla ve věci úspěch
(§60 odst. 1 s. ř. s.), podle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. února 2007
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu